Piknik u cesty (1972, Пикник на обочине) je vědeckofantastický román ruských sovětských spisovatelů bratrů Strugackých. Později byl román vydáván také pod jménem Stalker, pod tímto názvem vznikl i stejnojmenný film z roku 1979, který na motivy knihy natočil Andrej Tarkovskij.

Piknik u cesty
AutorArkadij a Boris Strugačtí
Původní názevПикник на обочине
PřekladatelMarie Uhlířová
Obálku navrhlMiloslav Fulín
ZeměSovětský svaz
JazykRuština
ŽánrSci-fi
VydavatelMladá fronta
Datum vydání1972
Česky vydáno1974
Typ médiaBrožovaná
Počet stran155
Náklad20 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novelou Piknik u cesty byla také později inspirována série video her od studia GSC Game World, nazvaná S.T.A.L.K.E.R.

Příběh se točí okolo jednoho "Pásem", oblastí, které se vytvořily na Zemi po dopadu či přistání mimozemského tělesa. Není jasné, jestli se jednalo o dopad havarované kosmické lodi či o zvláštní meteorit, jedna z postav vyslovuje myšlenku, že jsou to zbytky mimozemské civilizace, která si uspořádala jakýsi piknik u cesty (odtud název knihy), a zanechala po svých radovánkách docela slušný nepořádek. Postava dál rozvíjí svou teorii, totiž že stejně jako lesní zvěř, která se po lidském pikniku podivuje věcem, které po sobě lidé zanechají – zapalovač, žvýkačka, olej z auta či alternátor, mají lidé v pásmu co do činění s jevy, které si dobře neumí vysvětlit: místa se zvýšenou gravitací, bouře rozžhaveného "peří", jakési "skořepiny", mezi nimiž se nachází super-statické pole, samy se množící věčné akumulátory a další libůstky. A stejně jako zvířata v lese jsou přítomností předmětů ohroženi na životě. O jevy a předměty v pásmu projevuje zájem kromě vědecké veřejnosti také skupina lidí, kteří nelegálně vnikají do pásma a vynášejí z něj věci na vlastní pěst - "stalkeři". Riskují život a vynášejí do světa předměty nedozírné ceny a nebezpečí současně.

Kniha vrcholí částí, v níž hlavní hrdina vyrazí do pásma ke kouli, která je podle legendy schopna splnit nejtajnější přání, ve filmu Andreje Tarkovského se předchozí kapitoly přeskakují a hrdina je na této cestě doprovázen profesorem a spisovatelem.

Konec knihy je otevřený, tajemná koule snad najde z hlubin duše znechucené hlavní postavy to nejlepší – přeje si zdánlivě fádní „štěstí pro všechny a nikdo ať neodejde s prázdnou“, na rozdíl od filmu, kde je hlavní postava pouhým průvodcem dvou expertů (vědecké elity národa), ze kterých ve finále strastiplné cesty nevypadne přání žádné (jeden se ji dokonce pokusí zničit).

Filmové adaptace

editovat

Česká vydání

editovat

Reference

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat