Raimonds Vējonis

lotyšský politik

Raimonds Vējonis (15. června 1966 Nikonovo, Pskovská oblast) je bývalý lotyšský prezident a bývalý ministr životního prostředí a obrany Lotyšska.

Raimonds Vējonis
Ministr pro ochranu životního prostředí a regionální rozvoj Lotyšska
Ve funkci:
7. listopadu 2002 – 16. ledna 2003
Předseda vládyEinars Repše
PředchůdceVladimirs Makarovs
Ministr životního prostředí Lotyšska
Ve funkci:
16. ledna 2003 – 25. října 2011
Předseda vládyEinars Repše
Indulis Emsis
Aigars Kalvītis
Ivars Godmanis
Valdis Dombrovskis
NástupceEdmunds Sprūdžs
Ministr obrany Lotyšska
Ve funkci:
22. ledna 2014 – 7. července 2015
Předseda vládyLaimdota Straujuma
Māris Kučinskis
PředchůdceArtis Pabriks
NástupceRaimonds Bergmanis
9. prezident Lotyšska
Ve funkci:
8. července 2015 – 8. července 2019
Předseda vládyLaimdota Straujuma
PředchůdceAndris Bērziņš
NástupceEgils Levits
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana zelených

Narození15. června 1966 (58 let)
Pskovská oblast
Alma materUniversity of Latvia Faculty of Biology (do 1989)
Lotyšská univerzita
Profesepolitik a biolog
Náboženstvípohanství
Oceněnírytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2018)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2019)
řetěz Řádu kříže země Panny Marie (2019)
Řád islandského sokola
velkokříž Řádu tří hvězd
… více na Wikidatech
CommonsRaimonds Vējonis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Vējonis pochází z lotyšsko-ruské rodiny - otec byl Lotyš a matka Ruska. Vyrůstal v lotyšské obci Sarkaņi poblíž města Madona. Vystudoval biologii na Lotyšské univerzitě, roku 1995 získal magisterský titul. Během studií působil jako učitel biologie v Madoně. Zde byl také od roku 1990 do roku 1993 a působil v městském zastupitelstvu jako člen Strany zelených. V roce 2002 se stal ministrem pro ochranu životního prostředí a regionálního rozvoje. Od jeho vzniku 16. ledna 2003 řídil samostatné ministerstvo životního prostředí. Roku 2004 kandidoval do evropského parlamentu, ale jeho Strana zelených ve volbách neuspěla. Jako ministr životního prostředí působil do roku 2011. 22. ledna 2014 převzal ministerstvo obrany Lotyšska; to řídil do 7. července 2015, kdy byl zvolen prezidentem Lotyšska; do úřadu nastoupil o den později.

V lednu 2016 prodělal nelehkou operaci. 18. ledna byl hospitalizován, o den později byl převezen na kardiologickou kliniku. Podle vyjádření lékařů prodělal septickou infekci. Při operaci mu byla vložena do srdce nová chlopeň.

Roku 1986 se vzal s Ivetou Vējone a dnes s ní má dva syny.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  2. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №387/2018. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (ua) 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat