Robert von Blumencron
Robert Gratian svobodný pán von Blumencron (18. prosince 1807 Praha[1] – 5. prosince 1888 Vídeň[1][2]), byl rakouský šlechtic z rodu Blumencronů, důstojník a politik z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Robert von Blumencron | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1879 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ústavověrný velkostatek |
| Narození | 18. prosince 1807 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. prosince 1888 (ve věku 80 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hietzinský hřbitov |
| Choť | Marie Terezie Radványiová |
| Rodiče | Heinrich von Blumencron a Josefa z Ottlilienfeldu |
| Děti | Géza von Blumencron Arpád von Blumencron |
| Příbuzní | sestra: Henrieta, provdaná Bayer de Bayersburg (1814–1900) vnuk: Hermann von Blumencron (1871–1955) vnučka: Hedvika von Blumencron, provdaná von Ezdorf (1889–1977) |
| Profese | politik, důstojník a velkostatkář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatNarodil se do rodiny guberniálního rady a krajského hejtmana Heinricha von Blumencrona (1771–1851) a jeho manželky Josephy von Ottlilienfeld (1781–1872). Měl mladší sestru Henriettu (1814–1900), provdanou Bayer de Bayersburg.
Studoval filozofii v Praze. Nastoupil vojenskou službu u kyrysníků jako adjutant. Následně sloužil u pohraničního pluku číslo 13. V letech 1848–1849 se podílel na tažení rakouské armády v Itálii jako plukovník. Od roku 1854 byl generálmajorem a sloužil v tehdejších Dunajských knížectvích. Byl městským velitelem v Jasech a pak brigadýrem v Opavě, Brně a Binkovicích. Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Hořany, Stránce a Slatinice.[1] Na generálmajora byl povýšen 1. července 1854, do penze odešel 21. června 1860.[3]
Byl aktivní i politicky. V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen do vídeňského parlamentu za velkostatkářskou kurii v Čechách.[4] Ve sněmovně usedl do řad kozervativní pravice.[5] Národní listy ho ale v přehledu nově zvolených poslanců z roku 1873 řadí mezi ústavověrné (Strana ústavověrného velkostatku), tedy stoupence provídeňské centralistické koncepce rakouského státu.[6]
Z manželství s uherskou hraběnkou Marií Terezií Radványiovou (1809–1885) měl syny Arpáda (1838–1900) a Gézu (1841–1891).
Zemřel v prosinci 1888 ve svém vídeňském bytě. Pochován byl na hřbitově v Hietzingu.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 28.
- ↑ a b Kleine Chronik. Die Presse. Prosinec 1888, roč. 41, čís. 337, s. 15. Dostupné online.
- ↑ Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität [online]. oesta.gv.at [cit. 2015-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Sněmovna poslanců říšské rady. Moravská orlice. Listopad 1873, roč. 11, čís. 255, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Abecední seznam poslanců. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 302, s. 1. Dostupné online.