Polyvinylchloridová vlákna

Polyvinylchloridová vlákna (zvaná také chlorofibres, zkratka CLF) jsou kopolymery z vinylidenchloridu a vinylchloridu. Podle předpisů americké FTC musí CLF vlákna obsahovat nejméně 80 % vinylidenchloridu (-CH2-CCl2-).

První komerční výrobky přišly v roce 1941 na trh jako hrubý monofilament od firmy Dow Chemical pod jménem saran, které se běžně používá jako označení pro všechna CLF vlákna.[1] CLF vlákna se pak vyráběla v malých množstvích např. pod značkou Ixan, Diofan,[2] Vinyon[3] aj. Tento materiál má sice některé vynikající vlastnosti, např. hodnota hořlavosti může přesáhnout LOI 50,[4] při teplotě nad 160 °C se však rozkládá.[5] Tato negativní vlastnost způsobuje často potíže při zvlákňování a zvýšené výrobní náklady.[6] V 21. století dosahuje celosvětová produkce maximálně 10 000 tun ročně.[7] Výroba těchto vláken má jen podřadný význam pro ekonomiku.[8]

Výroba

editovat

Vinylchlorid (acetylen a chlorovodík rozpuštěný ve směsi sirouhlíku a acetonu) se slučuje s 60 až 85 % vinyliden-chloridu na polyvinylchlorid. Z této výchozí látky se vyrábí zvlákňováním z taveniny monofilamenty i multifilamenty příp. ve formě stříže.[9][7]

Vlastnosti

editovat

Hustota je 1,35–1,42 g/cm3, navlhavost 0–0,2 %, pevnost za sucha 20–30 cN/tex, tažnost za sucha 10–25 %, teplota rozkladu 160–200 °C, má vysokou odolnost proti anorganickým kyselinám, náklonnost ke vzniku elektrostatického náboje a velmi dobré izolační vlastnosti.[5]

Použití

editovat

Příze z CLF vláken se dají výhodně použít na pletené spodní prádlo, ponožky a sportovní oděvy[9] a technické textilie, např. tkané filtry.[10]

Reference

editovat
  1. Cook: Handbook of Textile Fibres, Elsevier 1984, ISBN 9781845693169, str. 483-491
  2. Solvay Speciality Polymers [online]. MatWeb, 1996-2020 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Manufacturing: Vinyon [online]. Time, 1939-11-13 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. About Dry Filters [online]. Asahui Kasai, 2020 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Pospíšil: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981), str. 202-205
  6. Special Use Fibres [online]. Scribd, 2015-05-27 [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764, str. 182-183
  8. Löbbe: Die Chemiefaserindustrie am Standort Deutschland, Hans-Böckler-Stiftung 2008, ISBN 9783865931160, str. 188
  9. a b Chlorofibre [online]. Textile Learner, 2020 [cit. 2020-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-28. (anglicky) 
  10. About Dry Filters [online]. Asahui Kasai, 2020 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. (anglicky)