Pierre, vévoda z Valentinois
Princ Pierre Monacký, vévoda z Valentinois (rodným jménem Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac; 24. října 1895, Château de Kerscamp – 10. listopadu 1964, Americká nemocnice) byl otec Rainiera III. Monackého. Byl propagátorem umění, hudby a literatury v Monaku a působil jako vedoucí delegace země v Organizaci OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu (UNESCO) a v Mezinárodním olympijském výboru.
| Princ Pierre | |
|---|---|
| vévoda z Valentinois | |
.jpg) Prince Pierre de Polignac v roce 1923 | |
| Narození | Pierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac 24. října 1895 Château de Kerscamp, Morbihan,  Francouzská republika |
| Úmrtí | 10. listopadu 1964 (ve věku 69 let) Americká nemocnice, Neuilly-sur-Seine, Paříž, Francie |
| Pohřben | Kaple míru,  Monako |
| Manželka | Charlotte, dědičná kněžna monacká (sňatek 1920; rozvod 1933) |
| Potomci | Princezna Antoinette, baronka z Massy Rainier III., kníže monacký |
| Rod | Polignacové (rodem) Grimaldiové (sňatkem) |
| Otec | Maxence Melchior de Polignac |
| Matka | Suzanne de La Torre y Mierová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí
editovatPierre Marie Xavier Raphaël Antoine Melchior de Polignac se narodil v Château de Kerscamp v Hennebontu v Morbihanu ve Francii. Byl čtvrtým synem a nejmladším dítětem Maxence Melchiora Edouarda Marie Louis de Polignac (1857–1936) a jeho ženy, rozené Mexičanky, Susany Mariany Estefaníe Franciscy de Paula del Corazón de Jesús de la Torre y Mier (1858–1913), se kterou se oženil v Paříži v roce 1881.[1] Pierreovým strýcem z matčiny strany byl mexický politik Ignacio de la Torre y Mier. Pierre byl členem kadetské větve rodu Polignaců, jedné z nejznámějších francouzských vévodských rodin,[2] šlechtické přinejmenším od 12. století, vévodské v roce 1780, pairské v roce 1817.
Byl potomkem oblíbenkyně Marie Antoinetty, Yolande de Polastron, vévodkyně de Polignac.[3] Pierre, veterán z první světové války, se socializoval v uměleckých společenských kruzích ve Francii a stal se dobrým přítelem Marcela Prousta a Jeana Cocteaua.[4]
Princ
editovatOženil se 19. března občansky a 20. března 1920 nábožensky v Monaku za princeznu Charlotte Monackou, nemanželskou, ale adoptivní dceru Ludvíka II. Monackého a Marie Juliette Louvetové.[5] Na základě monackého nařízení vydaného 18. března 1920 si den před svatbou změnil jméno a erb na ty, které nese rod Grimaldiů.[6][7] Dne 29. února 1920 se stal poddaným suverénního monackého knížete, rovněž na základě monackého svrchovaného nařízení.[6] Ode dne náboženského sňatku jej monacký dvůr označil, jure uxoris, za vévodu z Valentinois. Tento titul byl udělen jeho manželce jako předpokládané dědičce dne 20. května 1919. Jeho příjmení a erb byly změněny nařízením krátce poté, co se stal monackým občanem, aby bylo zajištěno, že jeho dynastičtí potomci ponesou příjmení Grimaldi v souladu s článkem I monackého rodového práva.[8]
Občanská role
editovatV roce 1926 Pierre požádal tiskovou agentku Elsu Maxwellovou, aby zlepšila image knížectví. Snažila se změnit pověst knížectví z „interiérového“ místa přepychových hracích stolů a půlnočního stravování pro bohaté dospělé na venkovní místo pro rodinu, které nabízí prostorné plážové chatky, golf, cirkus a v roce 1929 první Grand Prix Monaka. Pierre přesvědčil svého tchána, aby dovolil, aby se pro tuto událost ulice země každoročně proměnily na automobilovou závodní dráhu.
I když zvýšený turistický ruch zvýšil zisky Société des bains de mer de Monaco (SBM) v roce 1928 na 98 milionů francouzských franků, zvýšil také poptávku občanů a dělníků po reformách, což Ludvík II. veřejně odsoudil, a zároveň pověřil Pierra, aby se setkal s vůdci Národní rady, jejíž všichni členové toho roku na protest rezignovali. Rozhořčeni tím, že se nepodařilo získat zlepšení na pracovišti v SBM, 24. března 1929 vtrhlo 600 Monačanů do paláce a přimělo Pierra, aby s nimi vyjednával a předložil své požadavky na ústavní a pracovní reformu panovníkovi, který souhlasil s novými volbami a dalšími ústupky, které zabránily revoluci.
V roce 1953 byl mezi královskými hosty na korunovaci královny Alžběty II. zastupující svého syna, monackého knížete.
Svatba a rodina
editovatPodle Jamese Lees-Milneho, britského spisovatele a Pierrova přítele, jeho nešťastný domluvený sňatek komplikovala jeho homosexualita a aféry kněžny Charlotte. V polovině dvacátých let se manželé neoficiálně rozešli a Pierre, když nebyl v Monaku, žil ve svém pařížském bytě a na statku poblíž města.[9]
Kníže Pierre a kněžna Charlotte se soudně rozvedli 20. března 1930 v Paříži. Rozvod byl potvrzen pařížským tribunálem v prosinci téhož roku.
S manželkou měli dvě děti:
- Princezna Antoinette (28. prosince 1920 – 18. března 2011), baronka z Massy,
- ⚭ 1951 Alexandre-Athenase Noghès (15. června 1916 – 16. února 1999), rozvedli se v roce 1954
- ⚭ 1961 Jean-Charles Rey (22. října 1914 – 17. září 1994), rozvedli se v roce 1974
- ⚭ 1983 John Gilpin (10. února 1930 – 5. září 1983)
- Rainier III. (31. května 1923 – 6. dubna 2005), kníže monacký od roku 1949 až do své smrti, ⚭ 1956 Grace Kellyová (12. listopadu 1929 – 14. září 1982)
Smrt
editovat
Princ Pierre zemřel 10. listopadu 1964 na rakovinu v americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine v Paříži ve Francii.
Časopis Life v roce 1947 popsal knížete Pierra jako „štíhlého a půvabně galantního. Jeho chování je vynikající; jeho hlas je tak kultivovaný, že je prakticky neslyšitelný“.
Tituly a vyznamenání
editovatTituly
editovat- 24. října 1895 – 18. března 1920: hrabě Pierre de Polignac
- 18. března 1920 – 20. března 1920: Pierre Grimaldi
- 20. března 1920 – 8. února 1933: Jeho Jasnost princ Pierre Monacký, vévoda z Valentinois
- 18. února 1933 – 10. listopadu 1964: Jeho Jasnost princ Pierre Monacký
Vyznamenání
editovat
Monako: Velkokříž Řádu svatého Karla
Francie: Velkodůstojník Řádu čestné legie[10]
Itálie: Velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[11]
Švédsko: Komandér velkokříže Řádu polární hvězdy – 1923[12]
Vývod z předků
editovat| Jules z Polignacu | ||||||||||||
| Melchior de Polignac | ||||||||||||
| Gabriela de Polastron | ||||||||||||
| Charles de Polignac | ||||||||||||
| Louis Charles Le Vassor de la Touche | ||||||||||||
| Alphonsine Le Vassor de La Touche | ||||||||||||
| Calixte Pocquet de Puilhéry | ||||||||||||
| Maxence Melchior de Polignac | ||||||||||||
| Simon Emmanuel Julien Le Normand | ||||||||||||
| Joseph Lenormand de Morando | ||||||||||||
| Joséphine de Morando | ||||||||||||
| Josephine Lenormand de Morando | ||||||||||||
| Jean Baptiste Papin de Thevigné | ||||||||||||
| Anne Marie Papin de Thevigne | ||||||||||||
| Anne Madeleine Gruet | ||||||||||||
| Pierre de Polignac | ||||||||||||
| Charles de Polignac | ||||||||||||
| Isidoro Francisco de la Torre | ||||||||||||
| Josephine Lenormand de Morando | ||||||||||||
| Isidoro Fernando de la Torre y Carsí | ||||||||||||
| Teresa Carsí | ||||||||||||
| Suzanne de La Torre y Mierová | ||||||||||||
| Antonio de Mier de Terán y Mier de Terán | ||||||||||||
| Gregorio de Mier y Terán | ||||||||||||
| María Antonia Alonso de Terán | ||||||||||||
| María Luisa de Mier y Celis | ||||||||||||
| Mateo de Celis y Mier y Terán | ||||||||||||
| Mariana de Celis y Dosal | ||||||||||||
| Evarista Dosal y Santa Cruz | ||||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Maxence, comte de Polignac. geni_family_tree [online]. 2023-08-25 [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Armory of the pre-1789 French Peerage. www.heraldica.org [online]. [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ Prince Pierre de Monaco, duc de Valentinois' Family Tree. www.geni.com [online]. [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ BRAUDE, Mark. Making Monte Carlo: A History of Speculation and Spectacle. New York: Simon & Schuster, 2016. ISBN 978-1-4767-0969-7. S. 136–137, 169–170,179–180, 184–188, 198–203, 209, 213–214. (anglicky)
- ↑ Monaco. www.heraldica.org [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Monaco. www.heraldica.org [online]. [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ CHIAVASSA, H. The History of the Principality [of Monaco] as Seen Through Its Postage Stamps. [s.l.]: Postage Stamp Issuing Office 132 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 9uNFAQAAIAAJ.
- ↑ Monaco. www.heraldica.org [online]. [cit. 2024-07-09]. Dostupné online.
- ↑ MONACO AGAIN IN AN UPROAR; Divorce Suit of Prince Disturbs Politics of Little State Role of the Casino.. The New York Times. 1930-03-09. Dostupné online [cit. 2021-05-29]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ cloud.gouv.mc [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ 75 (Sveriges statskalender / 1940. Bihang). runeberg.org [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (švédsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre de Polignac na Wikimedia Commons
