Pavol Žiška

československý senátor československého Národního shromáždění a politik slovenské národnosti

Pavol Žiška, též Pavel Žiška (1. června 1879 Skalica17. září 1947 Skalica[1][2]), byl slovenský a československý římskokatolický kněz, politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou.

Pavol Žiška
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1939
Stranická příslušnost
ČlenstvíSĽS
ČSL
HSĽS-SSNJ

Narození1. června 1879
Skalica
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. září 1947 (ve věku 68 let)
Skalica
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepedagog a politik
Náboženstvíkatolická církev
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

V letech 1898–1903 studoval jako chovanec Pazmánea teologii ve Vídni, roku 1903 byl vysvěcen na kněze a poté působil jako duchovní na řadě míst na území dnešního Slovenska, ale i Maďarska, kam byl za trest kvůli svým vlasteneckým projevům přeložen. V období let 1906–1914 byl činný ve Svatém Ondřeji (Szentendre) u Budapešti a v letech 1914–1918 v Budapešti, kde se duchovně staral o slovenskou komunitu. Po skončení 1. světové války se vrátil do ČSR a od roku 1918 pracoval dvacet let jako profesor náboženství na gymnáziu v Trnavě. Od mládí byl politicky aktivní; nejprve v řadách Slovenské ludové strany, s níž se však po válce rozešel, a poté v nově založené ČSL na Slovensku.[1]

Působil jako katolický kněz, pedagog, redaktor, překladatel a publicista. V Trnavě učil na místním gymnáziu, byl členem výboru Spolku svatého Vojtěcha. Spoluzakládal místní odbor Matice slovenské.[3]

V parlamentních volbách v roce 1929 získal za Československou stranu lidovou, která na Slovensku od poloviny 20. let působila jako samostatná organizace jinak převážně českých lidovců coby konkurence slovenských ľudáků z HSĽS, senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudova strana – Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany.[4][5]

Povoláním byl profesorem náboženství v Trnavě.[6]

Zasloužil se o postavení četných pomníků (například Milana Rastislava Štefánika v Trnavě 1924), byl autorem cestopisných črt z Polska a mnoha knih s náboženskou tematikou. Vydal dvě učebnice náboženství pro slovenské studenty (Vierouka pro vyššie triedy stredných škol a Učebnica náboženstva katolíckého pre vyššie triedy stredných škol). Po zániku ČSR se stáhl z veřejného života.[7]

Reference

editovat
  1. a b PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 309
  2. Historický kalendár na 17. septembra [online]. sme.sk [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Župný spravodajca, 10/2009 [online]. trnava-vuc.sk [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. 
  6. 33. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. 
  7. PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 309–310


Externí odkazy

editovat