Petrohradský protokol
Petrohradský protokol (bulharsky Петербургският протокол) byla dohoda mezi Bulharskem a Rumunskem o Jižní Dobrudže během první balkánské války uzavřená 9. května.greg.[p 1]
| Petrohradský protokol | |
|---|---|
| Téma | První balkánská válka |
| Data | |
| Podepsáno | 9. května 1913 |
| Místo podepsání | Petrohrad |
| Strany | |
| Podepsané země |  Rumunsko  Bulharsko |
| Obsah | |
| Důvod | poválečná územní kompenzace |
| Důsledky | územní změny na Balkáně |
Rumunská vláda Titu Maioresca, znepokojená bulharskými úspěchy ve válce a velkou expanzí Bulharska do Thrákie a Makedonie, požadovala výměnou za svou neutralitu územní kompenzaci. Zpočátku si nárokovala území k linii Silistra–Balčik (celkem 3 300 km²) a následně požadovala posunutí hranice na Tutrakan–Balčik. Bulharsko-rumunská jednání v Londýně a Sofii v lednu až únoru 1913 byla neúspěšná, protože vláda Ivana Gešova odmítla učinit významné ústupky.[1] Hrozilo, že spor mezi oběma zeměmi přeroste v celoevropský konflikt, protože Rumunsko bylo spojencem Centrálních mocností a Bulharsko je spojencem Dohody. Z tohoto důvodu země obou vojenskopolitických bloků zprostředkovávaly diplomatické řešení. Obě strany souhlasily s arbitráží. 31. březnagreg.[p 2] začala v Petrohradě konference velvyslanců velmocí (Ruska, Francie, Velké Británie, Itálie, Rakousko-Uherska a Německa) za předsednictví ruského ministra zahraničí Sergeje Sazonova. 9. květnagreg.[p 1] byl podepsán protokol, kterým Bulharsko postoupilo Rumunsku město Silistra a okolí v okruhu 3 km.[2][3] Ministr Stojan Danev byl obviněn z přijetí arbitráže jako národní zrady a objevila se lidová píseň s veršem „Zeptejte se Daneva ministra, proč prodal Silistru?“ a ve svých verších ho komunistický básník Christo Smirnenski nazval „...prostý darebák; odevzdaný od narození do nájmu; císaři Mikulášovi“. .
Petrohradským protokolem nebyly rumunské územní nároky vůči Bulharsku uspokojeny. Proto brzy po začátku druhé balkánské války Rumunsko vojensky intervenovalo ve prospěch bývalých bulharských spojenců Srbska, Řecka a Černé Hory a jižní Dobrudžu dobylo.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ a b 26. dubna podle tehdy užívaného juliánského kalendáře.
- ↑ 18. března podle tehdy užívaného juliánského kalendáře.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Петербургски протокол na bulharské Wikipedii.
- ↑ АЛЕКСАНДРОВ, Емил; ТРАЙКОВ, Веселин; ТОШКОВА, Витка; СПАСОВ, Людмил. История на българите. Том 4: Българската дипломация от древността до наши дни. София: Труд, 2003. 696 s. ISBN 954-528-405-6. S. 312–313. (bulharsky)
- ↑ МАРКОВ, Георги. България в Балканския съюз срещу Османската империя 1912–1913. София: Наука и изкуство, 1989. 457 s. Dostupné online. Kapitola 4.1. Добруджанският въпрос на посланическата конференция в Петербург. (bulharsky)
- ↑ СТАТЕЛОВА, Елена Боянова; ПОПОВ, Радослав; ТАНКОВА, Василка. История на българската дипломация: 1879-1913 г.. София: Фондация "Отворено общество" 526 s. Dostupné online. ISBN 978-954-520-038-0. S. 463–466. (bulharsky) Google-Books-ID: m7C2AAAAIAAJ.