Paolo Marella
Paolo Marella (25. ledna 1895 – 15. října 1984) byl italský kardinál římskokatolické církve. Po kariéře delegáta Svatého stolce působil v Římské kurii a v roce 1959 byl papežem Janem XXIII. povýšen na kardinála.
| Jeho Eminence Paolo Marella | |
|---|---|
| Viceděkan kardinálského kolegia | |
 Marella kolem roku 1942 | |
| Církev | římskokatolická |
| Sídlo | Porto e Santa Rufina (1972–1984) |
| Předchůdce | Carlo Confalonieri |
| Nástupce | Sebastiano Baggio |
| Heslo | „Ipsam sequens non devias“ „Když ji budeš následovat, nezabloudíš“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 23. února 1918 světitel Basilio Pompili |
| Biskupské svěcení | 29. října 1933 světitel Pietro Fumasoni Biondi 1. spolusvětitel Carlo Salotti 2. spolusvětitel Domenico Spolverini |
| Kardinálská kreace | 14. prosince 1959 kreoval Jan XXIII. |
| Titul | Kardinál-kněz (1960–1972) Kardinál-biskup (1972–1984) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 25. ledna 1895 |
| Místo narození | Řím |
| Datum úmrtí | 15. října 1984 (ve věku 89 let) |
| Místo úmrtí | Řím |
| Místo pohřbení | Campo Verano |
| Rodiče | Luigi Marella Vincenza Baldoni |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Alma mater | Papežský římský vyšší seminář |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v Římě Luigimu a Vincenze (rozené Baldoniové) Marellovým a studoval v Papežském římském semináři a na univerzitě La Sapienza. Na kněze byl vysvěcen kardinálem Basiliem Pompilim 23. února 1918 a poté pokračoval ve studiu a zároveň vykonával pastorační činnost v Římě až do roku 1922.
V letech 1922–1924 byl úředníkem Posvátné kongregace pro šíření víry v Římské kurii. Dne 9. ledna 1923 byl povýšen do hodnosti tajného komořího Jeho Svatosti a později 5. dubna 1933 do hodnosti domácího preláta Jeho Svatosti. Poté působil jako auditor (1924–1933) a chargé d’affaires (únor až září 1933) apoštolské delegace ve Spojených státech.
15. září 1933 byl papežem Piem XI. jmenován titulárním arcibiskupem v Doclei. Biskupské svěcení přijal 29. října následujícího roku z rukou kardinála Pietra Fumasoniho Biondiho, spolusvětiteli byli arcibiskupové Carlo Salotti a Domenico Spolverini, v kapli Collegia de Propaganda Fide v Římě. Následujícího dne, 30. října, byl Marella jmenován apoštolským delegátem v Japonsku. V roce 1942, kdy Vatikán přijal faktické diplomatické vztahy s Japonskem, získal Marella „plná diplomatická privilegia“.[1] 27. října 1948 byl jmenován apoštolským delegátem pro Austrálii, Nový Zéland a Oceánii.[2]
Ve čtyřicátých letech byl Marella také vyslán do Francie jako agent papeže Pia XII., když se snažil potlačit dělnicko-kněžské hnutí, které podle papeže podporoval kardinál Emmanuel Célestin Suhard navzdory svým protestům. Marella 15. dubna 1953 vystřídal ve funkci nuncia ve Francii arcibiskupa Angela Roncalliho (budoucího papeže Jana XXIII.).[3]
Papež Jan XXIII. ho na konzistoři 14. prosince 1959 jmenoval kardinálem a v Paříži od prezidenta Charlese de Gaulla převzal červený biret.[4] Na konzistoři 28. března 1960 ho prohlásil kardinálem-knězem ze Sant'Andrea delle Fratte.[5] Jmenován arciknězem svatopetrské baziliky a prefektem Posvátné kongregace pro svatební huť svatopetrské baziliky 14. srpna 1961, Marella se v letech 1962-1965 účastnil Druhého vatikánského koncilu a byl jedním z kardinálů volitelů, kteří se v roce 1963 účastnili papežského konkláve, na němž byl zvolen papež Pavel VI.[6]
Jako papežský legát se zúčastnil slavnostního otevření vatikánského pavilonu na Světové výstavě v New Yorku, kde 20. dubna 1964 předsedal odhalení Piety.[7] Při této návštěvě Spojených států obdržel čtyři čestné doktoráty, včetně doktorátu Katolické univerzity v Americe, která v předchozím roce zakázala přednášet čtyřem liberálním teologům, za což Marella univerzitu pochválil.
Dne 19. května 1964 se stal předsedou Sekretariátu pro nekřesťany a opětovně působil jako papežský legát na oslavách osmistého výročí postavení katedrály Notre-Dame v Paříži (27. května 1964), na oslavách stého výročí příchodu prvních katolických misionářů do Japonska v Tokiu (12. ledna 1965) a na Národním kongresu Konfederace křesťanského učení v Pittsburghu (28. srpna 1966).
V roce 1970 byl Marella papežským zástupcem na Expo '70 v Ósace. Na konci února 1973 rezignoval na funkci předsedy sekretariátu. Od 12. prosince 1977 až do své smrti byl místoděkanem kardinálského kolegia.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Marella na anglické Wikipedii.
- ↑ Rising Sun at the Vatican [online]. TIME Magazine, 1942-04-06 [cit. 2025-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Acta Apostolicae Sedis. 1949, roč. XLI., s. 299. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ Acta Apostolicae Sedis. 1953, roč. XLV., s. 255. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ CORTESI, Arnaldo. Spellman Joins Rites in Vatican [online]. The New York Times, 1959-12-17, rev. 2020-07-02 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Acta Apostolicae Sedis. 1961, roč. LIII., s. 141. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ The Roster of the Membership of the Sacred College of Cardinals [online]. The New York Times, 1963-06-20, rev. 2020-06-02 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ALDEN, Robert. 'Piéta' Unveiled in Glow of Blue [online]. The New York Times, 1964-04-20, rev. 2020-06-02 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- CHENEY, David M. Paolo Cardinal Marella † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-09-28 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
| Předchůdce | Funkce v katolické církvi | Nástupce |
|---|---|---|
| žádný | Předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog 19. května 1964 – 26. února 1973 |
Sergio Pignedoli |
| Carlo Confalonieri | Viceděkan kardinálského kolegia 12. prosince 1977 – 15. října 1984 |
uvolněný Další držitel titulu Sebastiano Baggio |
