Philipp Pflüger von Lindenfels
Philipp svobodný pán Pflüger von Lindenfels (23. října 1761 Trutnov – 25. června 1837 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. Od mládí sloužil jako nižší důstojník u dělostřelectva a pěchoty, v závěru napoleonských válek získal prestižní Řád Marie Terezie (1814). V roce 1825 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála (1828). Před odchodem do penze byl velitelem pevnosti v Komárně (1830–1832).
| Philipp svobodný pán Pflüger von Lindenfels | |
|---|---|
| Velitel pevnosti Komárno | |
| Ve funkci: 1830 – 1832 | |
| Předchůdce | Josef Weiss von Finkenau |
| Nástupce | Imre von Bákonyi |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní podmaršál (1828), generálmajor (1813) |
| Narození | 23. října 1761 Trutnov |
| Úmrtí | 25. června 1837 (ve věku 75 let) Štýrský Hradec |
| Místo pohřbení | St.-Peter-Stadtfriedhof, Graz |
| Titul |  svobodný pán (1825) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Vojenský řád Marie Terezie (1814) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovat
Narodil se v Trutnově jako syn důstojníka Andrease Pflügera povýšeného v roce 1772 do šlechtického stavu. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1781 vstoupil do armády jako kadet k dělostřelectvu. Vyznamenal se ve válce s Turky, v roce 1788 získal hodnost poručíka a již v roce 1790 byl kapitánem. Později bojoval ve válkách s revoluční Francií a vynikl v roce 1797 v Itálii, kdy obdržel osobní pochvalu od arcivévody Karla. V roce 1801 byl povýšen na majora, přešel k pěchotě a po míru v Lunéville sloužil u 1. pěšího pluku v Prostějově.[1] S touto jednotkou se zapojil do další války s Francií (1805). Ve válce páté koalice bojoval již jako podplukovník a velitel praporu. Po bitvě u Aspern byl povýšen na plukovníka (1809) a v letech 1809–1813 byl velitelem 29. pěšího pluku v Brně.[2]
V roce 1813 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jako velitel brigády byl zařazen do sboru generála Gyulaie. Vynikl v bitvě u Brienne (1814) a v době Stodenního císařství bojoval znovu v Itálii (1815). V letech 1815–1820 zastával post zemského velitele v Korutansku se sídlem v Klagenfurtu,[3] v následujících letech byl velitelem brigády v Prešpurku.[4] K datu 9. března 1828 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem divize v Košicích.[5] Svou kariéru završil jako velitel pevnosti v Komárně (1830–1832).[6] V dubnu 1832 byl ve věku sedmdesáti let penzionován.[7]
Poslední léta života strávil ve Štýrském Hradci, kde také zemřel a je pohřben na hřbitově St Peter Friedhof.
Tituly a ocenění
editovatOd otcovy nobilitace v roce 1772 užíval prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Lindenfels. Za zásluhy v bitvě u Brienne získal v roce 1814 rytířský kříž Řádu Marie Terezie[8][9] a v roce 1815 obdržel komandérský kříž Leopoldova řádu.[10] Od roku 1824 byl čestným majitelem pluku tyrolských myslivců.[11] V roce 1825 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Militär Almanach 16; Vídeň, 1805; s. 88 dostupné online
- ↑ Militär Almanach 21; Vídeň, 1811; s. 37, 136 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1816; Vídeň, 1816; s. 51 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1827; Vídeň, 1827; s. 44 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1829; Vídeň, 1829; s. 42 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes 1832; Vídeň, 1832; s. 41, 66 dostupné online
- ↑ Služební postup Philippa Pflügera von Lindenfels in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 76 dostupné online
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 43 dostupné online
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 31 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pluku tyrolských myslivců in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 584 dostupné online