Reimerovi (Olomouc)
Reimerové[1] byli významná puškařská rodina působící v Olomouci od poloviny 17. století do 18. století. Proslavili se výrobou kolečkových a křesadlových pušek, které byly ceněny pro svou kvalitu a umělecké zpracování.
Začátky rodu v Olomouci
editovatZakladatelem této dynastie v Olomouci byl Tobias (Tobiáš) Reimer, který pocházel ze slezského Frýdlantu nad Ostravicí. Již ve Slezsku působil jako puškařský mistr, což mu po příchodu do Olomouce umožnilo rychle získat postavení a potřebná povolení. Roku 1655 zakoupil dům na dnešní Pavelčákově ulici č. 8, kde zřídil svou dílnu. Město mu následně povolilo obchodovat s černým prachem a kulemi, což z něj učinilo významnou postavu olomouckého cechu puškařů. Roku 1662 se dokonce stal přísežným celého cechu puškařů. Tobias působil v Olomouci více než tři desetiletí než zemřel v roce 1686. Historicky prvním olomouckým puškařem doloženým v archivních pramenech byl však již Völtin Rehr (Rehrer), který v cechu působil od roku 1586 a byl zde 33 let mistrem až do své smrti v roce 1619. Jeho dílo je však bohužel dosud neznámé, přičemž ani důkladný dosavadní průzkum v českých depozitářích s ním žádnou zbraň nepojí.
Rozmach rodinného řemesla
editovatTradici převzal jeho syn Heinrich (Jindřich) Reimer, který pokračoval v otcově díle a rozšířil rodinný podnik. Již v roce 1659 byl zaznamenán jako mistr v olomouckém cechu. Heinrich nejenže odkoupil otcovu dílnu, ale o několik měsíců dříve (v září 1660) získal i dům na protější straně ulice (dnešní Pavelčákova ul. č. 9). Tento krok zajistil rodině zázemí a prostor pro rozvoj jejich puškařské dílny. Heinrich zemřel v roce 1690, ale jeho odkaz pokračoval prostřednictvím dalších členů rodiny. V roce 1709 se dům a dílna dostaly do rukou Karla (Cala, Karla) Reimera, který pokračoval v rodinné tradici a dosáhl významných ocenění. Stal se olomouckým „králem střelců“, což mu přineslo osvobození od placení daní. Město ho navíc ocenilo dodávkou stavebního materiálu na opravu domu. Karlův syn Franz de Paula Reimer byl posledním významným členem rodu, který vlastnil a provozoval dílnu na Pavelčákově ulici. Po jeho smrti v roce 1767 rodina prodala dům a puškařská tradice v Olomouci skončila.
Zlatá éra Reimerů
editovatRodinný podnik dosáhl svého vrcholu právě díky Ferdinandovi Reimerovi, který koupil dům a dílnu v roce 1686 a pokračoval v rozvoji puškařské výroby, která se stala vysoce ceněná i mimo Olomouc. Specializoval se na výrobu loveckých kolečkových a křesadlových pušek, jejichž kvalita a zdobení byla srovnatelná s díly nejlepších puškařů té doby, jako byli Caspar Zellner, Josef Hammerl nebo Franz Weyrer. Zbraně Reimerů byly uznávané a dodnes jsou ceněnou součástí státních i soukromých sbírek. Tato rodinná tradice pokračovala pod vedením dalších členů rodu, přičemž každý z nich přidal něco unikátního k úspěchu rodinného podniku.
V roce 1728 se Karel Reimer stal olomouckým „králem střelců“ a k tomu byl městem osvobozen od placení daní. K tomu mu byly uděleny i další výsady, včetně dodávky stavebního materiálu pro opravy domu. Po jeho smrti v roce 1744 rodina pokračovala v tradici i nadále, přičemž Franz de Paula Reimer, syn Karla Reimera, získal uznání nejen pro výrobu kvalitních pušek, ale i jako obránce města při pruském obléhání Olomouce v roce 1758. Po jeho smrti v roce 1767 rodina prodala dům a puškařská tradice v Olomouci tímto definitivně skončila.
Význam pro Olomouc
editovatReimerové byli nejen vynikajícími puškaři, ale také významnými občany Olomouce. Podíleli se na obraně města, zejména během pruského obléhání v roce 1758, a svými výrobky se stali symbolem kvality a dovednosti místního řemeslnictví. Jejich dílna na Pavelčákově ulici byla po více než sto let jedním z hlavních center puškařské výroby ve městě.
I když podoba domů, ve kterých působili, se během přestaveb radikálně změnila a dnes jejich někdejší sláva není na první pohled patrná, Reimerové zanechali nesmazatelnou stopu v historii Olomouce i v dějinách evropského zbrojařství.
Reference
editovat- ↑ Akce - Vlastivědné muzeum v Olomouci. www.vmo.cz [online]. [cit. 2025-01-15]. Dostupné online.
- ↑ NATHER, Wilhelm; SPÁČIL, Vladimír. Kronika Olomouckých dom°u. Díl 1. 1. české vyd. vyd. Olomouc: Univ. Palackeho [u.a.] 567 s. ISBN 978-80-244-1585-7, ISBN 978-80-86388-45-8.
- ↑ GRONSKÝ, Roman. Olomoučtí puškaři v 16.-18. století a sbírkové fondy NPŮ [online]. Olomouc: NPÚ, 2017 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online.