Wikipedie

Roberta Metsolaová

maltská politička

Roberta Metsolaová Tedescová Triccasová (* 18. ledna 1979, San Ġiljan) je maltská politička. Je členkou maltské Nacionalistické strany (PN) a Evropské lidové strany (EPP) a od ledna 2022 působí jako předsedkyně Evropského parlamentu.[1]

Roberta Metsolaová
Roberta Metsolaová, 2022
Roberta Metsolaová, 2022
32. předsedkyně Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
18. ledna 2022
PředchůdceDavid Sassoli
První místopředsedkyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
12. listopadu 2020 – 18. ledna 2022
PředsedaDavid Sassoli
PředchůdceMairead McGuinnessová
Poslankyně Evropského parlamentu
za Maltu
Úřadující
Ve funkci od:
24. dubna 2013
PředchůdceSimon Busuttil
Stranická příslušnost
ČlenstvíNacionalistická strana
Evropská lidová strana
Rodné jménoRoberta Tedesco Triccas
Narození18. ledna 1979 (45 let)
San Ġiljan, MaltaMalta Malta
Občanstvímaltské
ChoťUkko Metsola (sňatek 2005)
Děti4
Alma materMaltská univerzita
College of Europe
Profesepolitička a právnička
OceněníŘád za zásluhy 1. třídy (2022)
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (2024)
velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase
Řád kněžny Olgy 1. třídy
Webová stránkarobertametsola.eu
CommonsRoberta Metsola
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Metsolaová byla poprvé zvolena poslankyní Evropského parlamentu v roce 2013 a v listopadu 2020 se stala prvním místopředsedkyní Evropského parlamentu.[2] Po smrti úřadujícího předsedy Davida Sassoliho byla Metsolaová dne 18. ledna 2022 zvolena předsedkyní Evropského parlamentu[1] a stala se tak vůbec nejmladší předsedkyní,[3] první Malťankou, která tento úřad zastává, a první ženskou předsedkyní od roku 2002.[4]

Původ

editovat

Její rodina pochází z města Swieqi,[5][6] poblíž San Ġiljan na Maltě. Vyrůstala se svým otcem Geoffreym (syn Emmanuela Tedesca a Helen Triccasové Dimechové), svou matkou Ritou (dcera Carmela Bezziny a Francescy Briffaové) a svými dvěma sestrami, Ann a Lisou,[7] v Gżiře.[8]

Vzdělání a kariéra

editovat

Studovala na St Joseph School ve Sliemě, poslední dva roky střední školy na St Aloysius' College, v roce 2003 absolvovala práva na Maltské univerzitě[8] a v roce 2004 získala diplom z evropských studií na College of Europe v Bruggách.[9]

Metsolaová je právnička specializující se na evropské právo a politiku na Evropském kolegiu. Působila jako atašé pro právní a soudní spolupráci Malty v rámci stálého zastoupení Malty při Evropské unii[10] a v letech 2012 až 2013 jako právní poradkyně vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové.

Politická kariéra

editovat

Začátky

editovat

Ve svých studentských letech byla Metsolaová součástí SDM (Studenti Demokratjani Maltin), KNZ (Národní rada mládeže) a MŻPN (Moviment Żgħażagħ Partit Nazzjonalista), než byla zvolena generální tajemnicí studentské pobočky EPP Evropští demokratičtí studenti (EDS) a také na místa v Evropském fóru mládeže (YJF).[10] V roce 2002 byla zvolena místopředsedkyní Konventu mládeže o budoucnosti Evropy, což jí otevřelo cestu k tomu, aby se úzce zapojila do vyjednávání a přípravy smlouvy o Ústavě pro Evropu a později i Lisabonské smlouvy.

Od mládí byla aktivní v Nacionalistické straně a sloužila v rámci mezinárodního sekretariátu strany; aktivně podporovala vstup Malty do EU v referendu 2003 a dobrovolně se podílela na volební odnoži PN ELCOM. Kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 a v roce 2009 jako kandidátka nacionalistů na Maltě. Nebyla zvolena ani v jedné z těchto voleb.

2013–2022: Poslankyně Evropského parlamentu

editovat

Po zvolení europoslance Simona Busuttila do maltského parlamentu v březnu 2013 jej nahradila v europarlamentu zvolením v dubnových doplňovacích volbách a stala se tak jednou z prvních maltských poslankyň v Evropském parlamentu.[11] V parlamentu zasedá jako členka skupiny Evropské lidové strany (EPP).[12]

Po svém znovuzvolení do parlamentu na celé funkční období v roce 2014 byla v červenci 2014 zvolena místopředsedkyní Petičního výboru (PETI).[13] Kromě toho působila jako členka řady výborů a delegací, včetně Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Delegace pro vztahy se Spojenými státy.[14] Od roku 2016 do roku 2017 byla Metsolaová součástí parlamentního vyšetřovacího výboru pro praní špinavých peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA), který vyšetřoval odhalení Panama Papers a schémata vyhýbání se daňovým povinnostem v širším měřítku.[14] V rámci LIBE je od roku 2018 součástí Monitorovací skupiny pro právní stát (ROLMG).[15]

Kromě úkolů ve výborech se připojila k meziskupině Evropského parlamentu pro práva dětí.

V listopadu 2020 byla zvolena první místopředsedkyní Evropského parlamentu a nahradila Mairead McGuinnessovou, která se stala evropskou komisařkou. Je první maltskou poslankyní Evropského parlamentu, která se stala místopředsedkyní.[16]

V listopadu 2021 byla vybrána EPP jako jejich kandidátka, který nahradí Davida Sassoliho ve funkci předsedy Evropského parlamentu po uplynutí jeho funkčního období ve funkci předsedy v lednu 2022.[17] Sassoli byl hospitalizován se zápalem plic v září 2021[18] a v prosinci oznámil, že nebude usilovat o druhé funkční období prezidenta, čímž se Metsolaová stala jeho pravděpodobnou nástupkyní.[19] Po další hospitalizaci Sassoli zemřel 11. ledna 2022,[20] týden předtím, než měl parlament hlasovat o jeho nástupci.[18] Metsolaová se z titulu první místopředsedkyně stala úřadující předsedkyní Evropského parlamentu.[21]

Od 2022: Předsedkyně Evropského parlamentu

editovat

Metsolaová se stala předsedkyní Evropského parlamentu 18. ledna 2022 poté, co byla zvolena v prvním kole hlasování 458 hlasy.[22] Funkci poté obhájila v červenci 2024, když v prvním kole získala 562 hlasů (90 %).[23]

Další aktivity

editovat

Politické pozice

editovat

Ve své funkci členky LIBE vedla Metsolaová v roce 2014 práci EPP na nezávazném „cestovní mapě EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity“.[25] Je spoluautorkou nezávazné zprávy o evropské migrační krizi v roce 2016, jejímž cílem je vytvořit „závazný a povinný legislativní přístup“ k přesídlování a nové celoevropské „readmisní“ dohody, které by měly mít přednost před bilaterálními dohodami mezi EU a státy mimo EU.[26]

Metsolaová důsledně hlasoval pro pro-life usnesení.[27]

Kontroverze

editovat

V říjnu 2020 Metsolaová navrhla pozměňovací návrhy k rezoluci LIBE o Bulharsku, které vyvolaly kontroverze.[28][29] Trvala na tom, že dokument obsahuje informace o protestech v Bulharsku financovaných hazardním bossem s 18 obviněními, která byla proti němu vznesena. Poté, co ji stovky demonstrantů kontaktovaly na sociálních sítích a bylo jí vyhrožováno žalobou kvůli pomluvám a šíření „Fake news“, Metsolaová zablokovala přístup k jejím sociálním médiím z Bulharska[30] a stáhla navrhovaný dodatek.

Osobní život

editovat

Roberta a její finský manžel Ukko Metsola (Národní koaliční strana) kandidovali ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 a stali se tak prvním manželským párem, který kandidoval ve stejných volbách do Evropského parlamentu ze dvou různých členských států.[31] Poprvé se setkali v roce 1999 a vzali se v říjnu 2005.[32] Spolu mají čtyři syny.[33]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberta Metsola na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Roberta Metsolová zvolena předsedkyní Evropského parlamentu | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2022-01-18 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Roberta Metsola elected as First Vice-President of the European Parliament | Zpravodajství | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 2020-12-11 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Malta’s Roberta Metsola elected EU Parliament's third woman president. France 24 [online]. 2022-01-18 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Roberta Metsola elected European Parliament president in landslide victory. Times of Malta [online]. 2022-01-18 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ MEP Candidates launch campaigns - The Malta Independent. www.independent.com.mt [online]. [cit. 2023-11-15]. [httpss://www.independent.com.mt/articles/2004-05-03/local-news/MEP-Candidates-launch-campaigns-66267 Dostupné online]. 
  6. ↑ Roberta Tedesco Triccas - a European perspective. Times of Malta [online]. 2004-05-09 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Watch: 'We aren't a political family' - Metsola's parents watch her make history. Times of Malta [online]. 2022-01-18 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Roberta – Roberta Metsola. web.archive.org [online]. 2022-01-16 [cit. 2023-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-16. 
  9. ↑ Roberta Metsola: From student EU campaigner to its parliament’s president. Times of Malta [online]. 2022-01-18 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b .: TIMESOFMALTA.COM MEP ELECTIONS :.. web.archive.org [online]. 2009-05-01 [cit. 2022-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-01. 
  11. ↑ Update 3 - Three women elected to the European Parliament. Times of Malta [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Home | Roberta METSOLA | MEPs | European Parliament. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ EFDD loses out as groups share the spoils. POLITICO [online]. 2014-07-07 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b 8th parliamentary term | Roberta METSOLA | MEPs | European Parliament. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Rule of law: Civil Liberties MEPs to report on corruption and press freedom | News | European Parliament. www.europarl.europa.eu [online]. 2018-05-06 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Roberta Metsola elected as First Vice-President of the European Parliament | News | European Parliament. www.europarl.europa.eu [online]. 2020-12-11 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ EPP taps Roberta Metsola to run for Parliament presidency. POLITICO [online]. 2021-11-24 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b EU parliament president David Sassoli dies in Italian hospital. France 24 [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ David Sassoli won’t seek second term as EU Parliament president. POLITICO [online]. 2021-12-14 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ European Parliament President David Sassoli dies aged 65. POLITICO [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ EU flags at half-mast after death of parliament speaker Sassoli. France 24 [online]. 2022-01-11 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Roberta Metsolaová byla zvolena novou předsedkyní Evropského parlamentu. iDNES.cz [online]. 2022-01-18 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 
  23. ↑ Evropa je pro všechny, řekla Metsolová po zvolení do čela EP. ČT24 [online]. 2024-07-16 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 
  24. ↑ EPIC. Friends of Europe appoints 29 new members to its Board of Trustees [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ ‘Manif pour tous’ fails to defeat EU gay rights report. POLITICO [online]. 2014-02-04 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ European Parliament ‘fixes’ the refugee crisis. POLITICO [online]. 2016-03-16 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Abortion: Maltese MEPs set to vote against pro-choice resolution - The Malta Independent. www.independent.com.mt [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. 
  28. ↑ European Parliament to vote on amendments to draft resolution on rule of law in Bulgaria. bnr.bg [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Евродепутатката от ЕНП Роберта Мацола е изтеглила предложенията си за промени в резолюцията. frognews.bg [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (bulharsky) 
  30. ↑ Роберта Мецола от ЕНП трие коментари от фейсбука си и забранява достъп до него от България. frognews.bg [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (bulharsky) 
  31. ↑ EUROVAALIT 2009 | Ukko Metsola poltti tappion sikarin. Helsingin Sanomat [online]. 2009-06-08 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (finsky) 
  32. ↑ Two seats, two kids and one marriage. Times of Malta [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ MEP Roberta Metsola Welcomes Fourth Son. www.ourwedding.mt [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roberta_Metsolaová&oldid=24196358“