Pierre Poilievre
Pierre Poilievre (* 3. června 1979, Calgary) je kanadský politik za Konzervativní stranu Kanady, jejímž je od roku 2022 předsedou (a tím také vůdcem opozice). Od roku 2004 je poslancem kanadské Dolní sněmovny. Ve vládě Stephena Harpera byl v letech 2013–2015 ministrem pro demokratickou reformu a v roce 2015 ještě krátce ministrem pro zaměstnanost a sociální rozvoj. Následně byl v letech 2017–2022 členem stínové vlády.
Pierre Poilievre | |
---|---|
![]() Pierre Poilievre (2023) | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Konzervativní strana Kanady (od 2003) Reform Party of Canada (do 2000) Canadian Alliance (2000–2003) |
Rodné jméno | Pierre Marcel Poilievre |
Narození | 3. června 1979 (45 let) Calgary |
Choť | Anaida Poilievre |
Sídlo | Greely |
Alma mater | Univerzita v Calgary Henry Wise Wood Senior High School |
Profese | politik |
Webová stránka | www |
Commons | Pierre Poilievre |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Do parlamentu se poprvé dostal ve volbách v roce 2004, když ve svém okrsku porazil stávajícího poslance a ministra obrany Davida Pratta.
Život
editovatNarodil se šestnáctileté středoškolačce Jacqueline Farrellové, která jej dala k adopci. Adoptoval jej učitelský pár Marlene a Donald Poilievreovi, kteří si později adoptovali i jeho mladšího biologického nevlastního bratra, Patricka. Jeho adoptivní otec, Francouzský Kanaďan, jej od dětství učil francouzštině. Byl vychován jako katolík.[1]
Pierre Poilievre se od šestnácti let začal zapojovat do kampaní tehdejší Reformní strany Kanady. Později začal studovat na Calgarské univerzitě, kde byl politicky aktivním i během studia. Studium ukončil bez promoce. Později ale dokončil online univerzitu Athabasca University ziskem bakalářského titulu v oboru mezinárodních vztahů. Na vysoké škole byl předsedou konzervativního mládežnického spolku tamního Mladí toryové. V mládí ho výrazně ovlivnila neoklasická a neoliberální kniha Kapitalismus a svoboda od Miltona Friedmana.[2]
V roce 1999 vyhrál soutěž o nejlepší esej pořádanou továrnou na autodíly Magna International. Tématem eseje bylo: „Co by autor vykonal jako předseda vlády?“. Poilievre svou esej nazval Budování Kanady prostřednictvím svobody. Obsahem se zaměřoval na rozvoj individuálních svobod a omezení opakování funkčních období členů parlamentu. Vyhrál deset tisíc dolarů a čtyřměsíční stáž ve společnosti Magna.[2]
Roku 2000 se podílel na kampani pro pravicovou stranu Kanadská aliance (nástupnická strana po Reformní straně Kanady). Účelem kampaně bylo zvolení Stockwella Daye předsedou strany.[3] Kampaň byla úspěšná. A Day se v září 2000 stal vůdcem opozice. Poilievre následně opustil univerzitu v Calgary a začal pro něj pracovat. V roce 2002 pracoval v kampani Ezry Levanta pro zvolení do dolní komory parlamentu. Levant následně odstoupil, aby mohl kandidovat Stephen Harper.
V roce 2003 Poilievre založil poradenskou firmu 3D Contact Inc. Zaměřoval se na politickou komunikaci a průzkumy veřejného mínění.[4]
Politická kariéra
editovatVe federálních volbách v roce 2004 získal konzervativní nominaci do voleb. V nich ve svých 25 letech překvapivě porazil ministra a dlouholetého poslance Davida Pratta. Ve straně zastával libertariánské křídlo.[5] Ve funkci například volal po odvolání generální guvernérky Kanady Michaëlle Jeanové. Vadilo mu například, že Jeanová v minulosti podpořila separatistické hnutí požadující nezávislost provincie Québec.[6]
Ve volbách z roku 2006 byl znovuzvolen. Opět byl nejmladším zvoleným poslancem. Po vytvoření menšinové konzervativní vlády ho premiér Stephen Harper jmenoval parlamentním tajemníkem předsedy státní pokladny.[7] Poté, co vydal premiér Harper oficiální omluvu původním obyvatelům Kanady za historický systém rezidenčních škol pro původní obyvatele, Poilievre se kontroverzně vyjádřil k otázce odškodnění. Uvedl, že si není jist, zda by Kanada získala „vyplacením odškodného něco hodnotného zpět“. Podle něj by bylo vhodnější v lidech budovat „návyk k tvrdé práci, samostatnosti a osobní odpovědnosti“. Následně se za své výroky omluvil.[8]
V roce 2008 byl znovuzvolen se ziskem více než poloviny hlasů. Harper opět vytvořil menšinovou vládu a Poilievre se stal parlamentním tajemníkem pro záležitosti předsedy vlády. Násleně se stal členem zvláštního panelu pro zaměstnanecké pojištění, který byl zřízen pro analýzu dopadů velké recese. A dále byl členem výboru pro informace, soukromí a etiku, který posuzoval dopady kamerového dohledu soukromých firem (například Google Street View). Poilievre byl v této době označován jako „útočný pes“ konzervativců.[9][10]
Od roku 2012 veřejně kritizuje činnosti odborů. V roce 2012 volal po zrušení povinnosti pracujících odvádět část mzdy odborových asociacím. V přístupu k pracujícícm se chtěl inspirovat v USA.[11] Roku 2013 požadoval větší transparentnost hospodaření odborů. Kritizoval, že některé odborové asociace financovaly různá hnutí.[12] V roce 2015 prosadil poslanec Russ Hiebert zákon, který učinil z odborových odvodů ze mzdy pouze možnost, nikoliv povinnost. Nicméně v roce 2017 byl tento zákon zvrácen.[13]
Mezi lety 2013 a 2015 z něj premiér Harper udělal ministra pro demokratickou reformu.[14] Jeho úkolem bylo vytvořit reformu senátu, a to po senátním skandálu s výdaji. Do agendy se ale vložil Nejvyšší soud Kanady s tím, že o taktové reformě musí rozhodnout lid. Harper ovšem odmítl uspořádat referendum, takže se od reformy ustoupilo. po reorganiazci vlády se v roce 2015 stal na krátko ministrem pro zaměstnanost a sociální rozvoj. V téže době podpořil vybudování památníku obětem komunismu, přičemž propagoval, aby byl památník postaven u budovy Nejvyššího soudu. Coby ministr ohlásil rozšíření státní podpory pro péči o děti. Nicméně během tiskové konference nosil stranické tričko, což bylo následně vyhodnoceno jako ilegální volební kampaň za využití státních financí.[15]
Ve volbách 2012 nově kandidoval ve více venkovském okrsku. Byl znovuzvolen, ale konzervativci celkově propadli a odešli do opozice. Harper rezignoval na předsedu strany a post po něm získala Rona Ambroseová. Poilievre získal funkci stínového předsedy státní pokladny. V roce 2017 se předsedou strany stal Andrew Scheer a Poilievre převzal funkci stínového ministra financí. V roce 2019 byl znovuzvolen do dolní komory. V téže době Scheer odstoupil z vedení strany a Poilievre se poprvé pokusil ucházet o funkci předsedy. Z volby ale v jejím průběhu odstoupil.[16]
V roce 2021 byl opět znovuzvolen. Krátce poté odstoupil z vedení strany Erin O'Toole a Poilievre zahájil kandidaturu. Během voleb kritizoval své stranické protikandidáty, jimiž byli Jean Charest a Patrick Brown, coby umírněné. Charesta označil za skrytého Liberála.[17] Poilievre uvedl, že chce z Kanady udělat „nejsvobodnější stát světa“.[18]
V září 2022 drtivě vyhrál volbu a stal se předsedou konzervativců. Následně se tím stal vůdcem opozice a vytvořil vlastní stínovou vládu.
Politická pozice
editovatSám se označuje za „opravdového konzervativce“.[19] Zatímco média ho označují za libertariána[20][21] nebo pravicového populistu.[22][23]
V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu Poilievre v roce 2022 prohlásil, že jím vedená vláda by podpořila Ukrajinu tím, že přijme více ukrajinských uprchlíků, poskytne více zbraní na pomoc Ukrajině a bude zásobovat Evropu kanadskou energií a ropou prostřednictvím LNG Canada, aby pomohla snížit závislost Evropy na energiích z Ruska.[24]
V roce 2022 uvedl, že jím vedená vláda zakáže ministrům kabinetu účast na Světovém ekonomickém fóru (WEF) s tím, že fórum „je proti zájmům našeho lidu“.[25]
Poilievre v roce 2023 odsoudil činy Hamásu během války mezi Izraelem a Hamásem a prohlásil, že Izrael má právo se bránit. Kritizoval také, že Jihoafrická republika podala proti Izraeli žalobu za páchání genodidy a označil obvinění za nestydatý a nečestný útok na židovský lid a židovský stát.[26] Navíc prohlásil, že vláda pod jeho vedením se postaví za právo Izraele na obranu a že odmítne jakékoli protiizraelské návrhy a rezoluce v OSN. Prohlásil také, že jako předseda vlády by jeho vláda definancovala UNRWA a zajistila, aby „kanadská pomoc skutečně šla k trpícímu palestinskému lidu a ne k těm, kteří propagují terorismus v UNRWA“.[27]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre Poilievre na anglické Wikipedii.
- ↑ The Churches of Pierre Poilievre. The Tyee [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b The making of Pierre Poilievre, conservative proselytizer. The Globe and Mail. 2022-09-16. Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (anglicky)
- ↑ 43 things to know about Justin Trudeau's new rival. POLITICO [online]. 2022-09-09 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRESS, Canadian. Pierre Poilievre: Quick facts about the Conservative leadership candidate [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sep 30, 2004, page 1 - National Post at Newspapers.com. Newspapers.com [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ICI.RADIO-CANADA.CA, Zone Aucun thème sélectionné-. Michaëlle Jean: les Canadiens invités à écrire à la reine. Radio-Canada [online]. 2005-08-19 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Tories consider U.S.-style bounty for waste-busting whistleblowers. web.archive.org [online]. 2007-06-12 [cit. 2025-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-12.
- ↑ Tory MP says sorry to natives for 'hurtful' remarks. CTVNews [online]. 2008-06-12 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pierre Poilievre stars in Tory theatre of the absurd. The Globe and Mail. 2010-05-13. Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (anglicky)
- ↑ The 10 most irritating politicians of 2009. The Globe and Mail. 2009-12-17. Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (anglicky)
- ↑ COLUMNIST, Tim Harper National Affairs. Tim Harper: Pierre Poilievre wants to bring right-to-work legislation to Canada. Toronto Star [online]. 2012-12-20 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Unions ignore the Rand formula. financialpost.com [online]. 2013-02-05 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Canada's unions celebrate repeal of controversial anti-union legislation. GlobeNewswire News Room [online]. 2017-06-14 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A full list of the new and old faces in Stephen Harper’s cabinet. The Globe and Mail. 2013-07-15. Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (anglicky)
- ↑ Elections watchdog says Poilievre’s Tory golf shirt at child benefit event broke rules. www.ipolitics.ca [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pierre Poilievre says he’s not seeking Conservative leadership, cites family reasons - National. Global News [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLUMNIST, Althia Raj National. Althia Raj: Patrick Brown and Jean Charest have a deal that could make one of them the next Conservative leader. Toronto Star [online]. 2022-03-09 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CJAD 800 Montreal | News Talk Radio in Montreal. www.cjad800.com [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Conservative leadership candidate Jean Charest says claims he's a Liberal are 'ludicrous'. CTVNews [online]. 2022-03-12 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A Poilievre-Charest leadership duel would be 'epic,' says Quebec MP backing ex-premier. Montreal [online]. 2022-02-22 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLUMNIST, Kofi Hope Contributing. Kofi Hope: So many of us have benefitted from the housing market insanity, we’ll all have to make sacrifices to fix it. Toronto Star [online]. 2024-06-20 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Opinion: Pierre Poilievre is the latest iteration in the long history of ‘Made in Canada’ populism. The Globe and Mail. 2022-07-29. Dostupné online [cit. 2025-01-09]. (anglicky)
- ↑ CONTRIBUTOR, Andrea Mandel Campbell. Can Pierre Poilievre contain the populist beast he has unleashed?. Toronto Star [online]. 2022-09-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pierre Poilievre: Canada must get tough on Russia. nationalpost.com [online]. 2022-02-28 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Truth tracker: Analyzing the World Economic Forum 'Great Reset' conspiracy theory. CTVNews [online]. 2022-05-27 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Trudeau says Canada supports the UN court but not necessarily genocide claim against Israel. cbc.ca [online]. 2024-01-12 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Poilievre wades into Middle East conflict during speech to Montreal-area synagogue. cbc.ca [online]. 2024-04-02 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Poilievre na Wikimedia Commons