Wikipedie

Radomír Luža

český historik a vysokoškolský pedagog

Radomír Václav Luža (17. října 1922 Praha – 26. listopadu 2009 Pensylvánie, Filadelfie) byl česko-americký historik a politický činitel, představitel domácího odboje. Podílel se na vydávání čtvrtletníku Svědectví, jednoho z nejvýznamnějších exilových periodik.[1][2][3]

Prof. JUDr. PhDr. Radomír Luža, Ph.D.
Narození17. října 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. listopadu 2009 (ve věku 87 let)
Pensylvánie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povoláníhistorik, spisovatel literatury faktu a vysokoškolský učitel
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Pařížská univerzita
Masarykova univerzita
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1996)
Politická příslušnostSociální demokracie
RodičeVojtěch Luža
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Narodil se v rodině legionáře a pozdějšího generála Československé armády Vojtěcha Borise Luži, jednoho z klíčových představitelů československého odboje za druhé světové války. Stejně jako jeho otec se zapojil do partyzánského hnutí a na sklonku války se stal velitelem asi tisícičlenné partyzánské brigády operující v okolí Brna.[4] V říjnu 1944 byli skupinou vedenou Lužou zastřeleni příslušníci přibyslavské četnické stanice, což se později stalo předmětem kontroverzí.[5][6] Po válce vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a tehdy také vstoupil do sociální demokracie. Za svou politickou angažovanost byl však po únorovém převratu označen za nepřítele lidové demokracie a zbaven všech veřejných funkcí. Odešel do exilu, nejprve do Francie a pak do USA, kde žil s přestávkami až do své smrti. Angažoval se v exilových organizacích a v létě 1948 připravoval odchod Edvarda Beneše na Západ, k němuž však kvůli prezidentově zdravotnímu stavu nakonec nedošlo.

Zakotvil v univerzitním prostředí (studoval i na pařížské Sorbonně) a postupně se stal respektovaným odborníkem na nejnovější dějiny českého a německého prostoru. Jeho kniha o vysídlení sudetských Němců se stala prvním a nadlouho jediným dílem na toto téma. Od roku 1967 působil na Tulane University v New Orleans a v 90. letech také na FF MU. Navzdory jeho aktivitě v Mezinárodním svazu socialistické mládeže byl trvale sledován StB. Po sametové revoluci se účastnil obnovy Československé sociální demokracie a podílel se na práci organizací orientovaných na svobodu a vlastenectví. V roce 1995 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze a o rok později mu byl udělen Řád T. G. Masaryka. Vedle toho obdržel i ocenění na poli vědy. Dnes jeho jméno nese cena udělovaná v oboru středoevropských dějin.

Dílo

editovat
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radomír Luža
  • The Transfer of the Sudeten Germans. A Study of Czech-German Relations, 1933–1962. New York : New York University Press, 1964.
  • History of the International Socialist Youth Movement. Leyden : Sijthoff, 1970.
  • Austro-German relations in the anschluss era. Princeton : Princeton University Press, 1975.
  • The resistance in Austria, 1938–1945. Minneapolis : University of Minnesota Press, 1984.
  • Československá sociální demokracie. Kapitoly z let exilu 1948–1989. Praha : Československé dokumentační středisko ; Brno : Doplněk, 2001.
  • The Hitler kiss. A memoir of the Czech resistance. Baton Rouge : Louisiana State University Press, 2002. (s C. Vella)
  • V Hitlerově objetí : kapitoly z českého odboje, Praha, Torst 2006.

Ocenění

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ NEKOLA, Martin; PÁNEK, Tomáš. Radomír Luža „Příběhy našich krajanů“ [online]. The Czechoslovak Talks [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ prof. PhDr. JUDr. Radomír Václav Luža. encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ SVĚDECTVÍ. slovnikceskeliteratury.cz [online]. Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky (ÚČL AV ČR) [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.cssd.cz [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14. 
  5. ↑ http://wikipedie.blogspot.cz/2007/10/sprost-vrah-radomr-lua.html
  6. ↑ http://nassmer.blogspot.cz/2009_10_01_archive.html

Literatura

editovat
  • ANDERLE, Josef. Distinguished Service Recognition for 1993. In: Czechoslovak History Newsletter, 1/1995, s. 4–6. ISSN 0896-9809.
  • PALEČEK, Pavel. Exil a politika. Historici o nejnovějších dějinách a o sobě. Praha : Sursum, 2004. 187 s. ISBN 80-7323-070-4.
  • LUŽA, Radomír. V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje. Praha: Torst, 2007. 536 s. ISBN 80-7215-286-6.
  • HRUBÝ, Petr; KOSATÍK, Pavel; POUSTA, Zdeněk (edd.). Rozchod 1948. Rozhovory s českými poúnorovými exulanty. Praha : Univerzita Karlova, Ústav dějin a Archiv Univerzity Karlovy, 2006. 267 s. ISBN 80-239-6142-X.
  • PÁNEK, Jaroslav. Rozhovor s prof. Radomírem Lužou. In: Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. (Českodubsko, Mnichovohradišťsko, Sobotecko, Lomnicko, Turnovsko, Železnobrodsko a Jičínsko.), 1/2006, volná příloha. ISSN 1214-1798.
  • TOMEŠ, Josef. Odbojář, politik, historik. Za Radomírem Lužou. In: Odkaz. Listy Masarykovy společnosti, č. 24–25, 2010, s. 40–41. ISSN 1213-6085.
  • PÁNEK, Jaroslav. Radomír Václav Luža (17. 10. 1922–24. 11. 2009). In: Český časopis historický. The Czech Historical Review, 1/2010, s. 166–170. ISSN 0862-6111.
  • KOPEČNÝ, Petr. Radomír Luža (1922–2009). In: Vlastivědný věstník moravský, 2/2010, s. 214–217. ISSN 0323-2581.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radomír_Luža&oldid=24358763“