Plameny (Schulhoff)
Plameny (německy Flammen) je dvouaktová opera o deseti dějstvích, jediná opera pražského židovského skladatele Ervína Schulhoffa.
| Plameny | |
|---|---|
 Plameny, Státní opera Praha, červen 2022 | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Ervín Schulhoff |
| Libretista | Karel Josef Beneš a Max Brod |
| Originální jazyk | čeština |
| Premiéra | 27. ledna 1932 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Námět
editovat
Původní libreto v češtině napsal Karel Josef Beneš. Světová premiéra opery se konala ve starém Národním divadle v Brně-Veveří 27. ledna 1932, což bylo zároveň poslední uvedení v původní podobě. Dalšího se dočkala až 90. letech 20. století, a to v německém překladu Maxe Broda pod názvem Flammen.
Surrealistický syžet opery je založen na legendě o Donu Juanovi s prvky legendy o Věčném Židovi a je navíc silně ovlivněn Freudovou psychoanalýzou.[1] Na rozdíl od Mozartova Dona Giovanniho, založeného na téže legendě, není Schulhoffův Don Juan stažen do podsvětí, nýbrž je odsouzen k věčnému životu.
Okolnosti vzniku
editovatNedlouho po svém návratu do Prahy se Schulhoffově v roce 1923 setkal s přítelem a životopiscem Leoše Janáčka Maxem Brodem a probral s ním možnost napsat operu podle legendy o Donu Juanovi. Brod navrhl, že by vhodným základem pro libreto mohla být nová veršovaná hra českého spisovatele Karla Josefa Beneše (1896–1969) a s Benešem jej seznámil. Schulhoff a Beneš začali pracovat, zatímco Brod překládal text do němčiny. [2]
Schulhoff operu dokončil v roce 1929. Premiéra české verze Plamenů se konala o tři roky později, 27. ledna 1932 v brněnském v Národním divadle na Veveří. Schulhoffovy podrobné režie na jevišti vyžadovaly kulisy s „všeprostupující temnotou, přerušovaně odhalujícími proudy světla a barev“.[3] Scény zrcadlí sbor Stínů, často využívající slovních obrazů barev a světla.
Premiéra však neměla úspěch a opera se v Československu nikdy trvale nezařadila do operního repertoáru.[4] Vzestup nacismu v Německu a tažení proti tzv. degenerované hudbě (Entartete Musik) znemožnilo provedení německé verze, která byla naplánována v Berlíně s dirigentem Erichem Kleiberem. Taktéž Schulhoffův obvyklý nakladatel, Universal Edition, partituru k vydání nepřijal [5] a opera nebyla za Schulhoffova života uvedena. Skladatel zemřel v roce 1942 na tuberkulózu v internačním táboře ve Wülzburgu.
Zájem o dílo byl oživen v roce 1995, kdy byly Plameny uvedeny (na Brodův německý text Flammen) v Lipské opeře pod vedením Uda Zimmermanna, s několika škrty v partituře.[6] Dílo bylo znovu proveden koncertně v květnu 2005 v amsterdamské Concertgebouw v nastudování Edo de Waarta. Další inscenace a premiéra v Rakousku se konla v roce 2006 na vídeňském festivalu KlangBogen. Tato inscenace v režii Keitha Warnera a dirigenta Bertranda de Billyho byla uvedena 7. srpna 2006 v divadle Na Vídeňce.[7] Jedná se o jednu ze tří oper založených na legendě o Donu Juanovi, které festival toho léta uvedl – vedle Mozartova Dona Giovanniho a opery Don Juan se vrací z války, dánského skladatele Erika Højsgaarda. V roce 2008 byla opera Flammen znovu provedena v Německu s novou inscenací v režii Urse Häberliho v divadle Pfalztheater v Kaiserslauternu. [8]
Role
editovatRole Donny Anny a Jeptišky/Markéty/Ženy na premiéře v roce 1932 zpívaly dvě samostatné sopranistky, na nahrávce Decca z roku 1995 a v inscenovaném nastudování ve Vídni z roku 2006 však všechny tyto role zpívala jediná sopranistka.[9]
| Role | hlas | obsazení premiéry 27 ledna 1932 |
|---|---|---|
| Don Juan | tenor | Zdeněk Knittl |
| Donna Anna | soprán | Marie Žaludová |
| Commendatore | bas | Vladimir Jedenáctík |
| Nun/Marguerite/Woman | soprán | Božena Žlábková |
| La Morte (Death) | mezzosoprán | Marie Hloušková |
| Arlecchino | baryton | Géza Fischer |
| Stíny | 3 soprány, 3 kontraalty | |
| Pierrot, Pierrette, Pulcinella, Pantalone, Colombina a Gigolo (mimové) | ||
Děj
editovat
Opera není přímým vyprávěním, ale spíše volně propojeným souborem deseti scén, z nichž každá má svůj název. Don Juan je zamilovaný do Smrti zosobněné La Morte, jedinou ženou, kterou nedokázal svést. Stíny (šest žen) fungují jako řecký sbor, komentující akci a dosavadní život Dona Juana.[10]
I. jednání
editovatScéna 1: Nokturno
editovatStíny zpívají o sexuálních dobrodružstvích Dona Juana a vášeň Smrti pro něj. Za zvuku sólové flétny vstoupí do temného opuštěného domu, aby svedl další ženu. Je slyšet její sténání extáze.
Scene : Píseň ohně
editovatStíny zpívají o ženě, jejíž touha po Donu Juanovi je tak velká, že si jeho tělo představuje jako barvy ohně.
Scéna 3: Půlnoční mše
editovatDon Juan, odhodlaný změnit své rozvolněné způsoby, vstoupí do kostela na půlnoční mši, je však sveden jeptiškou. Smrt hraje na varhany Gloria, zatímco venku zní zvuk foxtrotové hudby.
Scéna 4: Chimera
editovatDon Juan šplhá na horu nahých ženských těl. Na vrcholu najde čekající Smrt.
Scéna 5: Galerie
editovatDon Juan vstupuje do galerie se sochami mužů. Ti představují jeho zesnulé předky, kteří na rozdíl od něj dokázali najít štěstí.
Scéna 6: Dialog
editovatDon Juan mluví se ženou, která se předtím objevila jako Jeptiška. Jejich dialog je přerušen, když má Don Juan vizi jiné ženy, jejíž tělo má barvu ohně.
Scéna 7: Bouře a dialog s mořem
editovatMarkéta a Don Juan se milují během bouře. Objeví se Smrt a zabije Markétu. Don Juan stojí před mořem a vypráví o své touze po smrti.
II. jednání
editovatScéna 8: Karnevalová noc
editovatJe karnevalová noc. Uprostřed skupiny mimů commedia dell'arte tančí Don Juan a Donna Anna foxtrot. Harlekýn předpovídá děsivé scény, které nastanou o půlnoci. Donna Anna odmítá návrhy Dona Juana a říká mu: "Ty sám jsi obraz smrti." Poté Don Juan zavraždí manžela Donny Anny, Komtura, a ona spáchá sebevraždu.[11]
Scéna: 9 Hostina
editovatDon Juan se marně snaží oživit Donnu Annu, když kolem něj začne tančit skupina nahých žen. Neschopen je zastavit, křičí na Smrt a vyjadřuje svou touhu po ní. Řekne mu, že k ní bude blíže jako živý muž než jako mrtvý. Komtura pak nad Donem Juanem pronese kletbu a odsoudí ho k věčnému životu. Když Don Juan uslyší kletbu, zastřelí se, ale místo toho, aby zemřel, promění se v ještě mladšího muže.
Scéna 10: Nokturno
editovatDon Juan, odsouzený k zoufalému opakování koloběhu svého života znovu a znovu, vstupuje do stejného potemnělého domu, kde začala opera, za doprovodu stejné sólové flétny, aby svedl další oběť. Smrt and Stíny číhají ve tmě a zpívají se závěrečnými slovy opery: „Spása je tak vzdálená – opět“.
Reference
editovat- ↑ Gelli and Poletti (2007) str. 496-497; Seckerson and Johnson (1995).
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Bek (2001)
- ↑ Black (1995) p. 230
- ↑ Bek (2001)
- ↑ Eagleton (2007)
- ↑ Ambrosius (2008) p. 44
- ↑ Premiere cast based on Casaglia (2005)
- ↑ Synopsis based on Gelli and Poletti (2007) pp. 496–497; Oliver (1996) p. 108; and Eagleton (2007).
- ↑ This is a departure from Mozart's Don Giovanni, where the Commendatore is Donna Anna's father.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flammen (Schulhoff) na anglické Wikipedii.
Literatura
editovat- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 212.
- Ambrosius, Claus (2008). "Lohnende Prüfung – Kaiserslautern, Schulhoff: Flammen". Opernwelt, červen 2008, str. 44. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Bek, Josef (2001). "Schulhoff, Erwin [Ervín]", Grove Music Online. Zpřístupněno 29. ledna 2011. (Online verze The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 2. vydání. ISBN 978-0-19-517067-2)
- Černý, Leo (1995). "Návrat potlačovaného", The Musical Times, Vol. 136, č. 1827, květen 1995, str. 230–232. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Casaglia, Gherardo (2005). Casaglia, Gherardo (2005).
- Davis, Peter G. (1997). „Neslyšet zlo“. New York (9. června 1997) str. 82–83.
- Eagleton, Michael (2007). "Recenze: Erwin Schulhoff: Flammen, KlangBogen, Wien 7. srpna 2006", Journal of the International Center for Supressed Music, Jewish Music Institute, SOAS, 14. února 2007. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Gelli, Piero a Poletti, Filippo eds. (2007). "Flammen"[nedostupný zdroj], Dizionario dell'opera. Baldini Castoldi Dalai.
- Oliver, Michael (1996). "Recenze: Schulhoff: Flammen (Decca 444630). Gramophone, leden 1996, str. 108. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
- Seckerson, Edward a Johnson, Stephen (1995). "Recenze: Schulhoff: Flammen (Decca 444630). The Independent, 27. října 1995. Zpřístupněno 29. ledna 2011.
