Ravennský exarchát

Ravennský exarchát (latinsky Exarchatus Ravennatis) neboli také Italský exarchát (latinsky Exarchatus Italiae) byla administrativní jednotka byzantské říše v Itálii, kterou kolem roku 584 založil císař Maurikios na obranu proti do Itálie pronikajícím Langobardům. Exarchát, situovaný na území mezi Římem a správním střediskem Ravennou, představoval oporu byzantské moci na Apeninském poloostrově. Silné pravomoce zdejšího nejvyššího hodnostáře, exarchy, spolu s odlišným kulturním, jazykovým a konfesijním prostředím vedly ze strany exarchů k opakovaným pokusům o uzurpaci moci. Problémy se správou této provincie dále umocňovaly četné spory mezi papeži a byzantskými císaři o uctívání obrazů.

Ravennský exarchát
Exarchatus Ravennatis (la)
Exarchatus Italiae (la)
 Italská praetoriánská prefektura 584751 Benátská republika 
Langobardské království 
Papežský stát 
Longobardia 
Geografie
Mapa
Byzantské a langobardské území v Itálii kolem roku 600.
Obyvatelstvo
Státní útvar
administrativní celek
Byzantská říšeByzantská říše Byzantská říše
Státní útvary a území
Předcházející
Italská praetoriánská prefektura Italská praetoriánská prefektura
Následující
Benátská republika Benátská republika
Langobardské království Langobardské království
Papežský stát Papežský stát
Longobardia Longobardia
Byzantské a langobardské území v Itálii kolem roku 590. Ravennský exarchát zahrnuje oblast mezi Ravennou a Římem

Roku 751 dobyl Ravennu langobardský král Aistulf, čímž tento správní útvar zanikl a spolu s ním i vliv byzantské říše v severní Itálii.[1]

Reference

editovat
  1. VAVŘÍNEK, Vladimír; BALCÁREK, Petr. Encyklopedie Byzance. Praha: Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-485-2. S. 415. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat