Phlebotominae
Phlebotominae (někdy hodnoceni jako samostatná čeleď Phlebotomidae) je podčeleď dvoukřídlého hmyzu z čeledi koutulovití (Psychodidae).
 Phlebotominae | |
|---|---|
 Phlebotomus pappatasi | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | dvoukřídlí (Diptera) |
| Čeleď | koutulovití (Psychodidae) |
| Podčeleď | Phlebotominae Rondani, 1840 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatFlebotomové patří mezi nevelký dvoukřídlý hmyz, typicky svou velikostí nepřesahují 2,5 mm. Vynikají dlouhými tenkými končetinami; tělo a křídla pokrývá velké množství výrazných štíhlých chloupků. Hlava má protáhlý tvar, nese výrazné oči, ochlupená tykadla a ústní ústrojí, jež dosahuje podobné délky jako zbytek hlavy. Křídla jsou zašpičatělá, s četným paralelním žilkováním. Rody Phlebotomus a Lutzomyia typicky drží křídla vztyčená nad tělem, a sice v sevření asi 60°.[1][2]
Biologie
editovatPopsáno bylo několik stovek druhů flebotomů. Areál výskytu zahrnuje především tropické a subtropické oblasti, některé druhy žijí i v mírném podnebném pásu. Chybí však na ostrovech v Tichém oceánu.[1] Neplatí za příliš zdatné letce, a zvláště jihoamerické lesní druhy zřídkakdy uletí více než 200 m. Rozptyl na několikakilometrové vzdálenosti však zjevně usnadňuje silný vítr, v případě P. perniciosus z ostrova Jersey byla zaznamenána rekordní uražená vzdálenost 25 km.[3]
Protože flebotomové, na rozdíl od komárovitých či muchničkovitých, nevyžadují ke svému vývoji vodní prostředí, kolonizovali i polopouštní a pouštní regiony. Dospělci vykazují soumračnou, brzkou ranní či noční aktivitu. Samice představují krevsající parazity, konkrétně thelmofágy, sát přičemž mohou venku i v lidských obydlích. Hematofágie bývá nutností pro správný vývoj vajíček, ačkoli někteří flebotomové mohou naklást první snůšku i bez nasátí krve. Snůška činí 30 až 70 vajíček, larvy se vyvíjejí v chladném a vlhkém prostředí, například v norách hlodavců. Živí se organickým detritem a různými mikroorganismy. Někteří flebotomové mohou prodělat i několik generací do roka. Celý vývojový cyklus trvá 20 až 50 dní, především u druhů žijících v mírném pásmu se však objevuje dlouhá diapauza.[1][2] Páření flebotomů může probíhat přímo na hostitelích; například samci L. longipalpis si na hostitelských obratlovcích vymezují „tokaniště“, kam vábí samice specifickými feromony, ale i složitými akustickými signály a gesty.[3]
Většina flebotomů nebývá hostitelsky specifická, neplatí to však pro všechny druhy. Například P. papatasi saje krev výhradně na lidech a domácích psech; naopak P. argentipes či L. longipalpis v některých oblastech sají na domácích zvířatech, jinde na lidech. Dospělí flebotomové se krmí na rostlinných šťávách a výpotcích, tekutinu bohatou na sacharidy a bílkoviny si mohou schraňovat ve „voleti“.[3]
Jako přenašeči
editovatVýznamnými zástupci pro člověka jsou především novosvětský rod Lutzomyia a starosvětský Phlebotomus. Představují vektory virových (Phlebovirus, původce horečky papatači), bakteriálních (patogenní bartonelly), a především protozoálních onemocnění (ničivky vyvolávající kožní, kožně-slizniční i viscerální leishmaniózu). Mezi parazitem a přenašečem se často objevuje úzký vztah, jako mezi Leishmania tropica a Phlebotomus sergenti či Leishmania major a Phlebotomus papatasi.[2][4] Flebotomové ale představují vektory dalších parazitů, včetně plazích plasmodií[5] nebo viru vezikulární stomatitidy (infikuje kopytníky, příležitostně i člověka).[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c MEHLHORN, Heinz. Encyclopedia of Parasitology. Berlin: Springer, 2008. ISBN 978-3-540-48994-8. S. 1258–1259. (anglicky)
- ↑ a b c VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 287–288.
- ↑ a b c d MUNSTERMANN, L. E. Phlebotomine Sand Flies and Moth Flies (Psychodidae). In: MULLEN, Gary Richard; DURDEN, Lance A. Medical and veterinary entomology. 3. vyd. London: Academic press, an imprint of Elsevier ISBN 978-0-12-814043-7.
- ↑ VOTÝPKA, Jan. Šestinozí upíři aneb krevsající hmyz. Živa AVČR. 2014, čís. 5. Dostupné online.
- ↑ PACHECO, M. Andreína; ESCALANTE, Ananias A. Origin and diversity of malaria parasites and other Haemosporida. Trends in Parasitology. 2023-07, roč. 39, čís. 7, s. 501–516. Dostupné online [cit. 2024-09-27]. DOI 10.1016/j.pt.2023.04.004. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Phlebotominae na Wikimedia Commons 
Taxon Phlebotominae ve Wikidruzích- Phlebotomus na sciencedirect.com
