Petr Kopal

český římskokatolický duchovní, spisovatel

J.M. can. Petr Kopal (2. července 1834 Držkov[1]30. ledna 1917 Praha-Vyšehrad[2]), byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882–1916 byl proboštským vikaristou Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Reverendus Dominus
Petr Kopal
1. kooperátor a proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly na Vyšehradě
Petr Kopal v roce 1904
Petr Kopal v roce 1904
Svěcení
Kněžské svěcení25. července 1859, Hradec Králové
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • 1859-1860 prozatímní kaplan v Jablonci nad Jizerou
  • 1860-1866 vězeňský kaplan (kooperátor) ve věznici Valdice u Jičína
  • 1866-1871 kaplan v Bohdanči u Pardubic
  • 1871 kaplan v Církvici u Kutné Hory
  • 1871-1882 farář v Kozlech u Loun
  • podzim 1877 až léto 1878 působil deset měsíců v Praze v redakci časopisu Čech
  • 1882-1916 1. kooperátor a proboštský vikarista vyšehradské kapituly (asi od r. 1893-4 již ne kooperátor)
  • 1916-1917 emeritní vikarista na Vyšehradě
Osobní údaje
Datum narození2. července 1834
Místo narozeníDržkov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí30. ledna 1917 (ve věku 82 let)
Místo úmrtíPraha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbenína Vyšehradském hřbitově
Povoláníspisovatel, katolický kněz a redaktor
PodpisPodpis: Petr Kopal
Řády a oceněníarcibiskupský notář (uvádí se od r. 1898), čestný konsistorní rada (od 1905), kříž Pro Ecclesia et Pontifice (od 1910)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala (* 1808) a jeho ženy Anny (* 1815), rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce (Morchenstern) u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847–1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855–1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa.

Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí – na faru do Kozlů u Loun.

Literární dílo

editovat

Od roku 1877 byl přispěvatelem, později redaktorem a vedoucím redaktorem deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství, jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule.

Dále založil a redigoval Obranu víry (1884–1893) s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše (již od 1877), či časopis Vychovatel (1885–1890). Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v roce 1894 do své smrti. Oba tyto časopisy vycházely v desetitisícových nákladech a svého zakladatele přežily o celé čtvrtstoletí. Díky své dobré znalosti románských i slovanských jazyků čerpal aktuální látku z mnoha cizích zdrojů. V roce 1910 přeložil z francouzštiny životopis Jany z Arku.

Kopalova literární tvorba byla zaměřena zejména apologeticky na obranu katolické víry, proti opouštění církve a nemocem moderní doby (sociální důsledky stěhování do měst, rozpadu tradiční soudržné společnosti, vliv tovární práce, česko-německé vztahy). Texty vycházely z dobré znalosti lidového prostředí, často byly obratně psané a většinou měly silný sociální rozměr. Svá díla psal zejména pro publikaci v různých periodikách a sociální otázka se postupně stala jedním z jeho hlavních témat. Prózou přispíval například do periodika Vlasť, které redigoval kněz Tomáš Škrdle, průkopník křesťansky orientovaného socialismu. Roku 1884 začal vydávat apologetické periodikum Obrana víry. V roce 1902 začaly v Cyrillomethodějské knihtiskárně a nakladatelství V. Kotrba, s jehož majitelem se Kopal přátelil, vycházet jeho sebrané spisy (Mojžíš, Sebevražednice, Do Kartouz – Matčina kletba a Memoáry kocoura, Chudý boháč, Devatero řemeslo a desátá žebrota, Miroslavín aneb rozluštění otázky sociální aj.), ale přes svůj název zahrnuly jen část jeho tvorby. Nadšenou předmluvu ke spisům napsal Kopalův velký obdivovatel, kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar. Pro poznání života v Kopalově rodišti v 19. století – a také česko-německých poměrů – je zajímavý autobiografický text Z mého života (1894), zatímco zejména Kopalovu redaktorskou práci popisuje posmrtně vydaná Autobiografie (1919). Z literárních historiků se Kopalovi věnoval v poslední době pouze Martin C. Putna v díle Česká katolická literatura 1848-1918.[3]

Petr Kopal zemřel 30. ledna 1917 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově nedaleko presbytáře chrámu sv. Petra a Pavla.

Bibliografie

editovat
  • Chudý boháč
  • Bedřiškov (pokračování Chudého boháče)
  • Farář z Černodola (částečně autobiografické)
  • Apoštol trhanů (částečně autobiografické)
  • Miroslavín
  • Samovrazi
  • Apostati
  • Defraudant
  • Mojžíš
  • Do Kartouz

Sbírky kázání

editovat
  • Říše Ducha svatého
  • Umučení Páně
  • Vzkříšení

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Držkov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. PUTNA, Martin C.: Česká katolická literatura 1848–1918, str. 191

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat