Petko Karavelov
Petko Karavelov (bulharsky Петко Каравелов) (24. března 1843 – 24. ledna 1903) byl vůdčím bulharským liberálním politikem, jenž po čtyři období sloužil jako předseda vlády.
Petko Karavelov | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Liberal Party (Radoslavists) Democratic Party |
Narození | 24. březnajul. / 5. dubna 1843greg. Koprivštica |
Úmrtí | 24. ledna 1903 (ve věku 59 let) Sofie |
Místo pohřbení | Chrám svätých Sedmopočetníkov |
Choť | Ekaterina Karavelova |
Děti | Radka Karavelova Viola Karavelova Lora Karavelova |
Příbuzní | Ljuben Karavelov (sourozenec) |
Alma mater | Imperátorská moskevská univerzita Lyuben Karavelov School, Koprivshtitsa |
Profese | politik |
Náboženství | pravoslaví |
Ocenění | Q32823066 |
Commons | Petko Karavelov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v Koprivštici. Zpočátku byl známějším jeho starší bratr Ljuben, spisovatel a čelný představitel BRÚV. Petko studoval dějiny na Moskevské státní univerzitě a sloužil v ruské armádě během rusko-turecké války. V roce 1878 jej Rusové jmenovali do funkce zástupce guvernéra svištovské gubernie, v níž působil do té doby, než byl zvolen do nového Shromáždění za Liberální stranu.
Poprvé stál v čele vlády v letech 1880–1881 a poté opět v letech 1884–1886. Spolu se Stefanem Stambolovem a dalšími se po abdikaci Alexandra Battenberga v roce 1886 stal členem Regentské rady, zároveň v srpnu tohoto roku sloužil krátce potřetí jako předseda vlády. Období jeho vlády byla charakterizována úzkou vazbou na Rusko.
Jako pravověrný liberál se poté, co se strana rozštěpila, přidružil k Demokratické straně. Oddělil se od svého bývalého spojence Stambolova a v letech 1891–1894 byl vězněn (po obvinění z nabádání k vraždě ministra Christa Belčeva. K moci se vrátil krátce v roce 1901, kdy vedl první kabinet vlády demokratů.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Petko Karavelov na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petko Karavelov na Wikimedia Commons