Další významy jsou uvedeny na stránce Respekt (rozcestník).

Respekt (ohled, uznání, úcta) (z lat. respectus od respicere, ohlížet se na něco) je vztah mezi lidmi, uznání silných stránek osobnosti.[1] Respekt předpokládá, že člověk si nedovolí uškodit jinému člověku ani fyzicky, ani psychicky.[2]

Respekt je důležitou součástí mravnosti. Ve vědomí společnosti respekt vyžaduje spravedlivost, rovnost práv, pozornost vůči zájmům a přesvědčením, svobodu. Potlačení těchto kvalit porušuje respekt. Ale smysl, způsob chápání těchto kvalit se v různých dobách lišil.[1]

Podle Immanuela Kanta respekt určuje normu lidských vztahů ve větší míře, než sympatie; jenom na základě respektu lze dosáhnout vzájemného dorozumění.[2]

Pojem „respekt“ byl také hodně analyzován vědci Emmanuelem Lévinasem nebo Martinem Buberem.[2]

Obecný význam

editovat

V běžné řeči „budit respekt“ – vzbuzovat úctu, vybízet k opatrnému jednání a zacházení. Opakem je bezohlednost nebo pohrdání.

Respekt je důležitý druh lidského postoje k jiným osobám, názorům i kulturám. Zahrnuje jisté dobrovolné sebeomezení a toleranci, ale ne proto, že by byl vůči nim lhostejný, nýbrž proto, že si jich váží a uznává jejich cenu, i když s jejich názory nebo postoji nemusí souhlasit. Na druhé straně neznamená obavu, a už vůbec ne strach. V této podobě je podmínkou občanského soužití, zejména v moderních kulturně smíšených společnostech. Proto patří v řadě zemí mezi cíle školní výchovy.

Postoj podobný respektu hledá dnes lidská společnost také vůči přírodě, v níž už nevidí jen zásobárnu surovin a místo k odkládání odpadů, nýbrž chápe, že její život na přírodě závisí a musí tedy respektovat její možnosti a zákonitosti. Také vědecké poznávání přírody už dnes neslouží jen k jejímu ovládání, ale také k odhalování těchto zákonitostí, k prevenci ekologických katastrof a k ideálu udržitelného rozvoje.

Reference

editovat
  1. a b (rusky)Уважение Archivováno 17. 11. 2011 na Wayback Machine. // Словарь по этике/Под редакцией И.Кона, 1981 г.
  2. a b c (rusky)Уважение Archivováno 17. 11. 2011 na Wayback Machine. // В.Зорин. «Евразийская мудрость от а до Я», толковый словарь

Externí odkazy

editovat