Wikipedie

Pecínov (Struhařov)

část obce Struhařov v okrese Benešov v Středočeském kraji

Pecínov je osada se zaniklou tvrzí, část obce Struhařov v okrese Benešov. Nachází se asi 2,5 km na jihozápad od Struhařova na silnici č. 111. V roce 2009 zde byly evidovány tři adresy.[3] Pecínov leží v katastrálním území Skalice u Benešova o výměře 3,79 km².[4]

Pecínov
Příjezd do osady
Příjezd do osady
Lokalita
Charakterosada
ObecStruhařov
OkresBenešov
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°45′1″ s. š., 14°44′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel13 (2021)[1]
Katastrální územíSkalice u Benešova (3,79 km²)
PSČ256 01
Počet domů2 (2024)[2]
Pecínov
Pecínov
Další údaje
Kód části obce415669
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

U silnice Líšno–Budkov se u dvora Pecínov se nacházejí dva památné duby letní.

Název

editovat

Název obce je postupně zmiňován jako Peclinov, Peclínovec a Pecinov,[5] pozěji se ustálila podoba Pecínov.

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1391.[6] Dvůr s ovčínem a vsí patřil Zdislavu z Bedřichovic. V roce 1407 je zmíněn Sudek z Peclinova na dvoře a vsi Peclinově. K roku 1411 se poprvé připomíná tvrz.[7] Ta byla letech 1443–1445 ve vlastnictví Ondřeje z Dubé z rodu pánů z Dubé (Benešoviců), Později byla tvrz se dvorem prodána a byla v držbě svobodnických rodů Macešků z Peclínova a Škvorů[8] z Myslíče,[9] po roce 1624 pak původní tvrz zanikla. Dvůr v období pobělohorských konfiskací připadl k panství Konopišťskému, poté k Tloskovskému a později k Líšnu. V 18. století byl dvůr barokně přestavěn, získal obdélníkový půdorys se stájemi, jemuž od roku 1732 dominuje mohutný špejchar.[10] Po první světové válce jej opět získali potomci rodu Škvorů. V roce 1942 v době Protektorátu Čechy a Morava byl však tehdejší majitel Pecínova Václav Škvor po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha zatčen, popraven a dvůr byl zkonfiskován. Statek byl pod německou správu až do roku 1945, kdy na něj byla uvalena národní správa a dvůr začleněn do Státního statku Benešov až do pádu komunistického režimu, kdy jej zrestituovali potomci původního majitele.

Na tvrzi Pecínov v 16. století krátce sídlila sekta Pikardů (snad Valdenských).[11] Podle Zikmunda Wintera [12]šlo o tzv. Mikulášence[13] (taktéž Pecínovští či Plačtiví bratří). Pecínovští bratři byli jednou z odnoží českých bratrů, hlásících se k učení kazatele Mikuláše Vlásenického.

 
Pecínov, špýchar a celkový pohled od Budkova, před r. 1911[14]
Nade dvorem Peclinovem (vl. Pecínovem) v osadě Benešovské stála tvrz, jejíž zbytky v druhé polovici 19. s[toletí], rozebrány. Rum se vozil na popluží a z kamení vystavěn domek v Budkově. Při tom vykopány nůžky, kladivo, kleště, drátěná košile z kroužkův hustě spletených, kusá přilbice a kachel. Peclinov patřil roku 1391 k Bedřichovicům n. Zdislavovým a prodán tehdá Martinovi Skřečkovi z Pětichvost a Kolmanovi faráři v Rovném. Po smrti Kolmanově byly pře o odúmrť. Petr ze Smilkova zapsal r. 1407 dluh 20 kop Sudce z Peclinova a to na dvoře a vsi Peclinově. Tato byla dcera n. Fryduše, jenž zůstavil syny Ctibora Špalka, Fryduše a dcery Anku a Sudku. Fryduš kněz řádu bratří menších obral sestry své na tvrzi a vypudil je. Když pak zemřel, Ctibor (asi r. 1411) tvrz velkým nákladem pro sebe, matku a sestry získal. R. 1437 provolána odúmrť po dotčeném Petrovi. Vesel ze Lhoty odpíraje hájil své právo na polovici tvrze postoupením od Sudky, na druhou polovici táhl se Petr z Peclinova. Ona dostala se Janovi Skaředkovi z Ostrova, tato pak Benešovi Libuňovi z Dubé. Týž Beneš prodal r. 1440 dvůr v Sedlečku Ctiborovi Maceškovi z Peclinova.
V Peclinově sedél v letech 1443–1445 Ondřej z Dubé, panského stavu; kromě toho připomínají se jako bojovníci na straně Poděbradské 1448–1456 Jaroš a (r. 1468) Hrnek z Peclinova. Statek Ondřejův snad vyženil Milota z Chřenovic, neb týž věnoval Dorotě z Dubé, manželce své na Peclinově a později ji převedl i s věnem na Kamberk. Milota prodal totiž tvrz, dvůr a ves Peclinov Martě z Leskovce, a tato (1489) Janovi Škvorovi z Myslice. Roku 1564 v pátek den památky Jana Husa v učinili smlouvu o dědictví ve vsi Pecinově, slově Škvorovské, Jan, Vavřinec, Tomáš, Jakub a Bohuslav bratří po předcích sobě zůstavené. Připomíná se z nich k roku 1587 Tomáš Škvor, dědiník ze vsi Pecinova, a Jakub Škvor ze vsi Pecinova.[1] Za potomkův tohoto, kteří tu hospodařili jako svobodníci, snad tvrz zpustla. Po bělohorské bitvě (1620) stala se i v Pecinově velká změna, bratrské schůze přestaly, (...) role porostla lesy, celý statek dostal se k panství Leštenskému. Při dělení toho panství roku 1664 na dva díly připadl „dvůr Pecinov 11 s jinými dědinami baronu Josefovi Priamovi z Rovoratu, po jeho smrti k panství Konopišťskému a okolo roku 1710 k panství Tloskovskému. V pozdějších zápisech, se připomíná toliko dvůr, který zakoupen pro pana z Rožemberka a později patřil k Léštnu.

August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého [díl č. 15, str. 128][15]

Původní tvrz stávala nad vyschlým rybníkem nalevo od směru příjezdu od Struhařova, dnes po ní není památky. Hospodářský dvůr s hřebčínem zůstal zachován, v 18. století[16] byl barokně přestavěn a zásoboval rakouskou armádu koňmi. Po únorovém převratu na statku hospodařilo JZD Struhařov. Po revoluci se dvůr vrátil potomkům původních majitelů, později byl prodán, po roce 1999 byl zrekonstruován a ruiny původního ovčína nahrazeny historizující chalupou sloužící jako palírna. Byl zde založen jezdecký klub a pořádány soutěže Zlatá podkova. V roce 2007 dvůr upadl do konkurzu.[17] Dnes objekt slouží jako hotelový rekreační komplex spojený s chovem fríských koní.

Chov koní

editovat

Dvůr za vlády Marie Terezie sloužil jako armádní hřebčín a zásoboval koňmi rakouskou armádu. V současnosti je hřebčín zaměřen na chov fríských koní, plemeno všestranných tažných koní, které se uplatňuje v ceremoniální službě, ale i pro rekreační ježdění a ve sportu.

Galerie

editovat
  •  
    Stav sýpky v roce 2017
  •  
    Pastviny v okolí
  •  
    Vjezd do dvora

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Statistický lexikon obcí - 2024. Český statistický úřad. 29. listopadu 2024. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-30. 
  5. ↑ SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický království českého. Reproduction en fac-similé. vyd. Praha: Argo ISBN 978-80-7203-099-6. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 82. 
  7. ↑ Zaniklá středověká tvrz Pecínov - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2025-02-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ VANIŠ, Jaroslav. Svobodníci Ve Středních Čechách v letech 1550-1620. Praha, Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1971.
  9. ↑ Držitelé svobodství v Čechách roku 1550 - Kouřimský kraj - Svobodství roku 1550 - Soupisy svobodníků - Svobodníci. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2025-02-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Z historie Pecínova - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2025-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ VLASÁK, Antonín. Biblioteka místních dějepisův, svazek III. - okres Benešovský. 1.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874. 162 s. Dostupné online. 
  12. ↑ WINTER, Zikmund. Život církevní v Čechách [online]. (J. Otto), 1895 [cit. 2025-02-01]. S. s. 293.. Dostupné online. 
  13. ↑ JIREČEK, Josef. Mikulášenci. Časopis Českého museum. 1876, roč. 50, čís. 1, s. 47–82. 
  14. ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století (Díl 35. - Politický okres Benešovský). Praha: Česká akademie, 1911. S. 208. 
  15. ↑ AUGUST SEDLÁČEK. Hrady, zámky a tvrze Království českého,díl 15, Kouřimsko, Vltavsko a J-Z Boleslavsko. [s.l.]: Šolc a Šimáček 348 s. Dostupné online. 
  16. ↑ VLASÁK, Antonín. Biblioteka místních dějepisův - svazek III.: okres Benešovský. 1.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874. 162 s. S. 48–49. 
  17. ↑ Horův areál jde do dražby. Euro.cz. 2011-04-15. Dostupné online [cit. 2017-01-22]. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pecínov_(Struhařov)&oldid=24629843“