Pavel Hlava (sklář)

český sklářský výtvarník (1924-2003)

Pavel Hlava (25. června 1924 Semily22. února 2003 Praha) byl český sklářský výtvarník a pedagog.

Pavel Hlava
Pavel Hlava, padesátá léta 20. století
Pavel Hlava, padesátá léta 20. století
Narození25. června 1924
Semily
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí22. února 2003 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnostčeská
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísklářský výtvarník, sochař, pedagog
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pavel Hlava se narodil v Semilech. Otec pracoval v textilní továrně a maminka byla v domácnosti. V letech 1939–1942 studoval obor rytí skla pod vedením Ladislava Přenosila a Božetěcha Medka na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Po maturitě pokračoval ve studiu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Karla Štipla, kde studoval glyptiku, užité sochařství a sklářské výtvarnictví.[1]

 
Doklady o vzdělání výtvarníka, Výstava Stokrát Hlava, Sklářské muzeum, Nový Bor, 2024

Po absolvování vysoké školy navrhoval i plakáty a věnoval se grafickému designu v rámci spolupráce s Armádním výtvarným studiem.[2] V tomto raném období vytvořil jediný grafický návrh poštovní známky. Známka byla vyryta v rámci emise „Den československé armády“ v roce 1953. V letech 1957–1958 spolupracoval s pražským Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a keramiky.[3] Věnoval se vývoji řezaného skla.[1] Jeho vázu s figurálním motivem darovala československá vláda belgickému králi při příležitosti světové výstavy Expo 58.[4]

Mezi lety 1959–1985 pracoval jako sklářský výtvarník v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze.[5] V roce 1967–1968 učil na Royal College of ArtLondýně. Od roku 1972 působil v podniku CrystalexNovém Boru jako předseda výtvarné rady.[6] V roce 1982 se podílel spolu s Františkem Arnoštem na založení mezinárodního sklářského sympozia.

Často a rád navštěvoval Japonsko, kde je jeho dílo oblíbeno. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, The Corning Museum of Glass v Corningu (USA), Museo de Artes Decorativas v Barceloně (Španělsko), Uster Museo v Belfastu (Severní Irsko), Ishikawa Prefektural Art Museum v Kanazawě (Japonsko) a londýnského V&A Museum.[6]

Zemřel v roce 2003 v Praze.

 
Fotografie z výstavy „Stokrát Hlava“, Sklářské muzeum, Nový Bor, 2024

Při příležitosti stého výročí narození uspořádalo novoborské Sklářské muzeum výstavu, která představila průřez jeho profesním životem. Umělecké předměty zapůjčila rodina a také sběratel Zdeněk Parma, který má největší sbírku umělcova díla na světě.[1]

Již v padesátých letech dvacátého století jej proslavily masivní vázy z vrstveného skla tvarované brusem. V té době spolupracoval s Adolfem Maturou. Další desetiletí věnoval tvarování žhavého skla. Současně se zabýval technikou barevného skla foukaného do formy „nožové“ nebo „drátěné“.[6]

Řadí se k prvním českým výtvarníkům, kteří se svými návrhy podíleli na průmyslové velkovýrobě užitkového skla. Zajímal se o zahraniční trendy a novinky, které aplikoval do průmyslové výroby. V druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století navrhoval stolní nápojové sklo. Jako příklad lze uvést nápojové sklenice Gina (Nancy, Isabelle), které se vyrábějí již půl století.[1] Řadu dalších návrhů realizovaly české sklárny například v Harrachově, Včelničce nebo také Moser. Oblíbené byly počátkem druhé poloviny dvacátého století průmyslově vyráběné i tzv. „kapky“ – vázy pro jednu květinu. Ty vznikly z původně exkluzivních broušených váz vystavovaných v zahraničí na přehlídkách československého skla.[7]

Jeho umělecký záběr byl široký. Navrhoval skleněné objekty, například osvětlovací objekt (kombinace skla a kovu) pro pražskou Novou scénu Národního divadla nebo dekorativní prvky pro interiéry Stavovského divadla. Pro muzeum skla v japonském městě Koganezaki vytvořil v roce 1997 monumentální sochu „lotosový květ“.[4]

Současně se věnoval i volné tvorbě. V posledních dvaceti letech tvorby, po roce 1985 se zabýval skleněnými plastikami. Většina plastik z broušeného a lepeného skla pochází z tohoto období. Vznikly objekty jako Květ, Motýl nebo Duha. Ateliérovou tvorbou se proslavil především v Japonsku a USA.[1]

Zastoupení ve sbírkách

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d e PŠENIČKOVÁ, Jana. Stokrát Hlava. Výstava oslavuje jednoho z nejžádanějších sklářských umělců [online]. 2024-03-24 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  2. Pavel Hlava - Galerie umění. galerieumeni.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  3. abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  4. a b KUNTOŠ, Marek. Pojizerská galerie představuje práce slavného skláře Pavla Hlavy. Deník.cz. 2013-05-10. Dostupné online [cit. 2024-03-26]. 
  5. Infofila.cz. web.archive.org [online]. 2020-10-29 [cit. 2024-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-29. 
  6. a b c Pavel Hlava (1924 - 2003). Livebid.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  7. MACÁKOVÁ, Dagmar. Pavel Hlava. www.czechdesign.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  8. Pavel Hlava. Web umenia [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Alena ADLEROVÁ : Současné české sklo. Odeon Praha 1975
  • Who´s Who in Contemporary Glass Art. A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 203-206
  • Alena ADLEROVÁ: Pavel Hlava, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění 1. (A-M), editorka Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 267–268
  • Pavel Hlava Glass. Fotografie Gabriel Urbánek. UPM Praha 1995
  • Skleněné rozhovory. – The Czech Art of Glass. Text a fotografie Miroslav Vojtěchovský. Createam Praha 2016, s. 58–63

Externí odkazy

editovat