Rudolf Fuksa

účastník protikomunistického odboje

Rudolf Fuksa (27. listopadu 1930 Motyčín u Kladna9. srpna 1952 Praha) byl agent chodec, účastník protikomunistického odboje popravený ve svých jednadvaceti letech v Praze na Pankráci.

Rudolf Fuksa
Narození27. listopadu 1930
Kladno nebo Motyčín
Úmrtí9. srpna 1952 (ve věku 21 let)
Praha
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska z roku 2008 na domě čp. 408 v Turpišově ulici v Chrastavě
Dům čp. 408 v Turpišově ulici v Chrastavě, kde žila rodina Fuksů

Rudolf Fuksa se po druhé světové válce s rodiči přestěhoval do Chrastavy, kde stál u zrodu chrastavského fotbalu a působil jako vedoucí skautů. U svého otce, který se stal správcem tiskárny, se vyučil typografem. 4. dubna 1949 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Po základním výcviku v Liberci sloužil u Pohraniční stráže v Nýrsku u Železné Rudy. Prodělal radiotelegrafický kurz ve Zbirohu a dosáhl hodnosti staršiny.

6. srpna 1951 přešel v uniformě a se zbraní hranice do západního Německa, kde se v utečeneckém táboře seznámil s na den stejně starým Jiřím Hejnou. Oba mladé muže získal pro spolupráci československý zahraniční odboj, který úzce spolupracoval s americkou zpravodajskou službou. Společně prošli školením v Mnichově, kde byli seznámeni s náplní práce agentů chodců. 19. října 1951 přešli hranice zpět do Československa a v Děčíně a Teplicích získali spolupracovníky a vybudovali mrtvou schránku.

V Plzni byl však Rudolf Fuksa poznán svým kamarádem Františkem Dolejšem, který bezprostředně potom agenty udal Státní bezpečnosti. 27. října 1951 byli oba mladíci zatčeni na nádraží v Klatovech. Obviněni byli z vlastizrady, vyzvědačství a zběhnutí a následně 12. března 1952 odsouzeni k trestu smrti. Odvolání ani žádosti o milost nebyly vyslyšeny a 9. srpna 1952 byli oba časně ráno popraveni v pankrácké věznici.

Tělo Rudolfa Fuksy bylo tajně pohřbeno do hromadného hrobu na ďáblickém hřbitově.[1] Na Čestném pohřebišti na Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Fuksův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[2]

Rehabilitován byl v roce 1990. 11. listopadu 2008 Rudolfa Fuksu ocenila ministryně obrany Vlasta Parkanová Vyznamenáním Zlaté lípy in memoriam za obranu demokracie. 13. prosince 2008 mu byla v Chrastavě na domě, kde žil, odhalena z iniciativy jeho prasynovce pamětní deska; městské zastupitelstvo návrh na zřízení desky městem a její umístění na radnici zamítlo.

Začátkem roku 2009 natočili žáci deváté třídy v Mníšku u Liberce o Rudolfu Fuksovi dokument, který v rámci projektu Bojovníci proti totalitě očima dětí skončil v celorepublikové soutěži na třetím místě.

Je od Tebe velice hezké, dědo, že jsi chtěl tento trest vzíti za mne. … Ale je mi souzeno, abych to byl právě já, kterému je tento trest uložen. Věřte, že jej přijmu, jak se na správného muže patří…

Z posledního dopisu adresovaného prarodičům[3]

Reference

editovat
  1. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 147. 
  2. Dvořáková, 2013, s. 32.
  3. Dopisy z cely smrti [online]. Česká televize, 2008-09-18 [cit. 2008-11-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat