Papežská římská archeologická akademie
Papežská římská archeologická akademie (italsky Pontificia Accademia Romana di Archeologia) je jednou z papežských akademií, jejichž provoz je řízen Svatým stolcem. Účelem akademie je podpora studia archeologie a dějin starověkého a středověkého umění se zvláštním zřetelem k církevním památkám.[1]
| Papežská římská archeologická akademie Pontificia Accademia Romana di Archeologia | |
|---|---|
 | |
| „podpora studia archeologie a dějin umění starověku a středověku se zvláštním důrazem na církevní památky“ | |
.jpg) | |
| Sídlo akademie na Via della Conciliazione | |
| Založeno | 1816 |
| Adresa | Via della Conciliazione 5 00193 Řím |
| Prezident | Maurizio Sannibale (od 2021) |
| http://www.pont-ara.org/ | |
| Instituce spojené se Svatým Stolcem | |
Akademie sídlí v Římě, na Via della Conciliazione, tedy již mimo vlastní území Vatikánu.[2]
Historie
editovatPapežská archeologická akademie navazuje na starší Akademii římských starožitností (Accademia delle Romane Antichità), kterou založil Benedikt XIV. již v roce 1740, tedy v době, kdy se teprve probouzel zájem o vědecké studium archeologických pozůstatků.[2] Po smrti Benedikta XIV. v roce 1758 však akademie svou činnost ukončila.[3] Obnovena byla již jako Římská archeologická akademie roku 1810, během francouzské okupace Říma, a to z iniciativy lyonského filozofa a politika, barona Josepha-Marie de Gérando.[3] Hlavním zájmem bylo odhalování reliktů z počátků křesťanství. Akademii v roce 1810 oficiálně uznal i papež Pius VII. a instituce se brzy stala mezinárodně uznávaným centrem archeologie. Mezi její členy a přispěvatele patřili Carlo Fea, Antonio Nibby nebo Barthold Georg Niebuhr.[4]
Papež Pius VIII. roku 1829 udělil akademii titul „papežská“.[2]
V červenci 2010 oslavila akademie 200 let od svého založení.[5]
Sídlo
editovatPrvním sídlem akademiků byl Palazzo Corsini, později Kapitol, Palazzo di Sant'Apollinare a Palazzo Pio al Teatro di Pompeo a Archiginnasio. Po roce 1870, kdy došlo při sjednocení Itálie k zániku Papežského státu se akademie scházela nejprve v Palazzo di Propaganda Fide a poté v Palazzo Sinibaldi. V roce 1943 papež Pius XII. vyčlenil pro akademiky prostor v Palazzo della Cancelleria, kde se scházeli až do roku 2008. Poté se akademie přesunula do současného sídla na Via della Conciliazione.[3]
Činnost
editovatHlavním zájmovým oborem akademiků je klasická (tj. antická) archeologie, výzkumy však často přesahují i do období pravěku nebo renesance.[6]
Akademie se věnuje především publikaci vědeckých prací svých členů, ale i terénním průzkumům a archeologickým odkryvům.[1] Pracuje pod vedením Papežské komise pro posvátnou archeologii,[1][7] ale dne 5. června 2022, kdy vstoupila v platnost konstituce papeže Františka Praedicate evangelium, převzalo zodopvědnost za činnost akademie Dikasterium pro kulturu a vzdělávání.[8]
Patronem akademie je kardinál státní sekretář.[1]
Současný znak akademie se používá od roku 1813, kdy vznikly první stanovy této instituce.[3] Je na něm vyobrazen antický Chrám Herkula Vítězného (dříve přisuzovaný bohyni Vestě), první z památek, kterou akademie prozkoumala a zpřístupnila. Nad kresbou chrámu je umístěno heslo „In apricum proferet“ (vynášet na slunce).[9]
Každé tři roky akademie vyhlašuje soutěž o grant pro mladé vědce, který jim umožní dokončit a připravit k tisku vědeckou práci na téma archeologie nebo dějiny starověkého a středověkého umění, zejména se zaměřením na archeologické a umělecké památky, patřící Svatému stolci.[1]
Publikace
editovatV letech 1823 - 1921 vycházely vědecké práce akademiků ve sborníku Dissertazioni della Pontificia Accademia Romana di Archeologia.[10] Současné publikace se pod hlavičkou Atti della Pontificia Accademia Romana di Archeologia dělí do tří řad:[11]
- Rendiconti – pravidelně každoročně vydávaný sborník, obsahující zápisy ze schůzí a úplné texty přednášek (od 1923)[12]
- Memorie in 4° – nepravidelně vydávaný sborník, obsahující obsáhlejší odborné studie členů akademie (od 1923)[1]
- Memorie in 8° – nepravidelně vydávaný sborník, určený pro monografické práce menšího rozsahu (od 1975)[12]
Členové akademie
editovatPodle stanov z roku 1996 má akademie 140 členů, z toho 40 řádných, 20 čestných a 80 korespondentů.[2][13]
V čele akademie stojí prezident, kterého podle návrhu akademiků jmenuje papež na pětileté funknčí období.[1] Prezidentovi v řízení instituce asistuje akademická rada, složená z devíti členů, volených rovněž na dobu pěti let (minulý prezident, viceprezident, tajemník, pokladník, redaktor tisků, knihovník-archivář a tři cenzoři).[1] Prezident je členem Koordinační rady Papežských akademií.[2] Čestným prezidentem akademie je papež.[6]
Řádným členem se může stát archeolog nebo historik umění s dostatečnou odbornou kvalifikací, který bydlí nebo často pobývá v Římě.[1] Pokud nemá bydliště v Římě, může se stát členem korespondenčním. Členové jsou vybíráni bez ohledu na rasu, národnost či náboženské vyznání, ale s ohledem na jejich morální postoje, respektující křesťanské hodnoty.[1]
Čestnými členy se mohou stát významné osobnosti z oblasti kultury a památkové péče nebo osoby, které se zásadně zasloužily o rozvoj akademie či památek Svatého stolce. Mohou se účastnit akademických zasedání, ale nemají hlasovací právo.[1]
Akademie se schází nejméně jednou měsíčně, v období od listopadu do června, na veřejných zasedáních, během nichž bývají uvedeny nejméně dvě odborné přednášky.[14] Oficiálními jazyky jsou italština a latina.[1] Každý člen je povinen na zasedáních předkládat odborné příspěvky.[1]
Seznam prezidentů
editovat- Antonio Canova (1811–1817)
- Nicola Maria Nicolai (1817–1832)
- Luigi Biondi (1832–1839)
- Pietro Odescalchi (1839–1846)
- Marco Antonio Borghese (1846–1847)
- Pietro Odescalchi (1851–1856)
- Gian Pietro Campana (1856–1857)
- Salvatore Betti (1857–1870)
- Giovanni Battista de Rossi (1871–1894)
- Giuseppe Cozza-Luzi (1894–1900)
- Giuseppe Gatti (1900–1914)
- Bartolomeo Nogara (1914–1921)
- Pio Franchi de' Cavalieri (1921–1925)
- Giovanni Mercati (1925–1927)
- Pio Franchi de' Cavalieri (1927–1930)
- Gaetano De Sanctis (1930–1957)
- Pietro Romanelli (1957–1966)
- Antonio Maria Colini (1966–1974)
- Carlo Pietrangeli (1974–1983)
- Silvio Accame (1983–1991)
- Carlo Pietrangeli (1991–1995)
- Victor Saxer (1995–2003)
- Letizia Pani Ermini (2003–2011)
- Marco Buonocore (2011–2021)
- Maurizio Sannibale (od 2021)[15]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m Lo statuto :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e L'accademia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Le origini :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online.
- ↑ DYSON, Stephen L. In Pursuit of Ancient Pasts: A History of Classical Archaeology in the Nineteenth and Twentieth Centuries. 1. vyd. [s.l.]: Yale University Press, 2008. 336 s.
- ↑ The Pontifical Academy of Archaeology celebrates its 200th anniversary. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b L'accademia oggi :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Institutions Connected with the Holy See Pontifical Commission for Sacred Archaeology Profile. www.vatican.va [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Pontifical Academies. www.theologia.va [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Lo stemma dell'Accademia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online.
- ↑ BUONOCORE, M. Pubblicazioni della Pontificia Accademia Romana di Archeologia (1810-2010). Atti della Pontificia Accademia romana di archeologia - Memorie in 8°. 2010, roč. VIII, s. 507–566.
- ↑ Le pubblicazioni :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b L'accademia oggi :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
- ↑ Elenco soci :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Le conferenze :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
- ↑ I presidenti :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia :: Pontificia Accademia Romana di Archeologia. www.pont-ara.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
