Richard Langweil
Richard Langweil (25. listopadu 1854, Budyně nad Ohří – 26. ledna 1941, Berlín, Schöneberg) byl český[1] židovský podnikatel a politik občansky aktivní v mnoha spolcích, organizacích a institucích.[2]
| Richard Langweil | |
|---|---|
| Narození | 25. listopadu 1854 Budyně nad Ohří  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. ledna 1941 (ve věku 86 let) Berlín  Německá říše |
| Místo pohřbení | Berlín |
| Povolání | podnikatel a politik |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Marie Langweil (roz. Thieben) |
| Děti | Artur Langweil Rudolf Langweil |
| Rodiče | Alois Asser Langweil Charlotte Sara Lederer |
| Příbuzní | Florine Langweil Robert Langweil |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMladí a působení ve Slaném
editovatRichard Langweil se narodil 25. listopadu 1854 do staré a vážené židovské rodiny[3] Aloise Langweila (* 1817) z Budyně nad Ohří a Charlotte Langweil (roz. Lederer) (* 1819) z Libochovic. Jeho otec Alois Langweil v letech 1885 až 1893 působil jakožto starosta židovské náboženské obce ve Slaném, tamtéž provozoval obchod s kůžemi, který během roku 1860 rozšířil a založil první větší továrnu na obuvnické svršky ve městě.[2] [4]
Richard Langweil žil a působil ve Slaném, kde po svém otci převzal úspěšnou továrnu, která ve velkém množství vyvážela obuvnické svršky po Evropě (konkrétně do Německa, Francie, Holandska, Švýcarska, Dánska) a taktéž na ostrov Mauricius.[4] Roku 1892 podnik zaměstnával přibližně 25–30 dělníků.[5] [6]
Politická a občanská aktivita
editovatRichard Langweil byl členem zastupitelstva ve Slaném, které 20. ledna 1896 založilo městskou spořitelnu, mezi lety 1898 a 1903 byl členem jejího revidujícího komitétu. Taktéž působil jakožto okresní zastupitel. V těchto zastupitelských funkcích se významně zasloužil o vznik telefonní sítě ve Slaném.[7] Působil jako člen správní rady místní chemické továrny, byl členem dozorčího výboru okresní nemocenské pokladny, členem výboru obchodního grémia ve městě, členem železniční komise, členem školního výboru tamější Obchodní pokračovací školy a aktivním členem Muzejního spolku ve Slaném, kterému pravidelně přispíval 1 zlatou ročně.[2]
Muzeu ve Slaném věnoval vzácnou sadu římských a řeckých mincí. Byl také známý pro své mecenášství a pomoc potřebným, kterou nejčastěji soustředil dětem, sirotkům a vdovám.[2] Za žádnou svou veřejnou funkci nepřijímal odměny ani cestovné. Veškeré příjmy, které za veřejnou činnost získával, věnoval na stravování chudých dětí nebo veřejné knihovně ve Slaném, kterou hned při založení rozšířil o 15 spisů.[7]
Udržoval přátelský vztah s dramatikem a spisovatelem Václavem Štechem, jenž později na Richarda Langweila a celou jeho rodinu vzpomínal ve fejetonech s titulem Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). Společně se věnovali kulturnímu a politickému dění.[7] Byli aktivní například ve společenském a kulturním spolku Mládenecký kruh, ve kterém byl během předsednictví MUDr. Mrázka jednatelem Štech a Langweil pokladníkem. V okolí Mládeneckého kruhu se utvořila silná skupina literátů, studentů, místních novinářů a budoucích členů městské rady. Sdružení se aktivně podílelo na společenském a kulturním vyžití ve městě, organizovalo přednášky. Spolek se rozhodl prosazovat i divadelně.[8] [7] Podobně činní byli v Bruslařském klubu, který ve Slaném založili.[7]
| „ | Při všech volbách ve městě, na něž jsem měl vliv, byl Langweil mým a mých přátel spolehlivým spolubojovníkem. S ním jsme mnoho šarvátek volebních vyhráli. Mnohdy to byly jen pronikavé úsudky, jež mi byly směrnicemi. Ničím se nedával lehce získati. | “ |
| — Václav Štech | ||
[7] Byl podporovatelem a přispívajícím členem Spolku českých akademiků židů (SČAŽ). Tuto historicky první organizaci usilující o česko–židovské sblížení, která se zároveň hlásila k českému národu finančně podporoval.[1] Richard Langweil rovněž vypracoval návrh na zřízení Ústřední jednoty obchodních grémií, které později v českém království vzniklo.[7] [9]
Odchod do zahraničí
editovatK roku 1900 ukončil veškerou veřejnou činnost ve Slaném a město společně s rodinou opustil. Příčinou odstoupení byla rozmrzelost nad tehdejšími neutěšenými poměry místními a politickými.[10] Továrnu téhož roku přenechal Rudolfu Steinovi z Prahy[4], odstěhoval se do Vídně a později do Berlína, kde jeho synové působili jakožto úředníci berlínských poboček Dresdner Bank. Richard Langweil zůstal v Německu nadále aktivním a věnoval se obchodování v oblasti farmacie. V zahraničí taktéž převzal zastupování velkého obchodu s orientálními uměleckými předměty, který v Paříži provozovala jeho švagrová Florine Langweil.[7]
| „ | On působil v našem městě opravdovou, nezištnou a vážnou prací, která zanechala a na dlouho ještě zanechá skutečných stop. Vše pokrokové, ušlechtilé a humánní mělo v něm nadšeného ctitele, zastánce, bojovníka. Posíláme p. Langweilovi do daleké Vídně vřelé pozdravy. Že i tam — v novém svém domově, — zůstane věrným, dobrým Čechem a přítelem zájmů našeho města, o tom nepochybujeme. Naše upřímné Na zdar ! | “ |
| — Světlo: List radikální, 3.8.1900 | ||
[9] Během svého života ještě několikrát navštívil nově vzniklé Československo.[7] Zemřel v roce 1941 v Berlíně–Schöneberg.[2]
Perzekuce rodiny
editovatLangweilovu rodinu pro židovský původ postihla represe a perzekuce nacistické moci. Jeho manželka Marie Langweil (roz. Thieben) byla z Berlína transportována do Terezína, kde 13. září 1942 zemřela.[11] Jejich syn Rudolf Langweil, narozený roku 1889 ve Slaném, společně s manželkou Lili v únoru 1942 nastoupil do transportu z Prahy do Terezína, následně byli v dubnu téhož roku převezeni transportem Ag, č. 309 z Terezína do koncentračního tábora Piaski v Polsku, kde byli zavražděni.[12] [13] Rudolfův syn z prvního manželství Jan Langweil, narozený roku 1920 v Berlíně, přežil nacistické koncentrační tábory a dočkal se osvobození.[14] Po druhé světové válce žil v USA.[15] Sestavil a knižně vydal básnickou sbírku z terezínského ghetta.[16]
První syn Richarda Langweila – Artur Langweil, narozený v roce 1887 ve Slaném, emigroval ještě před první světovou válkou do USA.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Národní digitální knihovna: Kalendář česko-židovský. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Gabriela Cimrmanová, Soňa Hamzová et al. Návraty – nenávraty: Slánských zmizelých sousedů. 1. vyd. Slaný: 3. Základní škola Slaný, 2015. 140 s. Kapitola Rodina Langweilova.
- ↑ KRÁL, Lubomír. Fotbalové osudy: Co všechno může zničit fotbalovou kariéru. 1. vyd. Praha: Epocha, 2023. 800 s. ISBN 978-80-278-0074-2. Kapitola Robert Langweil, s. 155–156. Vydání knihy významně podpořil Česko-německý fond budoucnosti Praha.
- ↑ a b c DOBNER, Libor. Slaný – kapitoly z historie královského města. 1. vyd. Slaný: Antikvariát Slaný, 2016. 340 s. ISBN 978-80-270-0639-7. Kapitola Průmysl 19. a počátku 20. století: (1860) Alois Langweil, továrna na svršky, s. 274–275.
- ↑ Národní digitální knihovna: Slánský obzor. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Tipy na vycházky po Slaném; č. 11 - Wilsonova ulice dříve Nádražní třída [online]. Infocentrum Slaný [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i ŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů.
- ↑ SCHMORANZOVÁ, Viktorie. VÁCLAV ŠTECH: od vlasteneckého ochotníka k divadelnímu manažerovi [online]. Praha: Divadelní fakulta Akademie múzických umění, 2021 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Národní digitální knihovna: Světlo. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna: Světlo. ndk.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Marie Langweil | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Langweil | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Šli parkem, jeli tramvají, zatkli je. Pak zmizeli. Mapa zachycuje pronásledování Židů. Aktuálně.cz [online]. 2022-02-02 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Holocaust Survivors and Victims Database - John Langwell. www.ushmm.org [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Collections Search - United States Holocaust Memorial Museum. collections.ushmm.org [online]. [cit. 2023-12-31]. Dostupné online.
Literatura
editovatŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů.