Rehetobel
Rehetobel je obec ve švýcarském kantonu Appenzell Ausserrhoden. Nachází se ve severovýchodní části kantonu, asi 16 kilometrů severovýchodně od Herisau, v nadmořské výšce 962 metrů. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.[2]
| Rehetobel | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°25′35″ s. š., 9°28′58″ v. d. |
| Nadmořská výška | 953 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Appenzell Ausserrhoden |
  Rehetobel Rehetobel, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,72 km² |
| Počet obyvatel | 1 747 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 260 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 071 |
| PSČ | 9038 |
| Označení vozidel | AR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie
editovatS nadmořskou výškou 953 metrů je Rehetobel po Schwellbrunnu a Waldu třetí nejvýše položenou obcí v kantonu Appenzell Ausserrhoden. Centrum obce leží 12 km východně od St. Gallenu a 5 km jihozápadně od Heidenu. S těmito dvěma místními centry spojuje Rehetobel poštovní autobusová linka. Na jihu sousedí obec Rehetobel s Waldem a na jihozápadě s Trogenem a Speicherem. Přirozené hranice těchto sousedních obcí tvoří hluboké rokle Goldach a Moosbach. Na severu leží obec Grub. Nejnižším bodem v obci Rehetobel je Achmüli na Goldachu ve výšce 610 m n. m., nejvyšším bodem je Kaienspitz ve výšce 1120 m n. m. V obci Rehetobel se nachází i několik horských masivů.
Historie
editovatNejstarší historie
editovat
Na rozdíl od území obce Trogen západně od soutěsky Goldach se Rehetobel nerozvíjel a neosidloval z území kláštera v St. Gallenu, ale z území kostnického biskupství, a to pozdě ve srovnání s ostatními obcemi v dnešním Ausserrhodenu. V Klingenberském urbáři, nejstarším seznamu berní, jsou statky jako Klingenbuoch nebo Nuwenswendi (Neuschwendi) uváděny až kolem roku 1300. Církevně patřilo území ke kostelu st. Mauricia v Goldachu, který je doložen od roku 1259.[3]
Jméno Rehetobel se poprvé objevuje v roce 1463 v zakládací listině kostela v Trogenu. V listině jsou zmíněny statky přiléhající k lesu, Reh Tobel a Troger Tobel. S Reh Tobel sousedí také další majetek na návrší Nasen.[4]
Rehetobel se tedy původně vztahuje pouze k lesní rokli pod Rechbergem, k Moosbachtobelu. Ta byla pojmenována podle Rechbergu a Rehetobel je tedy zkratkou Rechbergtobel. V nářeční podobě Rechtobel, která se používá dosud, se starohornoněmecké pojmenování zvířete Réh změnilo před následující souhláskou na rech, podobně jako u Rechbergu nebo Rechsteinu.[4]
V průběhu appenzellských válek na počátku 15. století obsadili Appenzellští horské pásmo od Eggersrietu po Walzenhausen. V roce 1458 byl Rehetobel přiřazen k appenzellskému rhodu (okrsku) Trogen. V důsledku toho zaniklo i církevní spojení s Goldachem a od roku 1463 patřil Rehetobel k farnosti Trogenu, s nímž v roce 1525 přestoupil k reformaci.[5]
V 17. století, kdy se stále více vesnic mimo rhody osamostatňovalo stavbou kostelů, uvažovali i obyvatelé Rehetobelu o stavbě vlastního kostela - zejména proto, že cesta ke kostelu přes Tobel byla obtížná. Přes odpor Trogenu začalo šest mužů shánět materiál na stavbu kostela a nakonec se jim podařilo dosáhnout toho, že 22. října 1668 Velká rada státu Appenzell stavbu schválila. Dne 29. srpna 1669, po dvou a půl letech výstavby, byl kostel v Rehetobelu vysvěcen. Následujícího dne byli zvoleni faráři, hejtmani a radní. Tím bylo zpečetěno založení sboru a farnosti Rehetobel.
Kostel byl brzy příliš malý a měl stavební vady. Proto byl již v roce 1737 přestavěn stavitelem Jakobem Grubenmannem. Kolem kostela se postupně v rámci rozptýlené osady vyvinulo centrum obce.[6]
Požáry obce
editovat
V roce 1796 centrum obce poprvé zničil požár. Dochovala se následující věta kněze Johannese Lutze, který zde v té době žil:
„Anno 1796, 9. dubna odpoledne, došlo v pekárně nahoře ve vsi k hroznému požáru, neboť všechny domy nad kostelem vyhořely a kostel byl jakoby zázrakem Božím uchráněn.“
Pozdějším vyšetřováním se zjistilo, že v době požáru bylo v oblasti poměrně silné zemětřesení, které poškodilo pec v pekařském domě. Silný severozápadní vítr přispěl k tomu, že se oheň rychle rozšířil na okolní domy. V plamenech skončilo celkem jedenáct domů a devět hospodářských budov.[6]
Při druhém ničivém požáru obce 21. června 1890 padl plamenům za oběť také kostel. Požár vypukl po 18. hodině ve dvou montovaných domech Leonharda Rohnera a Konrada Tannera. Silný jihozápadní vítr jej okamžitě rozšířil na protější faru, další dům a garáž hasičské stříkačky. Krátce nato vzplál i kostel s věží, který byl renovován teprve před čtyřmi lety. V devět hodin večer se věž zřítila. Díky nové železné zvonici zůstalo stát jen zdivo. Zvony se staly nepoužitelnými a musely být přelity. Výše škody byla vysoká, ale podařilo se ji poněkud snížit finančními dary z okolních obcí.[6]
20. století
editovat
Rozvoj obce úzce souvisí s rozkvětem a úpadkem textilního průmyslu. Původní plátenictví se od poloviny 18. století přesunulo k tkalcovství bavlny a na konci 19. století převládlo vyšívání. Řemeslníci z Rehetobelu, vyrábějící tkaniny v domácnostech, zásobovali především továrníky v Trogenu a Speicheru. Období mezi dvěma světovými válkami s hospodářskou krizí obec těžce zasáhlo, protože textilní průmysl byl silně postižen. Nastaly strukturální změny a v letech 1910 až 1970 klesl počet obyvatel z 2416 na 1503. Poloha obce na jižním svahu s výhledem na Alpstein však z Rehetobelu učinila oblíbené místo k bydlení. V roce 1956 obec zlepšila zásobování vodou, v roce 1961 otevřela koupaliště a v roce 1966 uvedla do provozu čistírnu odpadních vod. Od 60. let 20. století se územní plánování dostalo na politickou scénu v celém Švýcarsku. Diskuse o rozvoji osídlení a ochraně krajiny se dotkla i Rehetobelu, kde se od 70. let 20. století hodně stavělo. Na jedné straně vedl fotograf Herbert Maeder kampaň za ochranu krajiny ve své obci a jako člen Národní rady, na straně druhé probíhal více než deset let trvající spor o nadměrnou zástavbu oblasti Fernsicht-Berg. Ta je nyní chráněna. Nové čtvrti byly postaveny na Sonnenbergu a Gartenstrasse. Obnoveno bylo také náměstí v obci. V roce 1976 byla otevřena nová mateřská škola v Oberdorfu, v letech 1976–1977 byl postaven katolický kostel, v roce 1980 byla opravena budova vesnické školy a v roce 1990 byl slavnostně otevřen nový kulturní dům.[5]
Obyvatelstvo
editovat
| Vývoj počtu obyvatel[5] | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1870 | 1888 | 1900 | 1920 | 1941 | 1960 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2020 | 2022 | |||
| Počet obyvatel | 1984 | 2321 | 2229 | 2184 | 2209 | 1554 | 1629 | 1416 | 1688 | 1742 | 1687 | 1754 | 1706 | |||
Hospodářství
editovat
Hospodářský a demografický rozvoj Rehetobelu byl významně ovlivněn textilním průmyslem. Kolem roku 1400 začali lidé pěstovat len a zpracovávat plátno. Také v Rehetobelu si tím drobní zemědělci přivydělávali. Od poloviny 18. století přešli lidé od obchodu se lnem ke zpracování bavlny, a tak se i v protoindustriální době stal bavlnářský průmysl důležitým zdrojem příjmů. S přechodem na bavlnu se také změnila většina obchodních vztahů od rodin z Trogenu a Zellwegerů přes obchodníky ze Speicheru až po rodinu obchodníků s textilem Schläpferů, původem z Rehetobelu. Od roku 1770 existovala tiskárna látek a v Kastenlochu, který se nacházel na Goldachu a na rozcestí silnic do Trogenu a Speicheru, byla založena barvírna. Tento textilní rozkvět ve druhé polovině 18. století vedl k nárůstu počtu obyvatel.
Cestovní ruch hraje v Rehetobelu podřadnou roli: od roku 1904 zde působí turistický spolek, který propaguje Rehetobel jako klimatické lázně.
Doprava
editovatNejstarší polní cestou byla kostelní cesta do Goldachu přes Kaien do Riemenu (obec Grub) a dolů k Bodamskému jezeru. Z Riemenu vedla silnice přes Martinsbrugg do St. Gallenu. Spojení přes Kastenloch do Trogenu je doloženo od roku 1661. Se silnicí do osady Kaien byl Rehetobel v roce 1865 napojen také na Mittellandstrasse (Trogen–Heiden) u Scheidwegu. Spojení z Rehetobelu přes Zweibruggen (Klusgonten) a Speicherschwendi do St. Gallenu existuje teprve od poloviny 19. století.
Rehetobel je na veřejnou dopravu napojen poštovní autobusovou linkou ze St. Gallenu do Heidenu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Rehetobel na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2021 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2022-08-25 [cit. 2023-05-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ STURZENEGGER, Arthur. Die Gemeinde Rehetobel: Geschichte und Porträt. Appenzeller Kalender. Roč. 2004, čís. 283, s. 68–78. (německy)
- ↑ a b Rehetobel [online]. ortsnamen.ch [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c FUCHS, Thomas. Rehetobel [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2010-08-20 [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c SCHLÄPFER, Walter; KERN, Karl; STURZENEGGER, Arthur; SCHLÄPFER, Rudolf; SCHMID, Alfred. Geschichte der Gemeinde Rehetobel 1669–1969. Herisau: Buch- und Offsetdruckerei Schläpfer & Co., 1969. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rehetobel na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky
