Petite messe solennelle

mše od Gioacchina Rossiniho

Petite Messe solennelle (Malá slavnostní mše) je mše od Gioachina Rossiniho. Je považována za nejdůležitější dílo Rossiniho závěrečné fáze tvorby a za jednu z jeho nejvýznamnějších duchovních skladeb.

Petite messe solennelle
Úvod díla s ostinatním klavírem a kontrapunktem harmonia
Úvod díla s ostinatním klavírem a kontrapunktem harmonia
SkladatelGioachino Rossini
Druh skladbymissa solemnis
Datum vzniku1863
Libretolatinská mše
Premiéra14. března 1864
Paříž

Historie

editovat

Petite Messe solennelle byla napsána v roce 1863 v Passy, ​​kde Rossini strávil poslední desetiletí svého života, 34 let po složení poslední Rossiniho opery Guillaume Tell. Byla složena na ogjednávku hraběte Alexise Pillet-Willa (1805–1871) a jeho manželky Louise Pillet-Will, jimž je dílo také věnováno. Sám skladatel ji popsal jako „poslední z mých hříchů stáří". (Péchés de vieillesse). Premiéra se konala 14. března 1864 při zasvěcení soukromé kaple hraběcího páru v Paříži. Provedení řídil od harmonia Albert Lavignac. Mezi posluchači byly osobnosti jako Daniel-François-Esprit Auber, Giacomo Meyerbeer nebo Ambroise Thomas. První veřejné provedení následovalo následující den v Théâtre-Italien v Paříži a mělo velký úspěch

Missa solemnis (slavnostní mše) je rozsáhlé dílo, ale Rossini ji označil jako petite (malá). V ironickém věnování o tom píše :

«Buon Dio, eccola terminata questa umile piccola Messa. È musica benedetta [sacra] quella che ho appena fatto, o è solo della benedetta musica? Ero nato per l'opera buffa, lo sai bene! Poca scienza, un poco di cuore, tutto qua. Sii dunque benedetto e concedimi il Paradiso.» "Dobý Bože. Tady je, má ubohá malá mše. Opravdu jsem udělal posvátou hudbu (musique sacrée), nebo jen hudbu požehnanou (sacrée musique)? Narodil jsem se pro operu buffa. Ty to dobře víš! Trochu zručnosti, trochu srdce, to je vše. Buď tedy pochválen a vezmi mne do ráje."
— Gioachino Rossini, Passy, 1863


Neobvyklá instrumentace mše pro dvanáct zpěváků, z toho čtyři sólisté, dva klavíry a harmonium odpovídá neapolské cembalové tradici 18. století. Tři roky poté (1867) zkomponval Rossini také orchestrální verzi včetně přidané věty a uspořádání hymnu “O salutaris hostia" jako sopránové árie.– především proto, aby mše nemohla být po jeho smrti zkreslena cizím aranžmá:

"Až se to najde v mé pozůstalosti, přijde pan Sax se svými saxofony nebo pan Berlioz s dalšími velikány moderních orchestrů a budou chtít vytvořit orchestraci mé mše. Zničí tím mých pár zpívajících hlasů, a mne by to šťastně zabilo taky."[1]

Rossini se pokusill tuto verzi mše uvést v chrámovém prostředí. Jeho ožadavku, aby sbor byl složen pouze z žen však nebylo vyhověno a Rossini pak provádění této rozšířené varianty za svého života zapověděl. Premiéra orchestrální verze Malé slavnostní mše se pak konala tři měsíce po jeho smrti, 24. února 1869 v pařížském divadle Salle Ventadour společností Théâtre-Italien.[2]

Zatímco uvádění mše začalo už ten rok, tak první kritická edice se objevila až v roce 1980, následována dalším vydáním v roce 1992, při dvoustém výročí narození skladatele.

Obsazení

editovat

1. verze (1863)

editovat
  • Sbor (dvojkvartet) SATB, částečně s dělením hlasů
  • 2 klavíry, harmonium (protože 2. klavír nemá většinou vlastní hudební funkci a jenom zdvojuje 1. klavír v hlasitých partech, bývá z představení často vynecháván)

2. verze (1866/67)

editovat

Doba provedení činí cca. 85 minut.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Petite messe solennelle na anglické Wikipedii a Petite messe solennelle na německé Wikipedii.

  1. Emil Naumann: Italienische Tondichter. Berlin 1883. Citováno podle: Klaus Döge, Vorwort zum Klavierauszug („Předmluva ke klavírnímu výtahu") mše Petite Messe solennelle. Carus, Stuttgart 199) 3, ISMN M-007-07572-9
  2. Programový leták Národního divadla v Praze k představení ve Stavovském divadle 7.6.2022.

Literatura

editovat

Obecné zdroje

  • Volně přístupné partitury děl od Petite messe solennelle v projektu IMSLP
  • , 1968. Messe solennelle (Second edition piano-vocal score). [s.l.]: Ricordi & Co. 
  • Gioachino Rossini: Petite Messe solennelle / Partitur nach dem Urtext.. Redakce Brauner Patricia B.. Kassel: Bärenreiter, 2010. 

Knihy

  • COLAS, Damien, 1995. Petite Messe solennelle. [s.l.]: Philips Records. 
  • DELAMARCHE, Claire. Gioacchino Rossini. Redakce Tranchefort François-René. [s.l.]: [s.n.] S. 884–894. 
  • HURWITZ, David, 2010. Petite Messe solennelle (Works of Gioachino Rossini, Vol. 3). [s.l.]: classicstoday.com. Dostupné online. 

Časopisy

  • FLEMING, Nancy P., 1990. Rossini's Petite Messe Solennelle. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 15–21. JSTOR 23547584. 
  • ROSENBERG, Jesse, 1994. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. Notes, Second Series, vol. 51, n°1. Music Library Association. S. 413–418. JSTOR 899275. 
  • SCHENBECK, Lawrence, 1995. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 60–61. JSTOR 23549921. 

Noviny

  • WOLFF, Albert, 1869. Gazette de Paris. gallica.bnf.fr. Le Figaro. Dostupné online [cit. 25 May 2016]. 

Online zdroje

  • CREASY, Barry. Rossini: Petite Messe Solennelle [online]. choirs.org.uk [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  • GARNIER, Séverine. Aedes et la sacrée musique de Rossini [online]. 17 July 2015. Dostupné online. (francouzsky) 
  • KING, Robert, 2006. Gioacchino Rossini (1792–1868) / Petite Messe solennelle [online]. Hyperion Records, 2006 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  • QUINN, John, 2013. Gioachino Rossini (1792–1868) / Petite Messe Solenelle (1863, orch, 1867) [online]. musicweb-international.com, 2013 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. 
  • Gioachino Rossini, Petite messe solennelle [performance notes]. Stavros Niarchos Foundation Cultural Center, April 2017. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat