Wikipedie

Plenární sněm Katolické církve v ČR

Plenární sněm Katolické církve v ČR probíhal v České republice v letech 1997–2005. Hlavním tématem byla aplikace závěrů Druhého vatikánského koncilu, tedy přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle znamení času, aby tak církev lépe odpovídala na touhy a hledání našich současníků. Sněmu se účastnila římskokatolická církev v Česku i řeckokatolický exarchát.

Plenární sněm

editovat

Idea plenárních sněmů místních církví (regionálních koncilů) vznikla v Kartágu ve 3. století. Po mnoha dějinných proměnách (praxe legátních koncilů, svolávaných a řízených delegátem papeže), a dlouhodobé absenci ji v roce 1917 oživil Kodex kanonického práva v kán. 281 CIC 17. Podle nového kodexu z roku 1983 je plenární sněm sněmem místních církví téže biskupské konference a koná se, kdykoliv to po schválení Apoštolským stolcem biskupská konference považuje za nutné nebo užitečné (kán. 439 § 1 CIC). Biskupská konference plenární sněm svolává, určuje místo jeho konání, volí jeho předsedu, stanoví jednací řád a věci k projednávání, určuje začátek i dobu trvání, může jej přeložit, odročit i ukončit (kán. 441 CIC).

Kodex stanoví, kteří představitelé církve se sněmu musí povinně účastnit. Musí být pozváni biskupové, kteří mají nějakou funkci. Mohou být s hlasem rozhodujícím pozváni další, titulární a emeritní biskupové. S hlasem poradním musí být pozváni a musí se účastnit generální a biskupští vikáři, vyšší řeholní představení a představení společností apoštolského života v počtu pro muže a ženy stanoveném biskupskou konferencí, případně osoby zvolené všemi vyššími představenými těchto společností, které sídlí na daném území, rektoři církevních a katolických univerzit a děkani teologických fakult a fakult církevního práva, rektoři kněžských seminářů. Jiní kněží nebo laici mohou být pozváni jako účastníci s poradním hlasem nebo jako hosté.

1. zasedání Českého plenárního sněmu se zúčastnili všichni katoličtí biskupové v ČR, apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Erwin Josef Ender, všichni generální, biskupští a soudní vikáři, 10 zástupců ženských a mužských řeholí, děkani teologických fakult a představení seminářů, 30 zvolených delegátů z jednotlivých diecézí, významní akademičtí experti a předseda Ekumenické rady církví v ČR, biskup Slezské církve evangelické a. v. Vladislav Volný.[1]

Průběh

editovat

Konání plenárního sněmu církve v ČR schválil Apoštolský stolec dekretem z 25. října 1996.

Dekret o svolání Plenárního sněmu [2] byl českými a moravskými biskupy vyhlášen 5. července 1997 na Velehradě. Ti jej uvedli jako pokračování Desetiletí duchovní obnovy národa.

V přípravné fázi probíhaly diskuse a přípravy podkladových materiálů ve sněmovních kroužcích [3] a sekcích. Přípravná komise sněmu připravila Jednací řád Plenárního sněmu.[4]

I. zasedání Plenárního sněmu proběhlo na Velehradě 6.–12. července 2003.

V období mezi I. a II. zasedáním pracovaly především komise vzešlé z I. zasedání.

II. zasedání plenárního sněmu proběhlo na Velehradě 6.–10. července 2005. Na tomto zasedání byl plenární sněm zakončen.

Sněmovní komise

editovat

V čele odborných sněmovních komisí stáli biskupové ve funkci předsedů, výkonnou činnost řídili sekretáři komisí.

Dokumenty

editovat

Závěrečným dokumentem sněmu byl text Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě.[5] II. zasedání provedlo v textu předloženém komisemi několik výrazných změn, drobné formulační změny pak provedl ještě Apoštolský stolec, jemuž byl dokument poté zaslán ke schválení.

Pracovní komise mezi I. a II. zasedáním vypracovaly pro II. zasedání i další dokumenty, které však nebyly předmětem hlasování plenárního sněmu a které jsou zčásti zapracovány do výše zmíněného souhrnného dokumentu:

  • Statistické podklady (Analytická komise) [6]
  • Putování církve českými dějinami (Komise pro duchovní četbu dějin) [7]
  • Laici v dnešním světě (Komise pro laiky) [8]

II. zasedání sněmu přijalo ještě tyto tři krátké dokumenty:

  • Poselství sněmu veřejnosti [9]
  • Poselství sněmu věřícím katolické církve [10]
  • Poselství sněmu křesťanům v ČR [11]

Odkazy

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • Miloš Raban: Sněm české katolické církve. Obnova synodality, nakl. Vyšehrad, Praha, 2000 , dostupné zde
  • Josef Greš: Biskupy sněm nadchl, laikové se bouří, Respekt 29/2005, 18. 7. 2005

Reference

editovat
  1. ↑ Plenární sněm katolické církve v ČR zahájen[nedostupný zdroj], 6. 7. 2003, tiskové středisko ČBK, Martin Horálek
  2. ↑ Dekret o svolání plenárního sněmu, biskupové České biskupské konference, Velehrad, 5. 7. 1997
  3. ↑ Aktivní sněmovní kroužky 2001–2002
  4. ↑ Jednací řád Plenárního sněmu
  5. ↑ Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě – Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, Karmelitánské nakladatelství, 2007, vybrané kapitoly on-line, celý pracovní text z 22. dubna 2005 předložený sněmu pracovní komisí Archivováno 20. 7. 2007 na Wayback Machine.
  6. ↑ Statistické podklady Archivováno 20. 7. 2007 na Wayback Machine., Plenární sněm Katolické církve v ČR, Analytická komise, 13. 6. 2005
  7. ↑ Putování církve českými dějinami Archivováno 20. 7. 2007 na Wayback Machine., Plenární sněm Katolické církve v ČR, Komise pro duchovní četbu dějin, 20. 6. 2005
  8. ↑ Laici v dnešním světě, Plenární sněm Katolické církve v ČR, Komise pro laiky, 25. 6. 2005
  9. ↑ Poselství sněmu veřejnosti[nedostupný zdroj], 10. 7. 2005
  10. ↑ Poselství sněmu věřícím katolické církve[nedostupný zdroj], 10. 7. 2005
  11. ↑ Poselství sněmu křesťanům v ČR[nedostupný zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Plenární_sněm_Katolické_církve_v_ČR&oldid=20757453“