Wikipedie

Radovan Richta

český akademik a filozof

Radovan Richta (6. června 1924 Praha – 21. července 1983 Praha) byl český sociolog a filosof, který razil termín vědeckotechnická revoluce[pozn. 1] a s ním spojenou teorii o náhradě fyzické práce prací duševní.[1][2][pozn. 2] Jeho nejvýznamnější projekt, Civilizace na rozcestí [3] se zabývá „společenskými a lidskými souvislostmi vědeckotechnické revoluce“. Je to vlastně ekonomická, technologická a sociologická prognóza dalšího vývoje světa, která pojednává o přeměně tehdejší industriální společnosti na společnost, kterou dnes označujeme termínem informační. Humanistické ideály, kterými má být tato přeměna vedena, přispěly svým dílem ke vzniku představy o „socialismu s lidskou tváří“,[pozn. 3][4] která se stala mottem obrodného procesu v roce 1968. Někteří dnešní historici filosofie[5] považují za nedostatek[pozn. 4], že Civilizace na rozcestí – na rozdíl od pozdějších prognóz Římského klubu – neuvažovala např. o vyčerpání přírodních zdrojů a tedy ani o tzv. mezích růstu. Nicméně pamětníci soudí, že přinesla myšlenky, které byly ve své době naprosto přelomové.[1][6]

PhDr. Radovan Richta, DrSc.
Radovan Richta
Radovan Richta
Narození6. června 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. července 1983 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Vzdělánípřírodovědecká a filosofická fakulta Karlovy university
Povolánísociolog a filosof
ZaměstnavatelČeskoslovenská akademie věd
Znám jakoakademik, vedoucí mezioborového týmu
TitulPhDr., DrSc.
Politická stranaKomunistická strana Československa
Dětidoc. Ing. Karel Richta, CSc.
PříbuzníIng. Tomáš Richta (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Želmíra Kálalová – od roku 1950 jeho manželka

Životopis

editovat

Radovan Richta se narodil v Praze na Smíchově v rodině úředníka ČSD, tam také vystudoval Vančurovo reálné gymnázium[7] a za války v roce 1943 maturoval. Od října 1943 pak byl totálně nasazen v pražské továrně Avia jako pomocná kancelářská síla.[1]

Radovan Richta se od počátku zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj[1][8][9][10][11][12], kterou založili jeho přátelé a spolužáci z gymnázia a která v roce 1944 významně posílila zdecimované[1][pozn. 5] odbojové struktury Komunistické strany Československa. 22. října 1944 byl Radovan Richta zatčen[pozn. 6] a do konce války vězněn napřed na Pankráci a od 23. ledna 1945 ve vězení pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[13] Tam Richta onemocněl tyfem a řadou plicních onemocnění, která se rozvinula v těžký případ tuberkulózy. Těsně před koncem války, 1. května Radovana Richtu zachránila skupina Červeného kříže, která evakuovala těžce nemocné vězně.[14][1][13][8][15][pozn. 7] Následujícího dne, 2. května 1945, bylo bez soudu postříleno mnoho členů Předvoje[1][14][16], mezi nimi i Karel Hiršl, Richtův nejlepší přítel.[8]

Po skončení druhé světové války se Radovan Richta přes svou nemoc věnoval především studiu na přírodovědecké a později i filosofické fakultě Karlovy university, angažoval se ve Svazu vysokoškolského studentstva a současně také pracoval v Rudém právu a v časopise Tvorba. V roce 1950 se oženil s přítelkyní z Předvoje a spoluvězeňkyní z Pankráce a Terezína Želmírou Kálalovou[pozn. 8]. V letech 1953–1954 připravoval zřízení ČSAV, kam byl r. 1954 přijat do Filosofického ústavu jako vědecký pracovník.[1] Od roku 1958 se musel často léčit v sanatoriu v Dobříši. Přestože měl předepsaný klid na lůžku, dál usilovně studoval a psal. V roce 1963 vydal svoje první díla – Člověk a technika v revoluci našich dnů[17] a Komunismus a proměny lidského života (K povaze humanismu naší doby).[18][8] Zejména Richtovo první dílo – Člověk a technika v revoluci našich dnů – přispělo k tomu, že se pojem technologie stal jedním z ústředních pojmů filosofických úvah let šedesátých.[5]

Další publikace, Civilizace na rozcestí[3] z roku 1966, je kolektivním dílem jedenašedesáti autorů vedených Radovanem Richtou. V roce 1966 se Radovan Richta stal vedoucím mezioborového vědeckého týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. V r. 1967 se stal členem-korespondentem ČSAV.[1]

Za normalizace v letech 1969–1982 působil akademik Richta jako ředitel Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV.[19][20][21] V roce 1972 byl zvolen řádným členem ČSAV.[1] V roce 1977 se zapojil do tiskové kampaně proti Janu Patočkovi a Chartě 77. Poslední velkou prací, kterou akademik Richta vedl, byla prognóza vývoje československé společnosti „Československo 2000“ vypracovaná pro vládu ČSSR v Richtově Ústavu pro filosofii a sociologii ve spolupráci s Ekonomickým ústavem ČSAV. Tato studie nebyla nikdy zveřejněna.[1][6] František Kutta uvádí[6], že na sklonku života se Radovan Richta snažil vytvořit prognostický tým, který – řečeno Richtovými slovy – „by nás zbavil politického prokletí a umožnil nám oficiálně prozkoumat společnost“.

Akademické a vědecké hodnosti, ceny a vyznamenání

editovat

Uvedené údaje pocházejí ze soukromého archivu manželky R. Richty, wikipedistky paní Marie Richtové.

29.6.1953 doktorát filosofie na základě práce Česká otázka a Masarykova kosmopolitní filosofie[22]
24.6.1965 vědecká hodnost doktora filosofických věd na základě obhajoby disertační práce Komunismus a proměny lidského života – Člověk a technika v revoluci našich dnů[18][17]
29.4.1967 státní cena Klementa Gottwalda za soubor prací a vedoucí podíl při kolektivním zpracování společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce[3]
17.4.1968 zvolen členem-korespondentem ČSAV
6.6.1974 Zlatá plaketa Františka Palackého Za zásluhy o rozvoj společenských věd
29.12.1977 zvolen řádným členem – akademikem ČSAV
17.11.1982 Zlatá plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo prezidia ČSAV
1980 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
1983 Řád práce

Z díla

editovat
1953 Česká otázka a Masarykova kosmopolitní filosofie[22]
1963 Člověk a technika v revoluci našich dnů[17]
1963 Komunismus a proměny lidského života (K povaze humanismu naší doby), první část Richtovy doktorské disertační práce[18]
1966 Civilizace na rozcestí – společenské a lidské souvislosti vědecko-technické revoluce[3][pozn. 9]
1967 Vědecko-technická revoluce a marxismus[23]
1967 Ekonomika jako civilizační dimenze[24]
1968 Vědecko-technická revoluce a alternativy moderní civilizace[25]
1971 Vědecko-technická revoluce a socialismus[26]
1974 Člověk – věda – technika. K marxisticko-leninské analýze VTR[27]
1975 Krize perspektiv buržoazní společnosti[28]
asi po 1979 Československo 2000. Prognóza vývoje čs. společnosti.[pozn. 10]

Poznámky

editovat
  1. ↑ Termín vědeckotechnická revoluce pochází od J. D. Bernala - viz Civilizace na rozcestí, str. 13.
  2. ↑ Poučka z politické ekonomie let sedmdesátých–osmdesátých praví: „za vědeckotechnické revoluce se věda stává přímou výrobní silou“. Viz též článek Miloslava Formánka.
  3. ↑ Zdeněk Mlynář ve své knize Mráz přichází z Kremlu, str. 151 píše: „R. Richta... byl ideologem daleké budoucnosti komunismu i vědeckotechnické revoluce a vlastně i autorem sloganu socialismus s lidskou tváří. To on vložil tato slova do úst Dubčekovi i do Akčního programu KSČ.“
  4. ↑ Tato kritika je tématem na diskusi, která do encyklopedie nepatří, ale za poznámku snad stojí aspoň opačná stanoviska. Marxista Richta by se asi bránil tím, že stále dokonalejší uspokojování lidských potřeb není nijak jednoduše vázáno na čím dál větší spotřebu přírodních zdrojů (viz např. Maslowovu pyramidu potřeb). Humanista a křesťan Albert Schweitzer by se jistě připojil, že ani mravní pokrok lidstva není omezován materiální spotřebou.
  5. ↑ Podle K. Ondryáše bylo z 60–70 tisíc předválečných členů KSČ zabito asi 25 tisíc. Různé zdroje uvádějí, že Předvoj měl několik tisíc členů.
  6. ↑ R.R. byl zatčen společně s Karlem Hiršlem, Antonínem Růžkem a sestrami Natašou a Želmírou Kálalovými (viz zprávu doc. Karla Richty v diskusi).
  7. ↑ R.R. byl převezen do pražské nemocnice Na Bulovce
  8. ↑ Podle ústního sdělení doc. K. Richty z 29.4.2011. To potvrzuje i Marie Richtová v písemném sdělení z 24.3.2015. Z Richtova prvního manželství, které vydrželo do počátku 60. let, se narodil syn Karel. V roce 1964 se pak R. Richta oženil podruhé.
  9. ↑ Civilizace na rozcestí pak vyšla česky ještě v roce 1967 a 1969, slovensky v překladu Jozefa Gajdoše 1966, 1967 a 1968, italsky v milánském nakladatelství FrancoAngeli v roce 1968 pod titulem La via cecoslovacca : civiltà al bivio: le proposte di Praga per un nuovo socialismo v překladu Giorgia Colorniho a Paola Pescettiho, anglicky v nakladatelství Svoboda v překladu Marian Šlingové v roce 1969, francouzsky v nakladatelství Seouil v překladu Ludmily Klímové a Jeana-Louise Gloryho v roce 1974, maďarsky, polsky, německy, španělsky, srbochorvatsky, rumunsky. Ruské přepracované vydání vyšlo v roce 1973.
  10. ↑ Československo 2000. Prognóza vývoje čs.společnosti. – je to kolektivní dílo zadané vládním usnesením č.128/1979, po dokončení zřejmě nikdy nezveřejněné.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radovan Richta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k ONDRYÁŠ, Karel. Akademik Radovan Richta. Marathon [online]. Červenec 1999 [cit. 2010-11-14]. Roč. 1999, čís. 4. Dostupné online. Dostupné také na: stránkách SDS. ISSN 1211-8591. 
  2. ↑ FORMÁNEK, Miloslav. Civilizace na rozcestí - podněty a problémy. Marathon [online]. Srpen 1997 [cit. 2011-04-17]. Roč. 1997, čís. 4. Dostupné online. Dostupné také na: stránkách SDS. ISSN 1211-8591. 
  3. ↑ a b c d RICHTA, Radovan, et al. Civilizace na rozcestí : společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce. Praha: Svoboda, 1966. 236 s. Dostupné online. Předml. F. Šorm.  Archivováno 25. 5. 2019 na Wayback Machine.
  4. ↑ MLYNÁŘ, Zdeněk. Mráz přichází z Kremlu. Praha: Mladá fronta, 1990. 283 s. (Archiv). ISBN 80-204-0196-2. 
  5. ↑ a b Czech Philosophy in the XXth Century: Czech Philosophical Studies, II. Příprava vydání Lubomír Nový, Jiří Gabriel, Jaroslav Hroch; General Editor George F. McLean. Washington: Paideia Press & The Council for Research in Values and Philosophy, c1994 234 s. (Cultural Heritage and Contemporary Change Series. Czech Philosophical Studies, II; sv. IV). Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-12-08. ISBN 1-56518-028-3, ISBN 1-56518-029-1. Kapitola Chapter XIII. (English)  Archivováno 8. 12. 2004 na Wayback Machine.
  6. ↑ a b c KUTTA, František. Vzpomínka na interdisciplinární tým R. Richty. Marathon [online]. Srpen 1997 [cit. 2011-04-17]. Roč. 1997, čís. 4. Dostupné online. Dostupné také na: stránkách SDS. ISSN 1211-8591. 
  7. ↑ Škola nyní existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.
  8. ↑ a b c d SMÍŠEK, Jan. Chováme se jako revolucionáři?. Marathon [online]. Srpen 1997 [cit. 2011-01-14]. Roč. 1997, čís. 4. Dostupné online. Dostupné také na: stránkách SDS. ISSN 1211-8591. 
  9. ↑ POKORNÝ, Zdeněk. Z kroniky smíchovského sboru – odboj [online]. Praha: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 5 – Smíchově, rev. 2007-07-04 [cit. 2011-04-23]. Kapitola 1945 – odbojová činnost Předvoje. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětníci vypravují: Boj proti fašismu – doba, na kterou může být komunistické hnutí hrdé [online]. [cit. 2011-01-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  11. ↑ WAGNEROVÁ, Alena. Ještě o Karlu Kosíkovi. Listy : dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. [cit. 2011-04-23]. Roč. 2006, čís. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-08. ISSN 1210-1222. 
  12. ↑ KOVANDA, František. Připomínáme si zatčení „Předvoje“ nacisty [online]. Komunistický svaz mládeže [cit. 2011-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-23. 
  13. ↑ a b Databáze Památníku Terezín : Polizeigefängnis Theresienstadt 1940–1945 [online]. Terezín: Památník Terezín [cit. 2011-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-12. (česky a německy) 
  14. ↑ a b MENCL, Vojtěch. Smrt na úsvitu svobody [online]. Praha: Český svaz bojovníků za svobodu, 22. 8. 2005, rev. 2005-08-22 [cit. 2011-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-13. 
  15. ↑ Hortensie. FDb.cz : Filmová databáze [online]. Filmová databáze s.r.o. [cit. 2011-04-23]. Kapitola Edmond Trachta – Životopis. Dostupné online. 
  16. ↑ admin. Poslední poprava v Terezíně / The last execution in Terezín. Zpravodaj Památníku Terezín / Terezin Memorial Newsletter [online]. 9. srpna 2010, rev. 2010-08-09 [cit. 2011-04-23]. Čís. 2. Dostupné online. (česky / English) 
  17. ↑ a b c RICHTA, Radovan. Člověk a technika v revoluci našich dnů. Praha: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1963. 84 s. 
  18. ↑ a b c RICHTA, Radovan. Komunismus a proměny lidského života (K povaze humanismu naší doby). Praha: Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1963. 54 s. 
  19. ↑ Marek Skovajsa (ed.). Česká sociologie v letech 1965–1989 : Kulatý stůl. S. 695–740. Sociologický časopis / Czech Sociological Review [online]. 2004 [cit. 2011-04-21]. Roč. 2004, čís. 5, s. 695–740. Vydává Sociologický ústav AV ČR. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-08. Dostupné také na: stránkách archivu. ISSN 1210-3861. (česky / English) 
  20. ↑ SÍGL, Miroslav. Pokračujeme v dokumentačně informačním přehledu, který navazuje na předchozí přehled Pražské jaro 1968... [online]. Praha: Syndikát novinářů České republiky, c2008 [cit. 2011-04-21]. Kapitola Prosinec 1969. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  21. ↑ ADAM, Marek. Karel Kosík v kontextu marxistického myšlení : osobnost a rozbor díla (diplomová práce). Vedoucí: doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Historický ústav FF JU, 2010. 175+13 s. S. 48. 
  22. ↑ a b RICHTA, Radovan. Česká otázka a Masarykova kosmopolitní filosofie. Praha: [s.n.], 1953. 7,329 s. 
  23. ↑ RICHTA, Radovan. Vědecko-technická revoluce a marxismus. Otázky míru a socialismu. 1963, čís. 1. Rozsah 25 s. 
  24. ↑ RICHTA, Radovan. Ekonomika jako civilizační dimenze. In: KOUBA, K. Sborník Ekonomického ústavu ČSAV. Praha: [s.n.], 1967. Rozsah 70 s. Studijní materiál č. 42 mezioborového týmu při FÚ ČSAV.
  25. ↑ RICHTA, Radovan. Vědecko-technická revoluce a alternativy moderní civilizace. Sociologický časopis / Czech Sociological Review. 1968, čís. 5. Rozsah 40 s. Vydává Sociologický ústav AV ČR. Dostupné online. ISSN 1210-3861.  Archivováno 12. 10. 2011 na Wayback Machine.
  26. ↑ RICHTA, Radovan; FILIPEC, Jindřich. Vědecko-technická revoluce a socialismus. Praha: Svoboda, 1971. 114 s. 
  27. ↑ Člověk – věda – technika. K marxisticko-leninské analýze VTR. Kolektivní práce pod vedením B. M. Kedrova, R. Richty, S. P. Odujeva. Praha: Svoboda, 1974. 375 s. 
  28. ↑ RICHTA, Radovan. Krize perspektiv buržoazní společnosti. Nová mysl. 1975, čís. 1. Zkráceno (pův. 47 s.). 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radovan_Richta&oldid=24003850“