Právo exkluzivy

Právo exkluzivy (latinsky ius exclusivae) bylo v katolické církvi oprávnění vetovat výsledek hlasování konkláve panovníkem některé z katolických mocností (Španělsko, Francie a Rakousko) prostřednictvím některého z kardinálů na konkláve přítomných. Právo exkluzivy zrušil v roce 1904 papež Pius X., když jeho použití zakázal pod trestem exkomunikace.

Případy použití práva exkluzivy

rok konání konkláve	kardinál, jehož volba byla vetována	kardinál, který vznesl veto	panovník, jehož jménem bylo veto vzneseno
1644	Giulio Cesare Sacchetti	Gil Carrillo de Albornoz	Filip IV. Španělský (Španělsko)
1721	Fabrizio Paolucci	Michal Bedřich z Althanu	Karel II. (Rakousko)
1730	Giuseppe Renato Imperiali	Cornelio Bentivoglio d'Aragona	Filip V. Španělský (Španělsko)
1758	Carlo Alberto Guidobono Cavalchini	Paul d'Albert de Luynes	Ludvík XV. (Francie)
1823	Antonio Gabriele Severoli	Giuseppe Albani	František II. (Rakousko)
1830–1831	Giacomo Giustiniani	Juan Francisco Marco y Catalán	Ferdinand VII. (Španělsko)
1903	Mariano Rampolla del Tindaro	Jan Maurycy Paweł Puzyna	František Josef I. (Rakousko)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ekskluzywa na polské Wikipedii.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.