Pavel Frinta
Pavel Frinta (* 13. srpna 1969 Praha) je bývalý československý a český zápasník – klasik, účastník olympijských her v roce 1988, 1992 a 1996.
| Pavel Frinta | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 13. srpna 1969 (55 let) |
| Místo narození | Praha  Československo |
| Stát | Československo Česko |
| Rodina | Petr Frinta (bratr) |
| Sportovní informace | |
| Klub | RH (PSK Olymp) Praha (dom. klub) Sokol Domino Hostivař (prof. klub od 94-96) |
| Trenéři | Václav Scheiner starší (klub, repr. OH92-96) Ervín Varga (repr. OH88) |
| Kategorie | střední váha |
| Zápasnický styl | řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1988, 1992, 1996 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském | ||
| stříbro | ME 1991 Aschaffenburg | −82 kg |
Sportovní kariéra
editovatZápasení se věnoval od 10 lety po vzoru svého otce. Je odchovancem Rudé Hvězdy (dnes PSK Olymp). Jeho osobním trenérem byl po celou sportovní kariéru Václav Scheiner starší. V juniorské reprezentaci se skvěle doplňoval s bratislavským Richardem Matejkou. V srpnu 1988 si po zisku titulu mistra Evropy olympijských nadějí v střední váze do 82 kg vysloužil dodatečnou nominaci na zářiové olympijské hry v Soulu.[1][2] V Soulu zaplatil v 19 letech tvrdou nováčkovskou daň, když prohrál oba zápasy v základní skupině A před časovým limitem s Američanem Johnem Morganem a favorizovaným Maďarem Tiborem Komáromim.
V roce 1989 se v dubnu podrobil operaci zraněného menisku a přišel o květnové mistrovství Evropy ve finském Oulu. Po zisku druhého místa na srpnovém mistrovství světa olympijských nadějí ukončil předčasně sezonu. V září se oženil na písecké radnici s Monikou Bímovou.[3] V roce 1991 získal svojí první velkou medaili, když na květnovém mistrovství Evropy v německém Aschaffenburgu prohrál ve finále s Maďarem Péterem Farkasem a obsadil druhé místo.[4] Na zářiovém mistrovství světa v bulharské Varně, které bylo zároveň první fází olympijské kvalifikace prohrál v úvodním kole s pozdějším mistrem světa Maďarem Farkasem diskvalifikací za pasivitu a nepostoupil ze skupiny do soubojů o umístění.
V roce 1992 mu nevyšlo dubnové mistrovství Evropy v Kodani a nekvalifikoval se na olympijské hry v Barceloně. Uspěl však s žádostí u tripartitní komise a v červenci obdržel divokou kartu.[5] V Barceloně po úvodní výhře se Švýcarem Davidem Martinettim před časovým limitem technickou převahou takticky nezvládl zápas druhého kola proti Finu Timo Niemimu a prohrál 2:4 na technické body. Ve třetím kole ho vzájemnou diskvalifikaci na pasivitu vyřadil z dalších bojů ve skupině Bulhar Christo Christov. Končeným 4. místem ve skupině postoupil do souboje o umístění s Němcem Thomasem Zanderem a po prohře na technické body 1:3 obsadil konečné 8. místo.
Od roku 1993 se změnil turnajový systém, začalo se zápasit pavoukovým systémem s možností oprav. V červnu 1994 přestoupil z PSK Olympu do profesionálního týmu podnikatele Pavla Domkaře. Byl zaměstnancem Domkařovy firmy Domino a zároveň se mohl vrcholově připravovat. Na mistrovství světa ve finském Tampere ho před branami finále zastavil o jeden technický bod Němec Thomas Zander. V opravách se po zklamání nedokázal soustředit a obsadil až 6. místo.[6]
V červnu 1995 utrpěl při rekreačním fotbale v Kestřanech luxaci kolene a podrobil se operaci.[7] Druhá rána ho postihla v září, když měsíc před domácím mistrovství světa v Praze onemocněl salmonelozou a musel předčasně ukončit sezonu.[8]
V roce 1996 se po zdravotních problémech v roce 1995 po březnovém kvalifikačním turnaji mistrovství Evropy v Budapešti nekvalifikoval na olympijské hry v Atlantě. Koncem května však obdržel divokou kartu od tripartitní komise k účasti na olympijských hrách.[9] V Atlantě prohrál v úvodním kole s domácím Američanem Danem Hendersonem 1:3 na technické body a v opravách ho z turnaje vyřadil Armén Levon Gegamjan těsnou porážkou 2:3 na technické body.
V roce 1997 se Domkařova firma Domino dostala do konkurzu[10] a v 27 letech ukončil předčasně sportovní kariéru.
Výsledky v zápasu řecko-římském
editovat| Turnaj | 1986 | 1987 | 1988 | 1989 | 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | 1995 | 1996 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | |
| –74 | –82 | ||||||||||
| Olympijské hry | úč. | 8. | úč. | ||||||||
| Mistrovství světa | — | — | 5. | úč. | úč. | 6. | — | ||||
| Mistrovství Evropy | — | — | — | úč. | 2. | úč. | úč. | úč. | 6. | úč. | |
| MS olym. nadějí | — | 2. | |||||||||
| ME olym. nadějí | — | 1. | |||||||||
| MS juniorů | 4. | ||||||||||
| ME juniorů | 2. | ||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rudé Právo 24.8.1988 str. 6
- ↑ Večerník Praha 22.8.1988 str.6
- ↑ Večerník Praha 8.8.1989 str.6
- ↑ Lidové noviny 4.5.1991 str. 6
- ↑ Rudé Právo 10.7.1992 str. 16
- ↑ Rudé Právo 17.12.1994 str.
- ↑ Lidové Noviny 28.06.1995 str. 9
- ↑ Rudé Právo 13.09.1995 str. 23
- ↑ https://archiv.ihned.cz/c1-878120-pavel-frinta-na-oh-do-atlanty-pojede
- ↑ Hospodářské noviny 23.12.1996 str. 6