Wikipedie

Richard Simon

francouzský katolický kněz, hebraista a orientalista

Richard Simon [rišár simon] (13. května 1638 Dieppe – 11. dubna 1712) byl francouzský katolický kněz, oratorián, hebraista a orientalista, který se zabýval původem a autorstvím biblických knih. Bývá považován za zakladatele biblické kritiky.

Richard Simon
Narození13. května 1638
Dieppe
Úmrtí11. dubna 1712 (ve věku 73 let)
Dieppe
Alma materJuillijská kolej
Povoláníteolog, překladatel, exegeta, literární kritik, překladatel Bible a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

editovat

Narodil se ve zbožné rodině v Dieppe v Normandii, kde navštěvoval oratoriánskou kolej a díky podpoře mohl studovat teologii v Paříži. Tam se také začal zajímat o hebrejštinu a další orientální jazyky. V roce 1662 vstoupil do tamního oratoria a učil filosofii na řádové koleji v Juilly u Paříže a roku 1670 byl vysvěcen na kněze. V letech 1663–1678 byl pověřen katalogizací orientálních rukopisů v bohaté řádové knihovně. Měl k dispozici i královskou knihovnu a spolupracoval s pařížskými rabíny, roku 1670 publikoval protest na obranu Židů v Metách proti obvinění z rituální vraždy. Svými ostrými kritikami však vyvolal i nepřátelství jansenistů, zejména Arnaulda.

Roku 1678 chtěl publikovat své „Kritické dějiny Starého zákona“, ale ač knihu schválila pařížská univerzita, dvorní kazatel Jacques-Bénigne Bossuet prosadil zabavení a zničení celého nákladu 1300 výtisků. Vydání z nedbalého opisu vyšlo proti Simonově vůli v Amsterdamu u Elzeviera, bylo přeloženo do latiny (1681) a angličtiny (1682) a vzbudilo mimořádný zájem: četl je mimo jiné John Locke, Isaac Newton, John Dryden a Simona kritizoval například Samuel Clarke. Simon musel opustit oratorium a když i jeho snaha o dohodu s Bossuetem ztroskotala, působil jako farář v Bolleville a pak se vrátil do rodného Dieppe, kde také zemřel.

V roce 1689 vydal „Kritické dějiny Nového zákona“ a o rok později „Kritické dějiny překladů Nového zákona“ a 1693 „Kritické dějiny komentářů k Novému zákonu“. Jeho knihy vyvolaly bouřlivou polemiku, na niž Simon odpověděl knihou „Odpovědi“ (1696). Roku 1702 vydal v Trévoux vlastní překlad Nového zákona, který opět narazil na odpor Bossuetův.

Odezvy a vliv

editovat

Simon mohl navázat na jisté pochybnosti o Mojžíšově autorství prvních knih bible, na kritiku masoretské hebrejské bible u Louise Cappela nebo na oratoriána Jeana Morina, ostře však polemizoval se skepsí B. Spinozy. Při studiu rukopisů Starého zákona narazil na množství odchylek a – v návaznosti na poznámky v komentářích Abrahama ibn Ezry – ukázal, že autorem prvních knih Tóry nemohl být Mojžíš. Z odchylek různých rukopisů však neodvodil – jako Spinoza – pochybnost o bibli vůbec, ale dospěl k názoru, že na samotný text se nelze spolehnout, nýbrž že byl a je závislý na tradici jeho výkladu. Tak punktování hebrejského textu, které zabránilo dalším omylům, vzniklo až v 6. století na základě rabínské výkladové tradice. Boží inspiraci bible tak nelze přisoudit jen zachovanému textu, neboť vlastně pokračuje ve výkladové tradici.

Tento postoj ovšem narazil na několika stranách. Katolíci i protestanti se obávali, že Simon zpochybňuje autoritu bible, i když naopak hájil její inspiraci. Katolíky podráždila Simonova kritika Církevních otců, kdežto protestantům vadilo, že Simon vyvrací reformační princip sola scriptura a obhajuje katolické učení o Písmu a tradici. Skutečný význam Simonův tak objevili až biblisté 19. a 20. století, takže je pokládán za otce biblické kritiky.[1]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Článek v Britannica 1902

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Richard_Simon&oldid=23155530“