Portheimka
Portheimka nebo také Dienzenhoferův palác či Bukvojka je barokní letohrádek nacházející se v pražské čtvrti Smíchov. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] V současnosti je Portheimka využívána jako galerie. K letohrádku přísluší zahrada Portheimka.
| Portheimka | |
|---|---|
 Pohled na bývalé zahradní průčelí Portheimky | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Výstavba | 18. století |
| Stavebník | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Další majitelé | Porgesové z Portheimu |
| Současný majitel | městská část Praha 5 |
| Poloha | |
| Adresa | Štefánikova č.p. 12, Praha 5,  Česko |
| Ulice | Matoušova |
| Souřadnice | 50°4′25,92″ s. š., 14°24′14,47″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40345/1-1388 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Letohrádek postavil Kilián Ignác Dientzenhofer v roce 1728 pro sebe a svou rodinu. Sochařskou výzdobu s pískovce vytesal Antonín Braun: jsou to poprsí římských imperátorů (na atice) a dvojice alegorických ženských bust "Den" a "Noc". Originály byly v 70. letech přemístěny do Národní galerie v Praze a na fasádu umístěny kopie). Malířskou výzdobu vytvořil Václav Vavřinec Reiner roku 1729. Dochovala se z ní nástropní malba Bakchanálie v oválném poli klenby ústředního sálu, ostatní malby podlehly v roce 1872 požáru.[2] Součástí letohrádku byla i barokní zahrada. Směrem k řece po obou stranách dnešních ulic V botanice a Zborovská s touto zahradou sousedila Slavatovská zahrada s letohrádkem, tehdy již v držení jezuitů, kterým Dientzenhofer v zahradě postavil pavilon.
Po Dienzenhoferově smrti letohrádek roku 1756 koupil František Ferdinand Buquoy, který upravil zahradu v rokokovém stylu a vystavěl zde skleníky pro exotické rostliny, zejména módní oranžérie a fíkovny. Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla v klasicistním slohu. Od roku 1804 stavba sloužila jako továrna na cikorku Ferdinanda Delorme (1755-1827)[3], který ji vlastnil až do smrti, pak byla roku 1828 dědici ve veřejné dražbě prodána.[4]
Další majitelé, bratři Moses Porges von Portheim (1782-1870) a Leopold Porges von Portheim (1785-1869) si dali roku 1830 na polovině zahrady postavit továrnu na výrobu kartounu. Velkou zkázu na letohrádku napáchal rozsáhlý požár v roce 1872. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava dále došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku (v roce 1884).
Letohrádek byl zestátněn v roce 1945. V roce 1963 se zde usídlil Svaz českých výtvarných umělců a jeho galerie současného výtvarného umění byla na počest stavitele Portheimky nazvána "Galerie D“. Chátrající objekt v devadesátých letech převzala do své správy městská část Praha 5 a dala rekonstruovat pod vedením Tomáše Zetka. Pokračovala dramaturgie galerie současného umění, zejména knižních ilustrací. Vysílala odtud rozhlasová stanice Classic FM.
Současnost
editovatV současné době Portheimka patří městské části Praha 5. V roce 2016 proběhla výměna střešní krytiny, oprava historického krovu a obnova fasády. Galerii a reprezentační prostory v 1. patře mělo v letech 2017-2022 pronajato Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, které zde na základě koncesní smlouvy s Prahou 5 a ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze provozovalo expozici skla. Provoz musea skla byl na jaře 2022 ukončen. Od roku 2023 je prostor v režii městské části Praha 5 opět využíván k výstavní činnosti. U příležitosti znovuobnovení výstavní činnosti byla uspořádána rozsáhlá výstava nazvaná Dientzenhoferova Portheimka - barokní klenot Smíchova. V prvním patře letohrádku se autor a kurátor výstavy Pavel Fabini věnoval životu a díle Kiliána Ignáce Dientzenhofera.[5] V přízemí pak výstava pokračovala historií objektu a osudy jeho majitelů až do konce 20. století. Výstavu shlédlo téměř 2000 návštěvníků, čímž se stala jednou z nejnavštěvovanějších výstav uspořádaných v Portheimce v posledních dvou desetiletích.[6]
Samostatným bočním vchodem je přístupná část bývalé "Galerie D", kterou městská část využívá pro pořádání krátkodobých výstav umělců, spjatých s Prahou 5. V přízemí objektu se nachází kavárna "Českavárna Portheimka".
Reference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-06]. Identifikátor záznamu 152405 : letohrádek Portheimka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ FABINI, Pavel. Tajemná smíchovská bakchanále. noviny.praha5.cz [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda: Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Feilbiethung. Amtsblatt zur Prager Zeitung. 18.7.1828,, roč. 1828, čís. 112. Dostupné online.
- ↑ Výstava „Dientzenhoferova Portheimka” představí osudy barokního klenotu Smíchova. www.earch.cz [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Dientzenhoferova Portheimka - Barokní klenot Smíchova - Galerie Portheimka. www.portheimka.cz [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ASSMANN, Jan Nepomuk: Dientzenhoferův letohrádek na Smíchově, Portheimka (1.,2.,3). In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč 9, č. 9,10,11, 1999, s. 1-9.
- KREJČÍ, Marek: Smíchovská Portheimka. In: Res Musei Pragensis. Měsíčník Muzea hlavního města Prahy. Roč. 5, č. 4, 1995, s. 13 - 16.
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 234 - 236.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Portheimka na Wikimedia Commons - Seznam prací o letohrádku Portheimka v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Portheimka - Museum skla Archivováno 3. 7. 2018 na Wayback Machine.
- Portheimka - Galerie D
- Českavárna Porteimka
