Roláž patří k základním technikám koláže. Spočívá v rozřezání jednoho nebo více obrázků na proužky a nalepení v novém prostorovém uspořádání. Výtvarného účinku je dosaženo rozvinutím původního obrazu v ploše, vzájemným prolnutím dvou obrazů, dynamickým posunem, vytvořením nového neiluzivního prostoru. Název je odvozen od slova roleta - plechová svinovací ochrana výkladní skříně, často pomalovaná.[1]

Historie

editovat

Roláž je ve světovém umění spojována zejména se jménem Jiřího Koláře, který je autorem této techniky a její název zvolil záměrně, aby nebyla zaměňována s obdobnými pokusy Bauhausu nebo fotoexperimentu Johna Mc Halla. První Kolářovou roláží byl Hellichův portrét Boženy Němcové[2]

Kolář uvádí sedmnáct variant vlastní metody: vertikální, horizontální, kvadrátní, zkosené, porušené, elementární, dvoudimensní, trojdimensní, bez dimensí, multiplicitní, kinetické, chaotické, palindromní, členité, smyčkové, zborcené, vzájemné.

Základní druhy

editovat

Plošná dvourozměrná roláž

editovat

Jednoobrazová roláž

editovat

Několik listů jediné reprodukce je rozřezáno na stejně široké proužky, pokaždé s mírným posuvem a jejich kombinace je slepena jako roláž. Výsledkem je několikanásobné rozvinutí původního obrazu v ploše (Jiří Kolář, Pocta Cecílii Gallerani, 1989). Při slepení proužků posunutých navzájem do stran nebo změnou jejich orientace vzniká kinetický efekt - navození dojmu pohybu (multiplicitní, kinetické, zkosené roláže) nebo abstraktní kompozice geometrických prvků (Jiří Kolář, Pocta Mondrianovi, 1964). Multiplikace obrazu a vnesení neklidu jsou hlavním cílem autora.[1]

Podobným způsobem lze zacházet i s textem (Jiří Kolář, Zlatá Praha, 1961-62)

Obraz rozřezaný do konických pruhů lze znovu sestavit jako cirkulární roláž (Jiří Kolář, Spící, 1964)

Šachovnicová roláž (Kubománie)

editovat

Verze jednoobrazové roláže, kde je obraz rozdělen proužky v obou směrech a znovu složen ze čtverců v novém změněném pořadí (Jiří Kolář, Diskobolos, 1960)

Roláž kombinovaná z více obrazů

editovat

Střídáním proužků ze dvou (vzácně i více, Jiří Kolář, Tvář paměti, 1971) obrazů dochází k jejich prolnutí a vytvoření nové skutečnosti (Jiří Kolář, cyklus Pocta Vincentu van Goghovi, 1989). Rozklad původního obrazu záměnou pořadí proužků poskytuje vícepohledovost připomínající principy analytického kubismu.

Některé z prvních roláží vznikly nalepením proužků rozřezaného obrazu na druhý obraz v jiném než přísně paralelním uspořádání, které tak simulovalo pohyb (Jiří Kolář, Rozhovor v přírodě, 1959, Y-VII-Olesch, 1969). Složitější alternativou je rozřezání jednoho z obrazů šikmými řezy na trojúhelné klíny (Jiří Kolář, Bez názvu, 1959-62), na soustředné obdélníky (Jiří Kolář, David, 1960), meandrující pás nebo soustředné kruhy (Jiří Kolář, Tanec v ruinách, 1962)

Prostorová roláž (Ventiláž)

editovat

Efekt roláže je znásoben nalepením proužků pouze na jejich konci a vyklenutím do prostoru, křížením, apod. (Jiří Kolář, Úsměvy, Mondrian a hvězdy, 60. léta)[3]

Kolář ve Slovníku metod uvádí: ...prvním impulzem vzniku byly vzduté záclony..., kdo chtěl napodobit vítr, vynalezl ventilátor. Zajímají mne potrhané plakátovací plochy, slavnostní, smuteční nebo vůbec dekorace v moci nečasu, stejně jako ženy v objetí větru.

Když bych se obrátil k živlům, kterým je vystaveno nitro každého člověka, k jeho třepetajícímu se vědomí nebo svědomí, často cárovatému životu a k nemilosrdnému dutí osudu, k náporu událostí obnažujících život až ke dřeni, dostal bych se k tomu, proč jsem ventiláže dělal nebo o nich přemýšlel.[4]

Reference

editovat
  1. a b Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s.174
  2. Dekonstrukce obrazu : Kolářova "roláž" a Hellichův portrét Boženy Němcové /Astrid Winter, s. 273-281, in:Božena Němcová a její Babička, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2006
  3. Jiří Kolář, Odeon, Praha 1993, s. 47
  4. Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s.214

Literatura

editovat
  • Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, (tx. Gilbert Lascaut, Vladimír Karfík), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-17-1
  • Jiří Kolář, Příběhy Jiřího Koláře, (text Josef Hlaváček, Vladimír Karfík, Jan Rous, Jiří Machalický), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-23-6
  • Jiří Kolář (Jindřich Chalupecký: Příběh Jiřího Koláře, Jiří Padrta: Básník nového vědomí, Miroslav Lamač: Kolářovy nové metamorfózy, Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), ed. Motlová M, Odeon, Praha 1993, ISBN 80-207-0427-2
  • Jiří Kolář ze Sbírky Jana a Medy Mládkových, (text Jiří Machalický, Meda Mládková), vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Praha 2014, ISBN 978-80-87344-22-4
  • Klimešová M, Bergmanová M, Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře, Arbor vitae Řevnice 2014, ISBN 978-80-7467-070-1

Externí odkazy

editovat