Petr Kropáček
Petr Kropáček, také Petr Kropacek, literární pseudonym Pavel Neri, (14. července 1889 Praha – 10. září 1931 Praha[1]) byl český architekt, designér a podnikatel, který navrhoval stavby, jejich interiéry, divadelní scény a věnoval se rovněž literární tvorbě.
| Ing. arch. Petr Kropáček | |
|---|---|
.png) Karikatura Petra Kropáčka od Bedřicha Piskače (Pestrý týden, 1928) | |
| Narození | 14. července 1889 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. září 1931 (ve věku 42 let) Praha  Československo |
| Příčina úmrtí | apendicitida |
| Alma mater | Česká polytechnika v Praze |
| Povolání | architekt, designér,scénograf, spisovatel |
| Choť | Marie, roz. Krausová |
| Příbuzní | Pavel Kropáček (syn) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a kariéra
editovatV letech 1908-1913 vystudoval architekturu na pražské technice. Téhož roku se svými spolužáky a vrstevníky Josefem Gočárem a Pavlem Janákem založil v Praze na Starém Městě ve Veleslavínově ulici 3 Pražské umělecké dílny, v nichž experimentovali s kubismem, Kropáček navrhoval například nábytek. Téhož roku 1913 se v Praze oženil s Marií, rozenou Krausovou, bydleli na Vinohradech.[2] Po skončení první světové války odjeli do Jižní a Střední Ameriky, pobývali v Argentině, Bolívii a v Mexiku. Kropáček navrhoval dělnické domy při plantážích. V jiných projektech neuspěl, a proto se roku 1920 vrátil do Prahy.
Kropáček navrhoval obytné nájemní domy a vily, z veřejných budov školy a lázeňské stavby, vesměs ve strohém funkcionalistickém stylu. Projektoval také interiéry a divadelní scény. Jako scénograf začínal již v letech 1911–1914, podílel se na založení avantgardního Divadla Umění.
Věnoval se i literární a dramatické tvorbě, psal cestopisné stati, pod pseudonymem Paul Neri napsal drama Stavba a komedii Mystifikace.
Byl členem SVU Mánes a vystavoval na jeho členských výstavách.
Rodina
editovat- Syn Pavel Kropáček (* 30.10.1915 Praha, † 27. 2. 1943 Osvětim) vystudoval dějiny umění a stal se historikem a teoretikem umění. Protože byl po matce Žid, byl roku 1942 deportován do ghetta v Terezíně a odtud do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Stavby
editovat- Jubilejní palác, Lázně Bohdaneč (1922, později přestavěn)
- Nájemní dům, Jankovcova čp. 68/VII., Praha - Holešovice (1924-1926)
- Gymnázium P. Horova, Michalovce (1924–1931)
- Česká menšinová jednotřídní škola, Zahrádka (1925-1926)
- Dům pro státní zaměstnance, ulice 9. května čp. 648, Litomyšl (1925–1926)
- Nájemní domy, Sudoměřská čp. 1649-1650-1651/XI., Praha XI. - Žižkov (1926-1929)
- Nájemní domy, Žerotínova čp. 1641-1642/XI., Praha XI. - Žižkov (1927)
- Státní dívčí měšťanská škola, Kuzmányho 6, Košice (1928)
- Rohový nájemní dům ing. Eug. Syrovátky s interiéry lóže svobodných zednářů, Trojanova čp. 336/II a Gorazdova 12, Praha-Nové Město (1928-1929)[3]
- Přestavba hotelu Central a návrh sálu Komorního divadla (sál zanikl po roce 1976), Hybernská čp.1001/II., Praha 2 - Nové Město, přestavba secesní budovy (1929)
- Návrh vily pro dr. Edvarda Beneše v Sezimově Ústí (1930) - nerealizován, strohý styl se objednavateli nelíbil
- Tyršovy školy, Mánesova čp. 1526, Česká Lípa (1930-1931)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 156
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
- ↑ BAŤKOVÁ, Růžena (ed.) a kolektiv: Nové Město a Vyšehrad. Praha 1998, s. 305-306
Literatura
editovat- VLČEK, Pavel; HILMERA, Jiří. heslo Kropáček, Petr. In: VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 343.
- BAŤKOVÁ, Růžena (ed.) a kolektiv: Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 305-306
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Kropáček na Wikimedia Commons - ArchPavouk Archivováno 19. 12. 2022 na Wayback Machine.
- Litomyšlský architektonický manuál
- Petr Kropáček v informačním systému abART
