Rennerové

Rod Rennerů patří mezi nejstarší a nejznámější krkonošské rody. Rennerové pocházejí původem z Alp a do Krkonoš přišli v době kolonizace v 16. století. Německy psaná zpráva úředníků české královské komory ze dne 6. srpna 1644 obsahuje nejstarší dochovaný seznam krkonošských boudařů a mezi nimi hned tři Rennery – Christofa Rennera, Thoma Rennera a Georga Rennera.

Rennerové byli po staletí dědičnými rychtáři horské části vrchlabského panství (německy Hohenelber Gebirge). Jejich jméno je spojeno s řadou známých hřebenových bud, zejména Luční boudou, Rennerovou boudou, Lesní boudou, Boudou Na Pláni a enklávou Zadních Rennerovek (německy Hinter Rennerbauden) a Předních Rennerovek.

Luční bouda (Wiesenbaude)

Luční bouda (Wiesenbaude)

Luční bouda (německy Wiesenbaude) je nejstarší horskou chatou na hřebenech Krkonoš a jednou z největších v Evropě. Rozprostírá se na Bílé louce na levém břehu Bílého Labe nedaleko západně pod Úpským rašeliništěm, prameništěm Bílého Labe i Úpy, v nadmořské výšce 1410 m n. m., vzdušnou čarou asi 1,2 km severovýchodně od vrcholu Luční hory (1555,6 m n. m.) a 1 km severozápadně od vrcholu Studniční hory (1555,0 m n. m.).

Luční bouda byla v majetku rodiny Rennerů od svého založení až do roku 1857. V roce 1778 je zmiňován Johann Heinrich Renner, který o rok později boudu, dobytek, seniště, práva a povinnosti vůči šlechtě přenechal i s rychtářským úřadem svému synovi Augustinu Rennerovi. V témže roce v září při krkonošském putování boudu navštívil v doprovodu generála Laudona budoucí rakouský císař Josef II. Asi od roku 1831 spravoval Luční boudu Jakob Renner. Od Morzinů, majitelů vrchlabského panství, měl propachtováno přes sto hektarů luk a pastvin, aby mohl držet více než třicet kusů dobytka a nejméně tolik koz. Další dobytek bral hospodář v létě z nižších obcí. Z kravského mléka se po staletí na Luční boudě připravovalo vyhlášené horské solené máslo, bylinné sýry a speciální kozí sýr. Nejlepší výrobky horalé snášeli na krosnách do údolí a prodávali i do vzdálených měst – Prahy, Karlových Varů, také do zahraničí. Ze zbylého podmáslí si dělali prostý sýr pro sebe a zdejší pocestné. Máselnice poháněné vodou Bílého Labe, ve kterých se tlučením měnila čerstvá smetana na máslo, byly v provozu po celý den. Přestože Jakob Renner strávil na Bílé louce celý svůj život, zabloudil dne 11. dubna 1868 ve vánici a tři sta metrů od boudy umrzl. Jméno i smrt horala připomíná kovaný kříž u cesty k Lučnímu sedlu.

Rennerův kříž

Při cestě z Luční boudy do sedla Luční hory směrem k Památníku obětem hor se nachází tzv. Rennerův kříž připomínající smrt majitele Luční boudy Jakuba Rennera při sněhové vánici dne 11. dubna 1868.

Rennerova bouda 01

Rennerova bouda (Rennerbaude)

Rennerova bouda 02

Rennerova bouda (německy Rennerbaude) je dnes již neexistující horskou boudou v Krkonoších postavenou v roce 1797 bratry Augustinem a Ignatzem Rennerovými z Krausových Bud (německy Krausebauden; dnešní Labské ve Špindlerově Mlýně). Nacházela se na Bílé louce na svahu Luční hory. Kolem vede Stará Bucharova cesta ze Svatého Petra po svahu Kozích hřbetů k Luční boudě. Po boudě na Sněžce to byla druhá nejvýše položená bouda v českých Krkonoších s polohou cca 1400 m n. m.

V době všeobecné mobilizace byla Rennerova bouda obsazena hlídkami československé armády. Po mnichovské dohodě armáda objekt dne 2. října 1938 opustila a bouda stejně jako nedaleká Luční bouda vyhořela. V době okupace byla započata nová výstavba, ale nakonec nebyla dokončena. V roce 1950 byla stavba rozebrána. Po Rennerově boudě zbyla plošina se zbytkem základů a vyvěrající pramen (dnešní Rennerova studánka).

Bouda Na Pláni (Planurbaude)

Bouda Na Pláni (německy Planurbaude) leží v nadmořské výšce 1180 m n. m. na vrcholu Přední Planiny. Náleží do katastru Přední Labská obce Špindlerův Mlýn. Rennerové postavili boudu už v roce 1530, tedy ještě před příchodem prvních dřevařů v polovině 16. století.

Od roku 1934 se v boudě ubytovávali vážení hosté z Německa, kteří patřili k prominentní katolické šlechtické skupině a řadili se k předním odpůrcům nacismu. Na několikatýdenní pobyty přijížděl profesor Adolf Reichwein ze Svídnice, později také plukovník hrabě Claus von Stauffenberg se svojí rodinou. V zastrčené Boudě na Pláni uprostřed hor se sešli naposledy v březnu 1944. Nepřijeli se však rekreovat, ale dohodnout akci, která měla ovlivnit životy miliónů lidí. Domluvili zde detaily atentátu na Adolfa Hitlera a následné převzetí moci. Do celé akce byl zasvěcen i jejich hostitel, majitel Boudy Na Pláni a horský hospodář Heinrich Renner.

Zadní Rennerovky (Hinter Rennerbauden)

Zadní Rennerovky (německy Hinter Rennerbauden) jsou osada a luční enkláva v Krkonoších, součást obce Strážné, od které jsou vzdáleny přibližně 7 km severovýchodně. Založeny byly rodem Rennerů v roce 1695. Nacházejí se na východním úbočí Světlého vrchu, v současné době též na území II. zóny Krkonošského národního parku. Tvoří je chata Spořitelna, Kuprovka, Grohmannova bouda a Dvorská bouda. V okolí je k dispozici množství turistických cest s tyčovým značením a běžkařské trasy (Krkonošská magistrála).

Luční enkláva (tj. louka zcela obklopená lesem) Zadní Rennerovky je jedna z nejhodnotnějších luk v KRNAP. Od 16. století se pravidelně spásala, což umožnilo výskyt vzácných druhů rostlin a živočichů, např. zvonku českého, zdrojovky prameništní, kropenáče vytrvalého nebo vrbovky nící.

Alois a Wenzel Rennerové – vápenka v Černém Dole

Dalšími významnými představiteli rodu Rennerů byli Alois a Wenzel Rennerové původem z Tetřevích bud, kteří založili slavnou vápenku v Černém Dole.

Josef a Jaroslav Feistauerovi

Josef Feistauer

V rodokmenu Rennerů ze Svobody nad Úpou lze nalézt i další historicky zajímavá jména, a to úspěšné všestranné lyžaře – bratry Josefa Feistauera (*1893) a Jaroslava Feistauera (*12. května 1909) z Benecka - Mrklova. Starší z bratrů Josef Feistauer byl parťákem Bohumila Hanče z Českého krkonošského spolku Ski Jilemnice. O velikonočních svátcích dne 24. března 1913 se účastnil na hřebenech Krkonoš tragického lyžařského závodu, v němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata.