Pergamonský oltář
Pergamonský oltář je oltář vybudovaný v helenistické době na terase akropole v Pergamonu (město v malé Asii ležící naproti ostrovu Lesbos, dnes Bergamo v Turecku). Jeho monumentální rekonstrukce je dnes zlatým hřebem sbírek Pergamonského muzea v Berlíně, kde zabírá celou Halu pergamonského oltáře.
Historie
editovat
Pergamon
editovatOltář byl postaven pravděpodobně v roce 184 př. n. l. na oslavu válečného vítězství Eumena II. nad Galaty (Kelty). Zasvěcen byl pravděpodobně Diovi a Athéně. Navzdory běžně rozšířené představě nebyl oltář chrámem, uvnitř jeho dvora byl skutečně umístěn oltář, na němž probíhaly oběti spojené pravděpodobně s kultem blízkého chrámu bohyně Athény nebo s kultem Diovým, přesné určení dnes již není možné bezpečně zjistit. Oběti mohly probíhat v podobě porážení posvátných zvířat, stejně jako v podobě úliteb, přesná podoba není známa[1]. Pergamský oltář porovnával s Olympskými kulty boha Dia Pausaniás[2]. Již v pozdní antice ztratil oltář po nástupu křesťanství svou funkci. V byzantské době byl oltář rozebrán a jeho části byly použity ke stavbě masivních hradebních zdí, v 7. - 8. století našeho letopočtu přestavěných Araby.
Počátkem devatenáctého století byly hradební zdi rozebrány a pískovcové i mramorové části oltáře byly použity na běžné stavby domů v okolí. V roce 1625 William Petty, kaplan hraběte z Arundelu, cestoval Tureckem a ze své návštěvy Pergamonu do Anglie přivezl dva oltářové panely s reliéfy, tyto panely dnes v Pergamonském muzeu v Berlíně proto chybí. Zbytky oltáře v bídném stavu odkryl v Pergamonu během třech archeologických sezón v letech 1878 - 1886 Carl Humann. Po zdlouhavých jednáních s tureckou vládou obdržel povolení odvést rozebraný oltář do Berlína.
Berlín
editovatNa berlínském Muzejním ostrově byla pro oltář postavena v roce 1901 zvláštní budova, oltář zabíral její centrální sál. Budova však na ostrově vydržela pouze několik let, již v roce 1909 plány k expanzi sbírky vedly ke stavbě nového muzea. Architektonické plány vypracoval Alfred Messel, po jeho smrti v nich pak pokračoval Ludwig Hoffmann, který svůj plán ve spolupráci s městským architektem Wilhelmem Wille v roce 1930 realizoval. Hala s oltářem je dnes vstupní halou muzea a zabírá téměř celé jeho východní křídlo. Na počátku 2. světové války bylo muzeum uzavřeno, vlysy Pergamonského oltáře byly uskladněny v krytech, po válce byly nicméně odvezeny do Sovětského svazu a na jejich vrácení se čekalo až do roku 1959. V letech 1998 a znovu v roce 2001 žádalo turecké Ministerstvo kultury vrácení oltáře a všech s ním souvisejících artefaktů, nicméně jeho požadavek neměl oficiální povahu a za dnešního právního stavu by nebyl vymahatelný[3].
Popis
editovat
Oltář byl téměř čtvercového půdorysu (36,8 x 34,2 metrů), stál na vlysy zdobeném podstavci o délce 113 metrů a výšce 2,3 metrů. Uvnitř skrýval dvůr, v němž byl umístěn samotný obětní stůl. Vystavená část je pouze přední dochovanou částí původně čtvercové stavby, stojí na 20 metrů širokém schodišti, které vedlo do vnitřního dvora oltáře[1]. Vlysy ze severní, jižní a východní strany jsou vystaveny na zdi haly, patří k nim i vlysy znázorňující zápas bohů a gigantů (gigantomachie), symbolizující boj mezi pergamskými Řeky a barbarskými Galaty, jejich účelem bylo potvrzení slavného původu vladařů Pergamonu. Celkovou délkou 113 metrů jde o druhé nejdelší dochované vlysy z klasického řeckého období (na prvním místě jsou vlysy z Athénského Parthenonu).
Podle knihy Zjevení kapitoly 2 verš 12 a 13 křesťanské Bible, mnozí učenci tvrdí, že Pergamonský oltář je "trůn Satanův" jenž zmiňuje apoštol Jan ve svém dopise církvi v Pergamonu.
Odkazy
editovatReference
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pergamonský oltář na Wikimedia Commons
