Podolí I

obec v okrese Písek v Jihočeském kraji

Podolí I je obec v jižních Čechách v okrese Písek. Žije v něm 359[1] obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1368. Kvůli existenci dalšího sídla stejného jména (Podolí II, části obce Předotice) v okrese se rozlišuje římskou číslicí I.

Podolí I
Pohled na část obce
Pohled na část obce
Znak obce Podolí IVlajka obce Podolí I
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPísek
Obec s rozšířenou působnostíPísek
(správní obvod)
OkresPísek
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel359 (2024)[1]
Rozloha8,97 km²[2]
Katastrální územíPodolí I
Nadmořská výška454 m n. m.
PSČ398 43
Počet domů157 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.1
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduPodolí I 61
398 43 Podolí I
ou.podoli@tiscali.cz
StarostaVladislav Michal
Oficiální web: www.podoli1.cz
Podolí I
Podolí I
Další údaje
Kód obce549754
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemné zmínky o vesnici pochází z 11. století. V roce 1209 byl prvním známým držitelem vsi panoš Jan z Podolí, který sídlil na zdejší tvrzi. V roce 1361 byl držitelem Podolí Vilém Sezima z Ústí nad Lužnicí. Posléze (1379) se Podolí stalo majetkem pražského arcibiskupství. Podolí bylo přiřazeno k vltavotýnskému panství. V roce 1439 poblíž vesnice existoval přívoz přes řeku.[4] Roku 1477 při dědickém dělení majetku připadlo Podolí společně s Rakovem a s polovinou Bernartic Burianovi z Lažan a Bechyně.[5] V roce 1553 se při dělení dědictví připomínají bratři Jan a Adam Bechyňové z Lažan. Starší Jan získal část Podolí a podolský mlýn.[6] Jeho mladší bratr Adam získal pustou podolskou tvrz, druhý díl vesnice a přívoz.[5]

Tvrz zanikla při požáru v polovině 16. století. Po bitvě na Bílé hoře byla ves společně s jiným majetkem rodu Bechyňů z Lažan zkonfiskována. V roce 1713 během morové epidemie zemřelo 26 obyvatel vesnice. V roce 1846 byl v místní části Podolsko položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu. Most byl dokončen o dva roky později.

Během první světové války se z bojišť nevrátilo sedmnáct mužů z Podolí. V roce 1942 byla dokončena stavba nového, železobetonového mostu přes Vltavu. Za druhé světové války vedla přes řeku Vltavu demarkační linie dohodnutá na jaltské konferenci.[4]

Části obce

editovat

Obec Podolí I se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Podolí I.

Pamětihodnosti

editovat
  • Výklenková kaple z roku 1860 se nachází u komunikace v obci Podolí I. Kaple je zasvěcená svatému Floriánovi.[7]
  • Kaple z roku 1970 je zasvěcená Panně Marii Královně.[8]
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie z počátku 20. století ve vesnici Rastory.
  • Kříž v obci směrem na Rastory
  • Kříž u silnice do obce směrem od Písku
  • Pomník obětem první a druhé světové války.
  • Silniční mosty v místní části Podolsko: Stádlecký most a Podolský most. V roce 1846 byl položený základní kámen ke stavbě visutého řetězového mostu, který zabezpečoval spojení obou břehů Vltavy. Most byl dokončený o dva roky později (v letech 1847–1848).[4] Most byl dopravní komunikací od 9. října 1848, ale postupně přestal dostačovat, a tak byla v roce 1939 zahájena stavba mostu nového.[9] V roce 1942 byl nový železobetonový most přes Vltavu dokončen.[4] Silnice Tábor–Písek byla zkrácena o serpentiny a dva kilometry délky.[9] Délka celého nového mostu je přes půl kilometru, výše 64 metrů nad zemí.[9] Most má několik oblouků. Hlavní oblouk má světlost 150 metrů. Osm menších oblouků má každý světlost 35,65 metrů. Na železobetonovou konstrukci bylo spotřebováno 180 vagonů železa.[9] Po určitou dobu zde byly vedle sebe dva mosty. Po napuštění Orlické nádrže byl starý řetězový most rozebrán a renovován. Postupně byl přemístěn na silnici III/13711 spojující Opařany s Dobřejicemi přes řeku Lužnici.[4]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b c d e ŠINDELÁŘ, Vladimír. Milevsko a okolí. 1. vyd. Milevsko: Sdružení obcí Milevska, 1998. ISBN 80-238-2990-4. S. 26. 
  5. a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Milevsko: Odbor klubu českých turistů, 1940. 224 s. S. 209. Dále jen Kytka (1940). 
  6. Kytka (1940), s. 200.
  7. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 58. Hladký (2011). 
  8. Hladký (2011), s. 98.
  9. a b c d Kytka (1940), s. 193.

Externí odkazy

editovat