Radslav mladší Kinský z Vchynic a Tetova
Radslav II. Vchynský nebo Radislav mladší Kinský nebo také Radislav I. Kinský z Vchynic a Tetova, německy Radislaw II. Kinsky von Wchinitz und Tettau nebo také Radislaw der jüngere, 1582, Cheb – 26. července 1660, Leiden, Nizozemsko) byl český šlechtic z rodu Kinských.[1]
| Radslav mladší Kinský z Vchynic a Tetova | |
|---|---|
| Člen direktoria Českého království za panský stav | |
| Ve funkci: červen 1618 – 4. listopad 1619 | |
| Předchůdce | Vilém Kinský z Vchynic a Tetova |
| Nástupce | činnost direktoria ukončena |
| Narození | 1582 Cheb |
| Úmrtí | 26. července 1660 (ve věku 77–78 let) Leiden |
| Rodiče | Jan starší Kinský z Vchynic |
| Příbuzní | Václav III. Kinský, Vilém Kinský, Jan mladší Kinský a Jan starší Kinský z Vchynic (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se jako syn Jana staršího Kinského a jeho manželky Anny Pouzarové z Michnic, byl synovec Radslava staršího Kinského z Vchynic a Tetova. V letech 1596–1599 studoval ve Zhořelci,[2] v roce 1600 podnikl studijní cestu za hranice Čech, byl zapsán v Altdorfu, kde od července 1600 do června 1601 zastával čestný úřad rektora.[3] V roce 1604 studoval na Štrasburské univerzitě.
Vyznáním byl jako jeho otec utrakvista, sympatizoval však s reformovaným proudem evropské reformace. Po pražské defenestraci se zapojil do stavovského povstání, patřil k jeho vůdčím osobnostem a od roku 1618 byl členem direktoria za panský stav. Sloužil jako jeden z velitelů stavovského vojska, které vzdorovalo císařským oddílům poslaným do Čech za účelem pacifikace povstání. V bitvě u Polné porazil silné oddíly generála Buquoye, účastnil se také bitvy na Bílé hoře. Po porážce povstání bylo jeho jméno uvedeno na seznamu třiceti šlechticů, které Karel z Liechtenštejna 10. října 1621 obvinil u mimořádného soudu z rozhodujícího podílu na podpoře povstání. K soudnímu líčení se však Radslav nedostavil, připojil se k exulantům a odešel do zahraničí, nepřítomnosti byl pak odsouzen k propadnutí hrdla, cti a majetku.
Usadil se v nizozemském Leidenu, kde se opakovaně nechával zapsat na tamější univerzitu – konkrétně v letech 1621, 1633 a 1640. V roce 1624 pobýval v Groningenu, kde se pohyboval rovněž v univerzitním prostředí. Byl zapsán i v matrice univerzity ve Franekeru. V roce 1650 se ve svých 68 letech nechal zapsat na univerzitu v Harderwijku. Nebyl ženatý, vlastnil rozsáhlou knihovnu a ve své závěti z roku 1657 pověřil leidenský akademický senát k vypořádání svého majetku dle své závěti. Akademický senát jeho přání splnil v roce 1660.[4][2] Intelektuální činnosti se Radslav věnoval prakticky celou dobu svého pobytu v exilu, jehož střediskem se stal Leiden. Radslav skonal s pověstí učence. Historik František Martin Pelcl ve svých dějinách píše, že hovořil osmi jazyky a psal beletrii i poezii v latině.
Dochoval se měděný žeton uvedený v „Soupisu českých soukromých mincí“ („Beschreibung böhmischer Privatmünzen“) na desce XXIII, č. 183. Na lícové straně je vyobrazen erb Kinských s nápisem: RADSL.av.MLAD.si.KINSKY.Z.WCHynic a na rubu na zdobené tabulce motto s letopočtem: *IN* | DEO FOR|TITUDO | 1620.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kinsky, Radislar (1582–1660) – Kaiserhof. kaiserhof.geschichte.lmu.de [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ a b ENGELBRECHT WILKEM: Význam Fríské akademie ve Franekeru pro pobělohorský exil. Str. 4,5, 11–12. Dostupné online
- ↑ ODLOŽILÍK, Otakar: Jednota bratrská a reformovaní francouzského jazyka. Philadelphia 1964, s. 114.
- ↑ ENGELBRECHT, Wilken. Studenti z Čech, Moravy a Slezska na universitě ve Franekeře. Zpravodaj, Klub genealogů a heraldiků Ostrava. Čís. 36/88, s. 3. Dostupné online.
Literatura
editovat- ODLOŽILÍK, Otakar: Vchynští ze Vchynic a Tetova v Nizozemí v XVI. a XVII. století. Příspěvky k dějinám rodu. In: Vojtíšek, Václav/Kratochvíl, Miloš/Válková, Marie (red.): Sborník prací věnovaný prof. dru Gustavu Friedrichovi k šedesátým narozeninám jeho žáky. 1871–1931. Praha 1931, s. 291–309.
- MOUT, Nicolette: Radslav Vchynský a jeho příbuzní v Nizozemí. In: Z minulosti Děčínska 2 (1974), s. 282–285.
- MOUT, Nicolette: Exil, Krieg und Religion. Erwartungen und Enttäuschungen gelehrter böhmischer Exulanten im Dreissigjährigen Krieg. In: Historisches Jahrbuch 132 (2012), s. 249–275.
Externí odkazy
editovat- BLKÖ:Kinsky von Wchinitz und Tettau, Radislaw (II.) – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
