Wikipedie

Rudolf Jindrák

český diplomat
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: pomíchané poznámky a refy, zbytečně podrobné osudy rodiny ještě před narozením R. J., neproporcionální, POV důraz na jeho komunistickou kariéru, en:WP:WEIGHT, nyní trochu jako výzkumná archivářská práce

Rudolf Jindrák (* 25. ledna 1964 Praha[1]) je český diplomat, v letech 1998 až 2001 velvyslanec ČR v Maďarsku, v letech 2004 až 2006 v Rakousku, v letech 2006 až 2014 v Německu a od roku 2023 na Slovensku. V letech 2017 až 2023 byl ředitelem Odboru zahraničního Kanceláře prezidenta republiky za prezidenta Miloše Zemana.[2]

JUDr. Rudolf Jindrák
Rudolf Jindrák (2019)
Rudolf Jindrák (2019)
Ředitel Odboru zahraničního
Kanceláře prezidenta republiky
Ve funkci:
15. března 2017 – 26. ledna 2023
PředchůdceHynek Kmoníček
NástupceJaroslav Zajíček (od dubna 2023)
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. října 2001 – 20. dubna 2004
Ve funkci:
25. srpna 2014 – 14. června 2015
2. velvyslanec ČR v Maďarsku
Ve funkci:
1998 – 2001
PředchůdceRichard Pražák
NástupceHana Hubáčková
3. velvyslanec ČR v Rakousku
Ve funkci:
19. května 2004 – 2006
PředchůdceJiří Gruša
NástupceJan Koukal
4. velvyslanec ČR v Německu
Ve funkci:
11. prosince 2006 – srpen 2014
PředchůdceBoris Lazar
NástupceTomáš Podivínský
7. velvyslanec ČR na Slovensku
Úřadující
Ve funkci od:
26. ledna 2023
PředchůdceTomáš Tuhý
Narození25. ledna 1964 (60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťLenka Jindráková
Dětidcery Eliška a Anna
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesediplomat, právník, státní úředník a velvyslanec
OceněníBavorský řád za zásluhy
záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Čestné občanství města Chebu
CommonsRudolf Jindrák
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina a studium

editovat

Otec Rudolfa Jindráka mladšího, Rudolf Jindrák st., pocházel z Borotína a v 50. letech se (podle výpovědi R. Jindráka juniora) učil v Uhříněvsi na řezníka.[3][4][pozn. 1][pozn. 2] Budoucí manželku, o tři roky mladší Agátu Stenczel (* 17. 2. 1937),[5] potkal v roce 1952 právě v Uhříněvsi. Agáta, která zde pracovala při zemědělském školním závodě jako ošetřovatelka krav, pocházela z Kežmarku ze starobylého šlechtického německo-spišského rodu „Stenczel”.[6][7] Její otec, velkostatkář Zoltán Stenczel (* 15. června 1902 v Kežmarku), byl v začátku Slovenského národního povstání 24. září 1944 skupinou pěti ozbrojenců zavražděn.[8] Z manželství Zoltána s Aureliou, rozenou Bartschovou (dcerou Gustáva Bartscha, statkáře a chovatele koní v obci Hadušovce) vzešly tři děti: Juraj Stenczel, Agáta Stenczel a Gerhard Stenczel.[8]

Svatba Rudolfa se sedmnáctiletou Agátou proběhla v roce 1954 (kdy také vstoupil do KSČ)[9] a v roce 1955 obdržela Agáta také československé státní občanství.[10] V Doubravicích (části obce Modletice) na čp. 31 se rodičům Rudolfovi a Agátě Jindrákovým narodily dvě dcery: Eva (provdaná Kučerová) a Alena (1961, provdaná Vlková), které později studovaly zemědělský obor, a syn Rudolf (1964).[11][12] Otec Rudolf Jindrák byl už od 50. let členem výboru ZO ČSM, později členem OV ČSM a členem jeho představenstva, členem a předsedou ZV ROH, po vstupu do KSČ v roce 1954 pracoval ve výborech ZO KSČ jako člen a předseda základní organizace.[13] Ve svých 25 letech se stal předsedou JZD. Jeho stranická kariéra nadále pokračovala, v 70. letech vykonával funkci tajemníka OV KSČ Praha-východ, v 80. letech působil v předsednictvu středočeského KV KSČ.[14][15]

Syn Rudolf Jindrák tak vyrůstal v rodině prominentního komunisty. Vzhledem k tomu, že v Doubravicích se škola nenacházela, započal základní vzdělání na malotřídce v Popovičkách a pokračoval na základní škole ve Velkých Popovicích,[16] v roce 1978 na gymnáziu Zdeňka Nejedlého v Říčanech u Prahy, které ukončil v roce 1982 a jako člen SSM byl navržen na kandidáta KSČ.[17] Po gymnáziu pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnoval mezinárodnímu právu a diplomacii, ve 3. a 4. ročníku docházel na semináře a individuální konzultace k Miroslavu Potočnému. V tomto období byl také přijat za člena KSČ (1984–1986, předseda stranické skupiny). Aktivně hrál po několik let fotbal a především jezdil závodně na koních (1978–1986).[pozn. 3] Po ukončení studia nastoupil v roce 1987 na ministerstvo zahraničí a dodatečně absolvoval jako vysokoškolák roční základní vojenskou službu.[18]

Kariéra

editovat

Na Ministerstvo zahraničních věcí ČSSR nastoupil v srpnu 1986 (ministr Bohuslav Chňoupek), vzápětí absolvoval vojenskou službu a po návratu působil na Konzulárním odboru (KO) - jmenná spisovna MZV ČSSR (ministr Bohuslav Chňoupek, Jaromír Johanes, ředitel Konzulárního odboru Josef Houžvička).[19][20][21] Podle Evidence zájmových osob (EZO) byl v hledáčku StB Rudolf Jindrák už od roku 1986.[22] Vázací akt spolupracovníka Zpravodajské služby Generálního štábu podepsal R. Jindrák po několika proběhlých schůzkách v létě 1989 ve svých 25 letech, kdy se s ním počítalo na konzulární odbor do Bonnu.[23]

Služebně-politická charakteristika vojáka také popisuje Jindráka jako zapáleného komunistu: „Osvědčil se v politické práci, ve které dovedl zdařile využít svou dobrou teoretickou průpravu z marxismu-leninismu.“ A Jindrákův nadřízený z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně v hodnocení jeho působení v armádě pokračuje: „Konkrétní politickou prací, charakteristickou individuálním přístupem k funkcionářskému aktivu, prokázal již v mladém věku politickou vyzrálost se smyslem pro nové. Zásady proletářského a socialistického internacionalismu jsou mu vlastní, má vřelý vztah k sovětskému lidu.“

www.euro.cz, 13. října 2016[18]

Jindrák uvedl, že o vázacím aktu nevěděl a že v lednu 1989 vešel do kontaktu se Zpravodajskou správou Generálního štábu (vojenská rozvědka) proto, že ho tehdejší vedení personálního odboru MZV ujistilo, že pohovor s představiteli bezpečnostních složek je běžnou součástí výjezdů všech pracovníků.[18] Jeho nadřízený ministr Jaromír Johanes jej v květnu 1989 na zastupitelský úřad do SNR neschválil, ale později se situace podle zpravodajských služeb změnila a proto jej opětovně kontaktovali a v červenci došlo k podepsání aktu, vedeného pod krycím jménem „Danada”.[24] Výjezd do Spolkové republiky Německo nebyl na základě intervence stranických a bezpečnostních složek povolen. Důvodem byl jednak německý a velkostatkářský původ jeho matky Agáty, jednak skutečnost, že řada příbuzných ze strany jeho matky emigrovala na Západ.

O této skutečnosti hned na začátku 90. let informoval své nadřízené, stejně jako Národní bezpečnostní úřad při podávání žádosti o prověření, kdy byl nakonec opakovaně prověřen na stupeň přísně tajné a tajné. Od roku 1990 pracoval jako vedoucí oddělení pro země střední (OSE) a západní Evropy (OZE) konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČSFR, účastnil se tak vyjednávání asi dvaceti dohod o zrušení vízové povinnosti (Německo, Francie, Itálie, Benelux, severní Evropa, atd.)

Spolkovou republiku Německo poprvé navštívil až po revoluci, v roce 1991, kdy na velvyslanectví v Bonnu připravoval otevření čs. generálního konzulátu v Mnichově. V této době začal spolupracovat s velvyslancem Jiřím Grušou (08.01.1991 - 10.06.1997) a Janem Honem v Bonnu.[25][26] Jindrák úřad GK třikrát stěhoval, dále napomáhal stěhování rádia Svobodná Evropa do Prahy a zahájil jednání o Česko-německé deklaraci. Od roku 1993 do roku 1995 působil jako generální konzul v Mnichově. Čs. velvyslanectví v Bonnu se v roce 1999 přesunulo do Berlína[27] a v září 2004 zahájil činnost český generální konzulát v Bonnu, příslušný pro spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, Hesensko, Porýní-Falc a Sársko se sídlem v budově bývalého českého velvyslanectví na Ferdinandstrasse 27, který byl v roce 2008 nakonec zrušen.[28]

Do Černínského paláce se Rudolf Jindrák z Mnichova vrátil v roce 1994 a nastoupil jako ředitel teritoriálního sekce I (Ř TS I), jednoho z útvarů Ministerstva zahraničních věcí ČR. Pokračoval v jednáních o Česko-německé deklaraci a zároveň řešil nové agendy jako Slovensko či situaci kolem jaderné elektrárny Temelín s Rakouskem.[29] V roce 1998 byl jmenován vrchním ředitelem útvaru sekce právní a konzulární (VŘ SPK Ministerstva zahraničních věcí ČR), čímž se vrátil ke své specializaci na mezinárodní právo (bilaterální vztahy s Lichtenštejnskem, Maďarskou republikou, Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou, Rakouskem, Slovenskou republikou, Slovinskem a Švýcarskem).

V letech 1998-2001 působil jako velvyslanec ČR v Maďarsku.

V roce 2001 se vrátil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde působil jako náměstek ministra zahraničních věcí (pod tehdejšími ministry Janem Kavanem a Cyrilem Svobodou).

V r. 2004 nastoupil do Vídně jako velvyslanec ČR v Rakousku, kde nahradil Jiřího Grušu.

Po ukončení své mise v Rakousku byl v roce 2006 jmenován velvyslancem na českém velvyslanectví v Berlíně v Německu, kde působil jako jeden z nejdéle sloužících diplomatů přes osm let (11.12.2006 - 2014).

V srpnu 2014 se opět vrátil na Ministerstvo zahraničních věcí ČR, kde byl jmenován náměstkem ministra pro otázky právní, konzulární a ekonomické (NMPKE),[30] ale v této funkci vydržel jen necelý rok a kvůli neshodám s tehdejším ministrem Lubomírem Zaorálkem byl nucen z Ministerstva zahraničních věcí nedobrovolně odejít. Přešel na Úřad vlády ČR, kde působil jako zahraničně-politický poradce premiéra Bohuslava Sobotky.[31] Uvažovalo se o něm jako o možném velvyslanci na Slovensku.[32]

O Jindrákovi se opakovaně hovořilo jako o kandidátovi na post ministra zahraničních věcí v „úřednických vládách“ a na post ministra obrany ve vládě Petra Nečase.[33] Nabídky odmítal s odůvodněním, že nechce vstupovat do takto politicky profilované funkce, resp. si uvědomoval svoji politickou angažovanost před rokem 1989, zejména členství v KSČ a podezření ze spolupráce s komunistickou vojenskou rozvědkou. To vždy bral jako svůj deficit.

Na začátku roku 2017 si ho prezident Miloš Zeman vybral jako nového ředitele svého zahraničního odboru za Hynka Kmoníčka, který odešel jako velvyslanec do Spojených států amerických.[34] Funkce se ujal 15. března 2017. Po vzájemné dohodě prezidenta M. Zemana a premiéra A. Babiše začal od roku 2020 souběžně pracovat na Úřadu vlády ČR, kde se měl věnovat především bilaterálním vztahům s Německem či zeměmi Visegrádu (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Uvedl, že pracovat bude na dohodu a placen bude dle hodinové sazby.[35]

Od ledna 2023 je velvyslancem České republiky na Slovensku.[36]

Politická činnost

editovat

Ve svazku, archivovaném v Ústavu pro studium totalitních režimů, popsal Rudolf Jindrák svoje členství v Komunistické straně Československa ve svém životopise takto: „V roce 1982 jsem byl přijat na gymnáziu v Říčanech u Prahy za kandidáta KSČ. A v roce 1984 převeden na Právnické fakultě Univerzity Karlovy za člena KSČ. Na právnické fakultě jsem v letech 1984–1986 vykonával funkci vedoucího stranické skupiny.”[18] Členem KSČ byl až do roku 1989,[pozn. 4] po sametové revoluci vystoupil a zůstal bez politické příslušnosti.

S komunistickou rozvědkou nikdy nespolupracoval, o svém kontaktu s Vojenskou rozvědkou GŠ informoval po listopadu 1989 všechny své nadřízené. Poprvé před svým prvním vysláním do SRN v roce 1991 ministra Jiřího Dienstbiera. Dále o uvedené skutečnosti informoval v 90. letech Národní bezpečnostní úřad, který prováděl jeho prověření ke styku s utajovanými skutečnostmi. Od roku 1990 byl R. Jindrák celkem 6x prověřen ke styku s utajovanými skutečnostmi, z toho 4x na stupeň „Přísně tajné“ a 2 x na stupeň „Tajné“. V současné době je držitelem prověření na stupeň „Tajné“, které je platné do ledna 2024. Dále je držitelem nejvyššího stupně prověření v rámci NATO „Cosmic top secret Archivováno 4. 2. 2020 na Wayback Machine.“.

Názory

editovat

Česko-německá deklarace

editovat

Práci na Česko-německé deklaraci Jindrák věnoval řadu let, ať už jako generální konzul v Mnichově nebo ředitel teritoriálního odboru na MZV. Její praktické naplňování pak mj. určovalo i jeho velvyslanecké působení v Berlíně. Deklaraci považuje za stěžejní dokument česko-německých vztahů, který uzavřel minulostní problematiku ve vzájemné agendě. Vyjednávání o deklaraci považuje Jindrák za "vysokou školu diplomacie", ale i domácí politiky. S odstupem času vzpomíná na výbornou spolupráci s tehdejšími ministry Josefem Zieleniecem a Alexandrem Vondrou.[37]

Evropská integrace

editovat

Označuje se za „příznivce sjednocené Evropy, ale ne za každou cenu“.[34]

Rodina

editovat

Je ženatý a má dvě dcery.

Ocenění

editovat

Jindrák je nositelem Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (velký záslužný kříž s hvězdou), Bavorského kříže za zásluhy, Maďarského záslužného kříže. Je čestným občanem města Cheb.[38]

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Borotín čp. 114 (grunt Brožovský): „R. 1878 knihuje chalupu Florián Jindrák, po jehož smrti odevzdána r. 1886 Marii Jindrákové. Roku 1887 koupili ji Vojtěch Jindrák (nar. 1861, zemř. 1943), řezník, s manželkou Aloisií, po jejíž smrti od r. 1926 držel chalupu sám. Roku 1932 byl domek postoupen synu Rudolfu Jindrákovi, který jej držel s počátku s manželkou Marií, od r. 1939 sám.” (Historický místopis Borotína, s. 105-106).
  2. ↑ Nižší dvouleté rolnické školy na Říčansku (tzv. lidové zimní školy) se nacházely: v Říčanech (od 1893), Mnichovicích (od 1941), Uhříněvsi (od 1936), Průhonicích (1947 zrušena). (Zdroj: Svobodné slovo, 22.07.1947, s. 6). V 50. letech 20. století započalo ministerstvo zemědělství při školním závodě Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Uhříněvsi pořádat praktické výukové kurzy pro předáky JZD, první týdenní kurz strojního dojení proběhl v roce 1951 a jeho absolventi následně prováděli výcvik dojičů JZD v jednotlivých krajích. V roce 1953 se již výukové kurzy při školním závodě nekonaly, jelikož byl školní statek předán do užívání Výzkumnému ústavu živočišné výroby (Zdroj: Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223., Věstník Československé akademie zemědělské, díl 25, Akademie, 1951, s. 251). VÚŽV Uhříněves měl nad „JZD Modletice” patronát, zejména nad chovem prasat (Zdroj: Socialistické Zemědělství, rok 1955, digitalizovaná forma díl 5, čísla 1-12, s. 444). V roce 1958 byla v Uhříněvsi přechodně otevřena dvouletá zemědělská učňovská škola, na které se tři dny v týdnu vyučovalo a po tři dny probíhala praktická výuka (Zdroj: Svobodné slovo, 29.12.1958, s. 1).
  3. ↑ V roce 1976 byl při Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi-Netluky (bývalém školním statku) zřízen Jezdecký klub. Zdroj: Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223.
  4. ↑ Rudolf Jindrák starší byl dlouholetý člen ÚV KSČ, předseda ÚV Českého mysliveckého svazu (1973-listopad 1989), předseda JZD Rudá hvězda Modletice (Rudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 31.5.1971, s. 2, 6.4.1976, s. 3, 29.8.1983, s. 2.)

Reference

editovat
  1. ↑ velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2013-03-07 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ ČTK. Z Hradu na Slovensko. Jindrák se ujal funkce velvyslance - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Kramerius, Adresář Protektorátu Čechy a Morava: Borotín, Obchodník s dobytkem — Jindrák, Rud., s. 34. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Beseda zasvěcených: Vše, co Merkelová dělá, je promyšlené: „Já mám rodinnou anamnézu s tím spojenou, podělil se s přítomnými dále Jindrák, protože poslední obětí pankrácké sekery, ženská oběť, byla jistá Božena Jindráková, což byla sestra mého dědy a byla popravena 24. dubna 1945 za aktivní odpor po heydrichiádě.”. ParlamentníListy.cz [online]. OUR MEDIA [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  5. ↑ Stavba: Silniční okruh kolem Prahy - stavba 511 Nupaky - Běchovice; výpis pozemků katastrální území: Modletice u Dobřejovic 627682, stav k 2/2008, str. 123: „LV 67, SJM Jindrák Rudolf Ing. a Agata Jindráková, čp. 31, Modletice, 251 01” s rodnými čísly. [online]. 104 00 Praha 10 - Královice: Městská část Praha - Královice, 2008 [cit. 2019-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-28. 
  6. ↑ Podtatranské noviny: „27. marca sa narodil pedagóg Hugo Stenczel (27. 3. 1808 Kežmarok – 3. 11. 1883 Kežmarok). Stredoškolské štúdia absolvoval v Kežmarku a Rožňave. Absolvoval tiež právnický a teologický kurz v lýceu, v rokoch 1828 až 1830 študoval na univerzite v Halle. V roku 1830 sa stal na kežmarskom gymnáziu profesorom syntaxe. V roku 1840 postúpil za profesora vyšších tried, vyučoval rétoriku a poetiku. V rokoch 1842 až 1843 a 1851 až 1867 bol rektorom lýcea. Dňa 13. septembra 1851 sa vláda rozhodla kvôli „reorganizácii“ uzavrieť lýceum v Kežmarku. Zásluhou Stenczela sa podarilo školu 14. novembra 1851 znovu otvoriť. Po penzionovaní v školskom roku 1869/1870 bol vymenovaný za inšpektora ústavu. V prospech lýcea sa vzdal aj svojej penzie – 300 zlatých a knižnice.” [online]. 2018-03-28 [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-27. (slovensky) 
  7. ↑ ŠEVELA, Vladimír. ”Telefonní číslo Angely Merkelové jsem už vymazal,” říká Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru prezidenta republiky. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2017-08-18 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b WEBEX.SK. Obec Spišské Tomášovce | Oficiálne stránky obce | Pouč sa ... | Kto bol posledný vlastník majetkov v Hadušovciach?. Obec Spišské Tomášovce [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-27. (slovensky) 
  9. ↑ Časopis Život strany, Rudé právo, 1975, s. 2: "R. JINDRÁK, člen KSČ od roku 1954, předseda JZD Rudá hvězda Modletice, kandidát OV KSČ a člen předsednictva OV KSČ Praha-východ.
  10. ↑ ŠTUCBARTOVÁ, Linda. Rudolf Jindrák: Diplomacie je řemeslo, rozhovor na www.czechleaders.com (časopis Czech and Slovak Leaders 3/2019). Czech & Slovak Leaders [online]. Benke Aikell. Dostupné online. 
  11. ↑ Uznesenia z 29. zasadnutia OZ, konaného dňa 17.10.2013 v Smižanoch: Uzavretie zmluvy o budúcej kúpnej zmluve medzi zmluvnými stranami Obcou Smižany a reštituentmi: Ing. Juraj Stenczel, CSc., bytom Podlesí č. 306, 261 01 Příbram, ČR. Gerhard Stenczel, bytom Modletice č. 42, 251 01 Říčany, ČR. Ing. Eva Kučerová, bytom Kostelec u Křižku č. 21, 251 68 Kamenice, ČR. Alena Vlková, bytom Modletice č. 31, 251 01 Říčany, ČR. JUDr. Rudolf Jindrák, bytom Hošťálkova č. 392/1c, 169 00 Praha 6, ČR. [online]. Obec Smižany: Obec Smižany, 2013 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zmluva č. 01592/2014-PRZ -R60244/14.00 o bezodplatnom prevode vlastníctva knehnuteľnosti [online]. Bratislava: Slovenský pozemkový fond, 2014 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ Život strany, časopis ÚV KSČ, Rudé právo, 1984 (1-13), s. 55.
  14. ↑ Rudé právo. Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 22.8.1973, s. 1.
  15. ↑ Rudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 12.12.1980, s. 3.
  16. ↑ Badatelna.eu, Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení - Osmiletá střední škola Velké Popovice. badatelna.eu [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-27. 
  17. ↑ Badatelna.eu | Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení - Gymnázium Zdeňka Nejedlého Říčany. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-27. 
  18. ↑ a b c d Jan Hrbáček. „Typ“ Jindrák. Na Hrad míří bývalý agent vojenské rozvědky. euro.cz [online]. Internet Info, 2016-10-13 [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. 
  19. ↑ ŠEVELA, Vladimír. ”Telefonní číslo Angely Merkelové jsem už vymazal,” říká Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru prezidenta republiky. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2017-08-18 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  20. ↑ Telegram velvyslance USA v Praze Juliana Niemzczyka k odpovědi ředitele konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČSSR Josefa Houžvičky ve věci úmrtí Pavla Wonky, který zaslal ministru zahraničí USA Georgeovi Shultzovi, 1988, 29. dubna, Praha, ÚSTR.
  21. ↑ Absolventů moskevské školy MGIMO mezi českými velvyslanci přibylo, Polsko se jich zbavilo. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2018-10-01 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ EZO – evidence zájmových osob StB: „Jindrák Rudolf (* 1964), Praha, Československo, 1986, muž”. stbezo.info [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  23. ↑ Jmenné evidence – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  24. ↑ iBadatelna - vyhledávání: Útvar: ZSGŠ/ČSLA, registrační č. 180480, archivní č. 40803, krycí jméno: Danada, Jindrák Rudolf, 25.01.1964. ibadatelna.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  25. ↑ Deník Nová Pravda, Západočeský zpravodajský list, 23.11.1991, s. 1.
  26. ↑ Lidé nám vyčítali, že jsme zradili národ. Přišla mi i šibenice. Tiscali.cz [online]. TISCALI MEDIA [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ diplomatická zastoupení v Německu. www.mzv.cz [online]. [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ KURZY.CZ. Nový český konzulát v Německu: V pondělí 6. září zahájí činnost český generální konzulát v Bonnu, příslušný pro spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, Hesensko, Porýní-Falc a Sársko. Sídlí v budově bývalého českého velvyslanectví na adrese: Ferdinandstrasse 27, 53127 Bonn, telefon 0049 228 919 70, fax 0049 228 284 027. E-mail: bonn@embassy.mzv.cz.. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. 
  29. ↑ Milan Znoj: Temelín v česko-rakouských vztazích. Listy [online]. Burian a Tichák [cit. 2019-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-20. ISSN 1210-1222. 
  30. ↑ Velvyslanec v Německu Jindrák se stane Zaorálkovým náměstkem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-08-15 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  31. ↑ Bývalý velvyslanec v Německu Rudolf Jindrák bude radit premiérovi. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2015-07-17 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  32. ↑ Zaorálkův náměstek Jindrák skončil na zahraničí, střídá Klausovou na Slovensku. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2015-05-19 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  33. ↑ Nový ministr obrany v nedohlednu, Jindrák Nečasovu nabídku odmítl. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b BARTONÍČEK, Radek. Jsem příznivec jednotné Evropy a integrace, ale ne za každou cenu, tvrdí Kmoníčkův nástupce Rudolf Jindrák. Hospodářské noviny iHNed.cz. Economia, 2017-03-15. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. 
  35. ↑ Šéf hradní diplomacie Jindrák bude radit i Babišovi. Přispěje to ke koordinaci české zahraniční politiky.. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. 
  36. ↑ Novým velvyslancem Česka na Slovensku je pan Rudolf Jindrák | Kurzy.cz. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  37. ↑ 20 let Česko-německé deklarace - Rudolf Jindrák. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  38. ↑ Čestní občané města. Cheb.cz [online]. Město Cheb [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Jindrák&oldid=24480714“