Wikipedie

Parní vodárna Střekov

vodárna v Ústí nad Labem, technická památka

Parní vodárna na nádraží Ústí nad Labem-Střekov byla uvedena do provozu spolu s otevřením trati Rakouské severozápadní dráhy z Lysé nad Labem v roce 1874 a až do ukončení parního provozu sloužila k zásobování parních lokomotiv labskou vodou.[1] Stavební část objektu vznikla podle návrhu význačného vídeňského architekta Carla Schlimpa. Vodárna má výjimečně zachované a funkční strojní vybavení a jako taková je chráněnou technickou a kulturní památkou,[2] přístupnou návštěvníkům.[3]

Parní vodárna Střekov
Obrázek střekovské parní vodárny ze stavebního výkresu
Obrázek střekovské parní vodárny ze stavebního výkresu
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoÚstí nad Labem
AdresaU Stanice 822/11
ZakladatelZMŽ
Vlastníkstatutární město Ústí nad Labem
Založeno2002
Zaměřenítechnická památka z doby vzestupu parostrojní železnice
Původní účel budovyželezniční vodárna
Vyhledávané exponátyobjekt historické vodárny, funkční parní stroj, parní kotel
Kód památky104623 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Zeměpisné souřadnice50°38′53,02″ s. š., 14°2′52,3″ v. d.
vodárna Střekov
vodárna Střekov
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Vznik a účel

editovat
 
Kolorovaný obrázek z počátku 20. století ilustruje umístění vodárny u jižního zhlaví tehdy jen pětikolejné stanice Střekov, daleko v polích na břehu řeky Labe

Parní vodárnu nejvyšší, I. kategorie na nádraží Ústí nad Labem-Střekov vybudovala jako součást provozního zázemí své trati Lysá nad Labem – Střekov (tehdy Lissa – Schreckenstein) a dále na Děčín společnost Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), podle typového projektu vypracovaného architektem ÖNWB Karlem (Carlem) Schlimpem, roku 1874. Obdobné objekty původně vznikly při trati i ve stanicích Lysá nad Labem, Mělník a Litoměřice.

Střekovská vodárna sloužila až do šedesátých let 20. století především pro doplňování vody do kotlů parních lokomotiv. Po elektrifikaci a ukončení parního provozu v uzlu Ústí nad Labem bylo vodárenské zařízení stanice využíváno až do počátku osmdesátých let 20. století pro zásobování speciálních železničních vozů pro transport živých ryb vodou.

Budova

editovat
 
Pohled na střekovskou vodárnu od kolejí, 2014

Stavba je provedena v účelném, střízlivém stylu industriálního neoklasicismu, jako cihlová, se sedlovou střechou. Strojovna s  instalovanou technologií ve středním napříč orientovaném věžovém traktu je částečně podsklepená a patrová; v patře je umístěn vodojem. Ve dvou postranních, zrcadlově téměř symetrických přízemních přístavcích byly původně byty pro personál a zázemí. Ty jsou dnes rozšířeny pozdějšími přístavbami a účelově využity.[4]

Technické vybavení a funkce

editovat
 
Vodárna v provozu, 2024

Voda byla čerpána dvojčinnými čerpadly z hloubky přes 18 m ze studny[5], propojené klenutou štolou a železným potrubím s 85 metrů vzdálenou řekou Labe, a vytlačována do dvou propojených nýtovaných nádrží vodojemu obsahu 2 × 55 m³, uložených na železné konstrukci patra strojovny. Odtud byla podle potřeby dodávána samospádem potrubním řadem o ø 250 mm do některého z celkem pěti vodních jeřábů, rozmístěných ve stanici a u dnes již zaniklé výtopny.

Čerpací výkon pump byl cca 80 l/min. Jejich pohon obstarával přes táhla a vahadla stabilní parní stroj na mokrou páru z roku 1873 konstrukce lokomotivky Sigl, Wiener Neustadt. Stroj o výkonu 5 HP je jednoválcový se setrvačníkem, rozvod páry zajišťuje ploché šoupátko. Zdrojem páry je stojatý parní kotel o pracovním tlaku 8 bar vyrobený firmou Josef Paukert a syn, Vídeň roku 1911 s výrobním číslem 1070, který nahradil kotel původní, poněkud nižšího výkonu. Topilo se uhlím.[6]

Muzejní expozice

editovat
 
Vodárna 2014

Pozapomenutá vodárna byla znovuobjevena v roce 2002 členy spolku Zubrnická museální železnice, z.s. (ZMŽ), který ji od následujícího roku získal od Českých drah do pronájmu a zabezpečil ji. Roku 2009 začaly restaurační práce, od roku 2011 byl zprovozněn parní stroj a následně i parní kotel.[3] Objekt v roce 2013 odkoupilo od ČD město[4]; od 1 července 2024 je ve správě Muzea města Ústí nad Labem.[7]

Vodárna je charakteristickou ukázkou kdysi běžné součásti zázemí nutného pro provoz parních lokomotiv. Je ojedinělá tím, že je dochována a je funkční jako celek, včetně technologie, tedy stojatého parního kotle, parního stroje a vlastních vodojemů. Objekt je jako cenná technická památka veden na ústředním seznamu kulturních památek NPÚ.[2] Návštěvníkům je přístupná v pravidelných návštěvních termínech, případně po domluvě.[3]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Parní vodárna na Střekově. [online]. turistika.cz, rev. 2014-05-29 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-28]. Identifikátor záznamu 392533734 : Vodárna – parní s cisternou. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ a b c Parní vodárna Střekov. Zubrnická železnice [online]. [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Parní vodárna Střekov [online]. oficiální stránky města Ústí/L., 2023 [cit. 2024-07-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ TIP NA VÝLET: Parní vodárna Střekov – JV Press [online]. 2019-10-21 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zachované dokumenty a výrobní štítky ve sbírce ZMŽ.
  7. ↑ Zápis z 10. zasedání Zastupitelstva městského obvodu Střekov, bod 88/10Z/24 ze dne 12. 6. 2024 [online]. MO Střekov [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 

Související stránky

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Parní_vodárna_Střekov&oldid=24284687“