Pseudosuchia („nepraví krokodýli“) je evolučně významný klad archosaurních plazů.[1][2] Zjednodušeně je možné tuto rozsáhlou skupinu plazů definovat jako krokodýly a všechny jejich vyhynulé příbuzné. Společným tělesným znakem této jinak vývojově i anatomicky pokročilé skupiny plazů byla ektotermie, tedy v podstatě studenokrevnost (přinejmenším u kladů Neosuchia a Metasuchia).[3]

Jak číst taxoboxPseudosuchia
Stratigrafický výskyt: Spodní trias až současnost, asi před 250 miliony let až do recentu
alternativní popis obrázku chybí
Kostra saurosucha, obřího rauisucha.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
InfrařádPseudosuchia
Zittel, 1887
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

editovat

Pseudosuchové jsou rozšířenou skupinou plazů žijících od období spodního triasu (asi před 250 miliony let) až do současnosti.[4] Do této skupiny totiž patří i všichni vyhynulí a současní krokodýli. Kromě nich sem spadají také dávno vyhynulé skupiny Phytosauria, Aetosauria a Rauisuchia. Nalezneme zde také velké predátory, jako byl Saurosuchus nebo Postosuchus, kteří plnili úlohu dominantních predátorů ještě před vznikem velkých teropodních dinosaurů.[5]

Na konci období triasu, asi před 201,3 miliony let, vyhynula většina pseudosuchních plazů s výjimkou předků krokodýlů, kteří však tehdy dosahovali jen malých rozměrů (délka do 60 cm). I díky tomuto vyhynutí dřívějších konkurentů se k dominanci na dalších 135 milionů let (do konce křídy) dostali populární dinosauři.[6]

Historie

editovat

Klad Pseudosuchia poprvé formálně definoval německý paleontolog Karl Alfred von Zittel roku 1887. Jejich fosilie byly postupně objeveny na území několika kontinentů.[7]

Reference

editovat
  1. Jeremías R.A. Taborda, M. Belen Von Baczko, and Julia B. Desojo (2023). Biomechanical analysis and new trophic hypothesis for Riojasuchus tenuisceps, a bizarre-snouted Late Triassic pseudosuchian from Argentina. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: 10.4202/app.01038.2022
  2. Torsten M. Scheyer (2024). The pseudosuchian record in paleohistology: A small review. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25455
  3. Mathieu G. Faure-Brac, Romain Amiot, Christian de Muizon, Jorge Cubo and Christophe Lécuyer (2021). Combined paleohistological and isotopic inferences of thermometabolism in extinct Neosuchia, using Goniopholis and Dyrosaurus (Pseudosuchia: Crocodylomorpha) as case studies. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2021.34
  4. Nesbitt, S. J. (2011). The early evolution of archosaurs: relationships and the origin of major clades. Bulletin of the American Museum of Natural History. 352: 1–292. doi: 10.1206/352.1
  5. Alexander R. D. Payne, Philip D. Mannion, Graeme T. Lloyd & Katie E. Davis (2023). Decoupling speciation and extinction reveals both abiotic and biotic drivers shaped 250 million years of diversity in crocodile-line archosaurs. Nature Ecology & Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41559-023-02244-0
  6. SOCHA, Vladimír. Jak dinosauři ovládli jurský svět. OSEL.cz [online]. 11. října 2021. Dostupné online.  (česky)
  7. Claudio Antonio Mamani, Juan Martín Leardi & Julia Brenda Desojo (2022). New postcranial remains of Crocodylomorpha (Archosauria; Pseudosuchia) from the Los Colorados Formation (Late Triassic), La Rioja Province, Argentina. Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales nueva serie. 24 (1): 47-76.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat