Postdemokracie
Postdemokracie (angl. post-democracy) je neologický termín, popisující státní zřízení, které se řídí demokratickými pravidly a principy, avšak jejich aplikace je postupně omezována.
Použití pojmu
editovatO zavedení pojmu postdemokracie se zasloužili hlavně:
Crouch popsal postdemokracii jako postupné nahrazování právního státu a parlamentní demokracie strukturou lobujících mocenských skupin, jejichž cílem je smlouváním prosadit taková pravidla hry, která jsou výhodná pro nejmocnější ekonomická uskupení.
Petr Osborne termín postdemokracie prezentoval ve svém dokumentu o všeobecných volbách ve Spojeném království v roce 2005.
V Česku je zavedení tohoto termínu připisováno prezidentu Václavu Havlovi, který jej nejdříve použil v eseji Moc bezmocných. Tento pojem vychází z dějinného filozofického, politického i sociálního cyklu, který najdeme už u starověkých myslitelů.
Diskuse o pojmu
editovatPrůvodní jevy, které postdemokracie s sebou nese, vzbuzují v kurzech politologů debaty o tom, nakolik je tento trend silný a skutečný, eventuálně, jaká bude jeho opravdová podoba. Reakcí zastánců demokracie je pak většinou znepokojení z toho, že státy, kterým postdemokratický přesun hrozí, ztrácejí své fundamentální hodnoty a principy, např. princip brzd a protivah (Checks & Balances, kontrola a vyvažování), definovaný v ústavě Spojených států amerických, a jsou vystaveny postupným změnám směrem k oligarchickým režimům.[zdroj?]
Postdemokracie versus demokracie
editovatPostdemokracie není úplným popřením demokracie, některé součásti „starého“ demokratického režimu přežívají – volby, politické strany, odbory.
Vlastnosti
editovatPostdemokracie může být charakterizována:
- volbami, které ve svém důsledku nereprezentují vůli lidu
- nerespektováním občanských práv státem nebo jejich zástupci
- neschopností vést vyrovnané nebo proporciálně vyvážené debaty o určitých problémech
- posilování vlivu nevládních organizací na řízení politiky[2]
- nedostatečné debaty, osvěta a informovanost občanů o důležitých problémech, na které mají právo vyjádřit svůj názor, a účast velkých (často nadnárodními korporacemi vlastněných) médií na tomto procesu[3]
Jako základní vlastnost postdemokracie lze označit to, že obyvatelům státu je de facto do značné míry odebrána možnost podílet se na jeho politice.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-democracy na anglické Wikipedii.
- ↑ Colin Crouch je emeritovaný profesor na International Centre for Governance and Public Management, Warwick Business School, Coventry. Seznam jeho publikací je na http://www.mpifg.de/forschung/wissdetails_de.asp?MitarbID=90 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine. (německy).
- ↑ Postdemokracie - hrozba nebo naděje?. www.cevro.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
- ↑ Archivovaná kopie. www.fragmenty.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
Související články
editovat- Právní stát
- Právo národů na sebeurčení
- Korporatismus
- Oligarchie
- Interlocking directorates
- Neonormalizace
Literatura
editovat- CROUCH, Colin: Post Democracy, 2004, ISBN 0-7456-3315-3
- (česky) CEVRO: Postdemokracie - hrozba nebo naděje? (sborník textů)
Externí odkazy
editovat- (anglicky) On Coping with Post Democracy
- (anglicky) What is Post-Democracy?
- (španělsky) La postdemocracia
- (francouzsky) Postdémocratie
- (francouzsky) Qui veut de la post-démocratie ?