Regionální rozdíly v Česku

Téma regionálních rozdílů je velmi komplikované na vymezení. Jedná se o odlišnosti regionů v oblasti ekonomické výkonnosti, dopravní infrastruktury, zaměstnanosti, demografických trendů, kvality života a osídlení regionu, postavení domácností nebo vzdělanosti. Dále se může jednat o přírodní podmínky v regionu, objem investic ze zahraničí nebo získané dotace. Rozdíly se pak váži na historický vývoj, grafickou polohou, dostupností zdrojů nebo úrovní veřejných financí a jiné faktory, které ovlivňují rozdílnosti jednotlivých regionů.

Rozdíly mezi regiony mohou mít za následek i odlišnosti mezi jednotlivci, kdy jednotlivec z méně rozvinutého a úspěšného regionu může mít méně možností a životních příležitostí než jednotlivec, který pochází z prosperujícího regionu ve stejné zemi, což může generovat určité napětí v zemi.

Nerovnosti v rámci jednotlivých regionů jsou zřejmé zejména pak v příhraničních oblastech, kde je přístup ke zdravotní péči a její kvalitě nižší, než je tomu v oblasti regionu hlavního města Prahy, to je platné především u zubní péče a odborného lékařství. Velmi obdobně jsou na tom tyto regiony i co se dopravní obslužnosti, nebo kvality školství týče, kde je jejich kvalita výrazně nižší, než je tomu ve výše zmíněném regionu středních Čech.

Rozdělení jednotlivých regionů České republiky dle NUTS2 a NUTS3.

Rozdíly na úrovni krajů

Kraje zaznamenaly významný vzrůst disparit v druhé polovině 90. let až do roku 2 000, kdy se situace stabilizovala. K současné míře regionálních rozdílů přispěl nárůst středočeské metropolitní oblasti, která již v roce 2000 dospěla na ekonomickou úroveň celkového pohledu České republiky ve výši 160 %. Situace se v období dvou let víceméně neměnila, následně byl zaznamenán významný růst i v jiných krajích v Česku, nicméně vedoucí pozici si zachovala metropole. Na druhé straně odlišnosti v ostatních regionech a krajích setrvaly na významně nižší úrovni.

Regionální rozdíly v České republice jsou ovlivněny odlišnou dynamikou růstu ekonomicky silných a slabých regionů, přičemž slabší regiony vykazovaly po roce 1995 rychlejší růst. Analýzy nicméně naznačují, že pokud bude trend pokračovat, regionální odlišnosti se budou dále prohlubovat, zejména v hospodářsky nejslabších krajích, jako jsou Karlovarský, Ústecký a Olomoucký. Tento vývoj potvrzuje stagnující míra nezaměstnanosti a predikce naznačují rostoucí riziko prohlubování těchto rozdílů i v budoucnosti.

Dle dynamiky ekonomické výkonnosti bychom mohli kraje rozdělit na:

• Hnací síly ekonomického růstu České republiky

Jedná se o Střední Čechy tj. Středočeský kraj a Praha, která je lídrem. Zde jsou viditelné rozdíly oproti jiným regionům, oblast vyniká nejen svou ekonomickou úrovní, tak i tempem jejího růstu.

• Úspěšné regiony

Mezi prosperující regiony řadíme Plzeňský kraj, Jihomoravský kraj a kraj Vysočina. Tyto regiony se vyznačují jako dynamické ekonomické metropole, které vykazují solidní ekonomické úrovně a nejvíce vylepšil své výkonností postavení v ekonomice kraj Vysočina.

• Průměrné a stabilní regiony

Víceméně neměnnými regiony jsou Královehradecký kraj, Liberecký, Zlínský, Pardubický a Jihočeský kraj, kdy tyto regionu představují takový průměr v České republice. Nachází se zde jak poměrně rozvinuté regionální metropole, tak i regiony slabší, což se projevuje situací na trhu práce. Ekonomická výkonnost se u těchto regionů pohybuje kolem průměru České republiky, ale liší se v rámci regionů.

• Problémové regiony

Jako problémové regiony řadíme Karlovarský, Ústecký a Olomoucký kraj. Takové regiony zůstávají pozadu za průměrem ekonomické úrovně. Omezený ekonomický růst se podepisuje v oblasti zaměstnanosti, kde míra převyšuje celorepublikový průměr a v rámci regionální politiky ČR je jim vynakládána soustavná pomoc na zmírnění regionálních rozdílů.

• Silně specializovaný region

Jedná se o Moravskoslezský kraj, lze ho specifikovat jako region též problémový, ovšem od skupiny výše se liší tím, že zvládl své nedostatky a rozdíly zmírnit. Je to nicméně jen dočasný jev, který by s největší pravděpodobností s příchodem ekonomického sestupu vedl k propadu kraje.

Kraje, které vznikly v roce 2001, byly vymezeny jako funkční regiony se silnými jádry, to ale nezaručovalo jejich homogennost. Situace uvnitř jednotlivých krajů může být zkreslená a nemusí odpovídat vykazovaným datům a necharakterizují tak kraj jako celek, jen jeho metropolí. Silná ekonomická centra, jako krajská města, mohou zkreslit obraz kraje tím, že vykazují lepší celkové hodnocení, zatímco okrajové oblasti zůstávají hospodářsky slabé. Na úrovni ORP jsou homogenní jen dva kraje - Moravskoslezský a Ústecký kraj spolu s Karlovarským.

Rozdíly na úrovni obcí

Analýza na úrovni obcí vykazuje, že kolem krajských měst se vytváří rozvojová centra, zatímco okrajové oblasti zaostávají i v ekonomicky úspěšných krajích. Tyto rozdíly poukazují na nutnost zaměřit se na strategie, které budou více cílit na regionální rozvoj a podporovat slabší části krajů a vyrovnávat jejich ekonomickou nerovnost. K podpoření ekonomické výkonnosti by přispěl příliv zahraničních investorů do ekonomicky slabších krajů spolu s přílivem aktivit s přidanou hodnotou.

Existuje zde riziko dalšího prohlubování regionální rozdílů kvůli stávajícímu zaostávání slabších regionů a ty silnější regiony by neměly svůj náskok stále navyšovat.

Regionální politika

Cílem regionální politiky je snižování rozdílů mezi regiony, podpora územní a sociální soudržnosti a podpora konkurenceschopnosti jednotlivých regionů, kdy každý region by měl mít možnost rozvíjet se v rámci jeho potenciálu a silných stránek. Regionální politiku na základní úrovni zaštiťuje Ministerstvo pro místní rozvoj.

Regionální politika v České republice získává investice především i strukturálních fondů Evropské unie, další zdroje financování pochází z jiných rozpočtových zdrojů. Politika se řídí programem schváleným Ministerstvem pro místní rozvoj „Strategie regionálního rozvoje ČR 21+“, kdy vláda z regionální politiky a jejího rozvoje stanovila prioritu a schválila další novely zákona a nové směrnice. Tyto dokumenty by měly přispět k řešení regionálních problémů, podpoře regionů a jejich rozvoji.