Wikipedie

Pražská úvěrní banka

československá společnost

Pražská úvěrní banka (německy Prager Creditbank)[1] byla založena pod názvem Úvěrní banka v Kolíně roku 1870.[2] V meziválečném Československu to byla jedna z nejstarších a největších bank. Měla svůj bankovní palác v ulici 28. října. V době svého největšího růstu (1923) za účelem rozšíření svých místností zakoupila rohový dvojdům Na Můstku "Velký úl" a další sousední 3 domy Na Můstku "Zlatá loď", "Dvě bílé holubice" a "U Samuele".[3]

Pražská úvěrní banka
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1870, Kolín
Datum zániku1930
Osudzánik 1948
SídloPraha
Adresa sídlaPraha, Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie banky

editovat

Pražská úvěrní banka v Praze byla zřízena přeložením sídla Úvěrní banky z Kolína do pražské pobočky této banky v roce 1899, přičemž byla změněn i název na Pražskou úvěrní banku v Praze. Dne 12.9.1906 zahájila činnost třetí pobočka banky ve Lvově. Banka byla již před tím angažována v Haliči. Od roku 1910, kdy banka založila svou filiálku v Bělehradě, se angažovala v hospodářských stycích mezi českými zeměmi a balkánským slovanským teritoriem. V březnu roku 1911 byla Skupštinou království Srbského udělena koncese k vybudování továrny na cukr a rafinerii a koncem roku 1911 byla udělena koncese ke zřízení cukrovaru a rafinerie cukru v Bulharsku. Třetím podnikem banky na Balkáně byla přeměna pivovaru Michaela Kosovljanina v Jagodině v akciovou společnost "Parostrojní pivovar a sladovna Michael Kosovljanin", akciová společnost v Jagodině (Srbsko).[4]

V roce 1912 byla zřízena pobočka banky v Sofii a stala se akcionářem fy „František Odkolek, akciová společnost, parní mlýn a továrna na chléb”. Předsedou správní rady byl po dlouhá léta velkostatkář Vilém Götzl, místopředsedou architekt a stavitel Matěj Blecha, jejichž jména byla spjata téměř s celým dosavadním vývojem Pražské úvěrní banky. Centrálním ředitelem byl císařský rada Julius Veselý (35 let ve službách ústavu a po 30 let jeho ředitelem).[5]

Pražská úvěrní banka v roce 1918 odkoupila hnědouhelné doly od Společnosti buštěhradské dráhy a přejmenovala je na doly Prago.[6] Roku 1919 začala vyjednávat se skupinou bank, v jejichž čele stala Société Générale v Paříži. Výsledkem jednání byla dohoda o účasti této skupiny bank na zvýšení akciového kapitálu banky. V roce 1921 byla likvidována pobočka ve Lvově. V zájmu trvalejších styků s Rumunskem převzala banka v roce 1920 většinu akcií Banca Romana de Comert si Industrie S .A. v Bukurešti.

Akcionáři koncernu Pražské úvěrní banky v roce 1927:

  • Pražská úvěrní banka
  • Kolínská továrna na výrobu umělých hnojiv
  • H. Bergmann syn a spol., továrna na usně v Novém Bydžově
  • Křižík
  • Pražské akciové cihelny
  • Textilní závody Hernych
  • Továrna na filtry a pivovarské stroje B. H. Hellmann
  • Akciový pivovar v Nuslích
  • Srbsko-česká továrna a rafinerie cukru v Čupriji
  • Bulharsko-česká akciová společnost pro průmysl cukerní v Gorne-Orechovici
  • M. J. Kosovljanina, akciová společnost v Jagodině[7]

V roce 1929 do koncernu Pražské úvěrní banky přistoupily firmy:

V roce 1930 bylo provedeno sloučení Anglo-československé banky[6] a České komerční banky s Pražskou úvěrní bankou. Nový ústav byl ustaven pod firmou "Anglo-československá a Pražská úvěrní banka v Praze". Banka soustřeďovala ve svém portfoliu průmyslové podniky různých odvětví v ČSR i v zahraničí, zejména na Balkáně.[9]

Koncem roku 1938 jednali představitelé banky se zástupci Allgemeine Deutsche Credit-Anstalt v Lipsku o převzetí poboček banky na území zabraných Německem. V říjnu 1938 bylo bance na její žádost uděleno povolení ministerstva vnitra ke zřízení agentury v New Yorku. V srpnu 1940 byla na příkaz německých úřadů provedena změna firmy na "Pražskou úvěrní banku", protože vadilo sousloví v názvu banky "Anglo-československá". V prosinci 1941 byl zvýšen akciový kapitál. Ministerstvo financí dalo příkaz k sloučení Řeznicko-uzenářské banky v Praze s Pražskou úvěrní bankou. Počátkem roku 1943 bylo provedeno bankou sloučení resp. převzetí České diskontní banky v Praze. V tomto roce byla v rámci nové koncentrace bank nařízena likvidace banky. O její obchody a vklady se dělily německé ústavy v Praze.[2]

Architektonické řešení paláce

editovat

Budova banky (Palác Rapid, ulice 28. října č.p. 377/13) byla postavená v letech 1900-02 na místě dvou klasicistních domů (U Zlatého jablka a U Větrníku), je jednou z prvních ukázek secesní architektury v Praze. Pozdně historizující, respektive neorenesanční stavbu postavil v letech 1901 až 1902 Matěj Blecha. Původně byl stavbou pověřen jeho bratr Josef, místopředseda správní rady banky, který však vážně onemocněl a roku 1900 zemřel. Autorství plánů je tak nejisté.[10] Bohatá sochařská dekorace je vrcholná práce Celdy Kloučka. Budova má půdorys ve tvaru písmene "U", hlavní budova do ulice 28. října je čtyřpatrová se dvěma suterény a podkrovím, třítraktová. Obě křídla jsou jednotraktová. Fasáda hlavní budovy je sedmiosá. Až do druhého patra s bosáží. Ve 2. a 3.patře má balkóny s kamennou balustrádou. 3. a 4. patro člení pilastry s medailóny a konsolami hlavní římsy místo hlavic. Do balustrády nad hlavní římsou je vsazen podstavec pro sochu Merkura se dvěma andílky. Fasáda je zdobena secesními florálními motivy, dívčími i mužskými maskami, andílky a hady. Suprafenestra prostředního okna ve 3. patře nese monogram „PÚB“, pod římsou lze číst nápis „Postaveno L. P. 1902“. Objekt je památkově chráněn od 3.5.1958 a je veden jako nemovitá kulturní památka pod katalogovým číslem 1000150434.[11]

Rozsáhlá rekonstrukce paláce v ulici 28. října, která byla provedena v roce 1923, zřídila monumentální vchod do budovy a novou prostrannou dvoranu se zasklenou galerií v 1. patře. Dvorana byla architektonicky řešena stroze. Bylo použito pravých mramorů, pro stěny "wertantic" a pro dlažbu mramoru karrarského a suchomastského se sliveneckým. Při rekonstrukci byly instalovány nové trezory, které dodala firma firma Alfréda Ippena z Hradce Králové. Při vybudování dvorany, trezorů a bezpečnostních schránek byla použita nejmodernější stavební technika té doby pro bankovní budovy. Na armatury stěn ze železobetonu byly připevněny ohněm netavitelné litinové desky. Nové bylo i protipožární a bezpečnostní vybavení.

Rekonstrukci provedla firma arch. M. Blecha, spol. s r. o. z Karlína, zařízení bankovní dvorany dodala firma Ferdinand Kallik z Karlína, armatury stěn a bezpečnostní dveře do trezorů jsou dílem firmy Alfréda Ippena v Hradci Králové.[3]

Zánik banky

editovat

V roce 1945 banka obnovila svoji činnost, avšak v říjnu 1945 byla banka na základě dekretu prezidenta Beneše č. 102/45 znárodněna, stejně jako všechny ostatní československé banky. Při slučování v peněžnictví v roce 1948 splynula banka se Živnobankou, která potom bankovní dům v ulici 28. října používala až do své fúze s HVB Bank ČR v roce 2007. Dále tento bankovní dům využívala právě HVB Bank ČR resp. UniCredit Bank a po ní zde byla velká prodejna lahůdek Julius Meinl. V roce 2017 objekt (přejmenovaný na City Palais) koupila Investiční firma Redevco.[12]

Reference

editovat
  1. ↑ Český svět: illustrovaný čtrnáctidenník. Praha: Karel Hipman, 11.03.1910, 6(25). s. [596].
  2. ↑ a b Pražská úvěrní banka v Praze [online]. Praha: Česká národní banka [cit. 2019-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-05. 
  3. ↑ a b REKONSTRUKCE PALÁCE PRAŽSKÉ ÚVĚRNÍ BANKY. Světozor. 13.3.1924, roč. 1923-1924 (24.), čís. 14, s. 359. Dostupné online. 
  4. ↑ NEČAS, Ctibor. Pražská úvěrní banka a počátky její obchodní činnosti v Haliči. I. vyd. Brno: Sborník Filozofická fakulta brněnské univerzity, vol. 38-39, 1989-1990. S. 37–44. 
  5. ↑ Kramerius: Český svět: illustrovaný čtrnáctidenník. Praha: Karel Hipman, 11.03.1910, 6(25). s. 596-597.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b HÁJEK, Roman; SUCHOMEL, Jiří. Pražská úvěrní banka a doly Prago [online]. Kladno: Halda, o. s. [cit. 2019-01-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1.1.1928, 68(1), s. 6.
  8. ↑ ANNO, Die Börse, 1929-03-21, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ PÁTEK, Jaroslav. Z dějin českého bankovnictví v 19. a 20. století (Anglo-československá a Pražská úvěrní banka). I. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 209 s. ISBN 80-246-0077-3. S. 109–123. 
  10. ↑ Pražská úvěrní banka [online]. Praha: Turistika.cz s.r.o. [cit. 2019-01-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ Pražská úvěrní banka [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pražská úvěrní banka, City Palais [online]. Praha: https://prazdnedomy.cz/, 27.11.2017 [cit. 2019-01-05]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Živnostenská banka

UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pražská_úvěrní_banka&oldid=23417557“