Paolo Lorenzi

italský tenista

Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do září 2019 dvacet osm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Paolo Lorenzi
Paolo Lorenzi ve Wimbledonu 2018
Paolo Lorenzi ve Wimbledonu 2018
StátItálieItálie Itálie
Datum narození15. prosince 1985 (38 let)
Místo narozeníŘím, Itálie
BydlištěSarasota, FL, Spojené státy
Výška183 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2003[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 747 136 USD
Dvouhra
Poměr zápasů110–185
Tituly1 ATP, 21 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění33. místo (15. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2017)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2017, 2018)
US Open4. kolo (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů44–108
Tituly1 ATP, 6 challengerů, 2 Futures
Nejvyšší umístění82. místo (29. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013)
French Openčtvrtfinále (2017)
Wimbledon1. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018)
US Open2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2016, 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190825a25. srpna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 33. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 roku na 82. místě. Trénují ho Walter Grinovero a Martin Rodriguez. Dříve tuto roli plnil Claudio Galoppini.[1]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž vyhrál dvouhru nad Igorem Sijslingem. Italové zvítězili 4:1 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře jej ve druhém kole vyřadil desátý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut.

Tenisová kariéra

editovat

Na grandslamu nezvládl dvacet třikrát kvalifikaci, než v roce 2014 postoupil do hlavní soutěže French Open. Před prvním vítězným utkáním dvouhry, na US Open 2014 proti Jošihitu Nišiokovi, prohrál třináctkrát v úvodním kole grandslamu. Do třetího kola premiérově prošel na US Open 2016 po pětisetové bitvě s Gillesem Simonem, trvající 4.54 hodiny. Ve třiceti pěti letech se pak na US Open 2017 stal nejstarším hráčem otevřené éry, který si poprvé zahrál grandslamové osmifinále. V téže sezóně poprvé, a na sedmý pokus, postoupil z úvodního kola na French Open a ve Wimbledonu. V roce 2017 odehrál z hráčů Top 100 nejvyšší počet 34 turnajů, včetně challengerů, se šňůrou osmi porážek v závěru sezóny.[1][2]

Debutovou trofej na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry únorového VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Po boku krajana Potita Staraceho v boji o titul přehráli argentinsko-španělský pár Juan Mónaco a Rafael Nadal. Do premiérového finále dvouhry postoupil ve třicet dvou letech na březnovém Brasil Open 2014São Paulu, v němž podlehl Argentinci Federicu Delbonisovi.[1][2] V singlové soutěži triumfoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016. Ve finálovém duelu zdolal Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Ve věku 34 let a 7 měsíců se stal nejstarším vítězem prvního turnaje na okruhu ATP, čímž překonal věkový rekord Víctora Estrelly z února 2015 a jeho triumfu v Quitu.[4] V srpnu 2016 se stal poprvé italskou jedničkou, když v této pozici vystřídal Fabia Fogniniho.[1]

Po čtvrtfinálové výhře nad Matthewem Ebdenem na Eskişehir Cupu 2015, se 22. května 2015 stal třetím tenistou s více než 300 vítěznými zápasy na ATP Challenger Tour.[5] Postup z druhého kola srpnového Internazionali di Tennis di Manerbio 2019, z něj učinil druhého hráče historie, který na challengerech vyhrál 400 zápasů (po 423 vítězstvích Hidalga Ramiréze).[1]

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–3 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2. března 2014 São Paulo, Brazílie antuka (h)   Federico Delbonis 6–4, 3–6, 4–6
Vítěz 1. 24. července 2016 Kitzbühel, Rakousko antuka   Nikoloz Basilašvili 6–3, 6–4
Finalista 2. 12. února 2017 Quito, Ekvádor antuka   Víctor Estrella Burgos 7–6(7–2), 5–7, 6–7(6–8)
Finalista 3. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka   Andrej Rubljov 4–6, 2–6

Čtyřhra: 3 (1–2)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. února 2013 Viña del Mar, Chile antuka   Potito Starace   Juan Mónaco
  Rafael Nadal
6–2, 6–4
Finalista 1. 15. února 2015 São Paulo Brazílie antuka (h)   Diego Schwartzman   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
4–6, 2–6
Finalista 2. 14. února 2016 Buenos Aires, Argentina antuka   Iñigo Cervantes   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
3–6, 0–6

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

editovat
Legenda
Challengery (21–15 D; 7–3 Č)
Futures (6–1 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 43 (27–16)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20020923a23. září 2002 Selargius, Itálie antuka   Rodolphe Cadart 0–6, 3–6
Vítěz 1. 20030706a6. července 2003 Arezzo, Itálie antuka   Gianluca Luppi 6–2, 6–7(7-5), 6–2
Vítěz 2. 20030720a20. července 2003 Arezzo, Itálie antuka   Bastian Grönefeld 6–3, 6–2
Vítěz 3. 20030811a11. srpna 2003 Našice, Chorvatsko antuka   Sebő Kiss 4–6, 6–0, 6–0
Vítěz 4. 20050325a25. března 2005 FrankstonAustrálie antuka   Vasilis Mazarakis 6–4, 7–6(7–4)
Finalista 2. 20060410a10. dubna 2006 San Luis Potosí, Mexiko antuka   Rainer Eitzinger 4–6, 7–6(7–5), 5–7
Vítěz 5. 20060918a18. září 2006 Tarragona, Španělsko antuka   Júnis Al Ajnáví 6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 6. 20080218a18. února 2008 Trento, Itálie tvrdý (h)   Philipp Oswald 7–6(9–7), 7–6(9–7)
Vítěz 7. 20080526a26. května 2008 Alessandria, Itálie antuka   Simone Vagnozzi 4–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4)
Vítěz 8. 20090202a2. února 2009 Abidžan, Pobřeží slonoviny tvrdý   Valentin Sanon 6–3, 6–4
Finalista 3. 20090406a6. dubna 2009 San Luis Potosí, Mexiko antuka   Santiago Giraldo 2–6, 7–6(7–3), 2–6
Finalista 4. 20090427a27. dubna 2009 Tenerife, Španělsko tvrdý   Marco Chiudinelli 3–6, 4–6
Vítěz 9. 20090622a22. června 2009 Reggio Emilia, Itálie antuka   Jean-René Lisnard 7–5, 1–6, 6–2
Vítěz 10. 20090629a29. června 2009 Rijeka, Chorvatsko antuka   Blaž Kavčič 6–3, 7–6(7–2)
Vítěz 11. 20090921a21. září 2009 Lublaň, Slovinsko antuka   Grega Žemlja 1–6, 7–6(7–4), 6–2
Finalista 5. 20091005a5. října 2009 Tarragona, Španělsko antuka   Daniel Gimeno-Traver 4–6, 0–6
Finalista 6. 20100418a18. dubna 2010 Pereira, Kolumbie tvrdý   Santiago Giraldo 3–6, 3–6
Vítěz 12. 20100712a12. července 2010 Rimini, Itálie antuka   Federico del Bonis 6–2, 6–0
Vítěz 13. 20110410a10. dubna 2011 Pereira, Kolumbie antuka   Rogério Dutra da Silva 7–5, 6–2
Vítěz 14. 20110925a25. září 2011 Lublaň, Slovinsko antuka   Grega Žemlja 6–2, 6–4
Finalista 7. 20120303a3. března 2012 Salinas, Ekvádor antuka   Guido Pella 6–1, 5–7, 3–6
Finalista 8. 20120318a18. března 2012 Guadalajara, Mexiko tvrdý   Thiago Alves 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 9. 20120407a7. dubna 2012 San Luis Potosí, Mexiko antuka   Rubén Ramírez Hidalgo 6–3, 3–6, 4–6
Finalista 10. 20120422a22. dubna 2012 Sarasota, Spojené státy antuka   Sam Querrey 1–6, 7–6(7–3), 3–6
Vítěz 15. 20120812a12. srpna 2012 Cordenons, Itálie antuka   Daniel Gimeno-Traver 7–6(7–5), 6–3
Finalista 11. 20120916a16. září 2012 Todi, Itálie antuka   Andrej Kuzněcov 3–6, 0–2skreč
Vítěz 16. 20121104a4. listopadu 2012 Medellín, Kolumbie antuka   Leonardo Mayer 7–6(7–5), 6–7(4–7), 6–4
Finalista 12. 20121110a10. listopadu 2012 Guayaquil, Ekvádor antuka   Leonardo Mayer 2–6, 4–6
Finalista 13. 20140126a26. ledna 2014 Bucaramanga, Kolumbie antuka   Alejandro Falla 5–7, 1–6
Vítěz 17. 20140419a19. dubna 2014 San Luis Potosí, Mexiko antuka   Adrián Menéndez-Maceiras 6–1, 6–3
Vítěz 18. 20141005a5. října 2014 Cali, Kolumbie antuka   Víctor Estrella Burgos 4–6, 6–3, 6–3
Finalista 14. 20141115a15. listopadu 2014 Guayaquil, Ekvádor antuka   Pablo Cuevas bez boje
Vítěz 19. 20150510a10. května 2015 Eskişehir, Turecko tvrdý   Iñigo Cervantes 7–6(7–4), 7–6(7–5)
Vítěz 20. 20150809a9. srpna 2015 Cortina d'Ampezzo, Itálie antuka   Máximo González 6–3, 7–5
Vítěz 21. 20151004a4. října 2015 Pereira, Kolumbie antuka   Alejandro González 4–6, 6–2, 6–4
Vítěz 22. 20151010a10. října 2015 Medellin, Kolumbie antuka   Gonzalo Lama 7–6(7–3), 2–0skreč
Vítěz 23. 20160116a16. ledna 2016 Canberra, Austrálie tvrdý   Ivan Dodig 6–2, 6–4
Vítěz 24. 20160612a12. června 2016 Caltanissetta, Itálie antuka   Matteo Donati 6–3, 4–6, 7–6(9–7)
Vítěz 25. 20170619a19. června 2017 Caltanissetta, Itálie antuka   Alessandro Giannessi 6–4, 6–2
Vítěz 26. 20180805a5. srpna 2018 Sopoty, Polsko antuka   Daniel Gimeno-Traver 7–6(7–2), 6–7(5–7), 6–3
Vítěz 27. 20180819a19. srpna 2018 Cordenons, Itálie antuka   Máté Valkusz 6–3, 3–6, 6-4
Finalista 15. 20190505a5. května 2019 Savannah, Spojené státy antuka   Federico Coria 3–6, 6–4, 2–6
Finalista 16. 20190811a11. srpna 2019 Manerbio, Itálie antuka   Federico Gaio 3–6, 1–6

Čtyřhra: 13 (9–4)

editovat
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20080114a14. ledna 2008 Šen-čen, ČLR tvrdý   Giancarlo Petrazzuolo   Yu Xin-yuan
  Zeng Shao-xuan
6–7(1–7), 6–7(3–7)
Vítěz 1. 20080121a21. ledna 2008 Tung-kuan, ČLR tvrdy   Giancarlo Petrazzuolo   Frederik Nielsen
  Rasmus Norby
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2. 20080218a18. února 2008 Trento, Itálie tvrdý (h)   Giancarlo Petrazzuolo   Xavier Audouy
  Ludovic Walter
6–3, 4–6, [10–8]
Finalista 2. 20080428a28. dubna 2008 Řím, Itálie antuka   Giancarlo Petrazzuolo   Flavio Cipolla
  Simone Vagnozzi
3–6, 3–6
Vítěz 3. 20080707a7. července 2008 San Benedetto del Tronto, Itálie antuka   Júlio Silva   Cătălin Gârd
  Max Raditschnigg
6–3, 7–5
Vítěz 4. 20090727a27. července 2009 Orbetello, Itálie antuka   Giancarlo Petrazzuolo   Alessio di Mauro
  Manuel Jorquera
7–6(7–5), 3–6, [10–6]
Vítěz 5. 20101017a17. října 2010 Asunción, Paraguay antuka   Fabio Fognini   Carlos Berlocq
  Brian Dabul
6–3, 6–4
Vítěz 6. 20110403a3. dubna 2011 Barranquilla, Kolumbie tvrdý   Flavio Cipolla   Alejandro Falla
  Eduardo Struvay
6–3, 6–4
Vítěz 7. 20110605a5. června 2011 Rijeka, Chorvatsko antuka   Júlio Silva   Lovro Zovko
  Dino Marcan
6–3, 6–2
Finalista 3. 20120129a29. ledna 2012 Bucaramanga, Kolumbie antuka   Miguel Ángel López Jaén   Ariel Behar
  Horacio Zeballos
4–6, 6–7(5–7)
Vítěz 8. 20150809a9. srpna 2015 Cortina d'Ampezzo, Itálie antuka   Matteo Viola   Lee Hsin-han
  Alessandro Motti
6–7(5–7), 6–4, [10–3]
Finalista 4. 20151031a31. října 2015 Monterrey, Mexiko tvrdý   Fernando Romboli   Thiemo de Bakker
  Mark Vervoort
bez boje
Vítěz 9. 20190821a21. srpna 2019 Sarasota, Spojené státy antuka   Martín Cuevas   Luke Bambridge
  Jonny O'Mara
7–6(7–5), 7–6(7–6)

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Lorenzi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Paolo Lorenzi na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  2. a b c Paolo Lorenzi na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  3. Paolo Lorenzi na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20190825a25. srpna 2019
  4. ATP Staff. Lorenzi Breaks New Ground In Kitzbuhel [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MEISELES, Josh. Lorenzi Registers 300th Challenger Win. ATP World Tour. 23-05-2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-11-2015. 

Externí odkazy

editovat