Panenka Skákavá

obraz Panny Marie Pomocné ze Skoků, autor Johann Wolfgang Richter

„Panenko Skákavá“, též matičko Skákavá je zlidovělé rčení vyjadřující údiv. Pochází ze zkomoleného názvu obrazu Panny Marie skokovské.

Obraz Panny Marie Pomocnice z kostela ve Skocích.

Obraz Panny Marie skokovské

editovat

V dosud existujícím kostele zaniklých Skoků u Žlutic byl umístěn kdysi velmi známý a desítkami tisíc poutníků uctívaný barokní obraz „pasovské“ Panny Marie – tedy obraz Panny Marie Pomocnice ze Skoků. Skokovský obraz namaloval v roce 1717 pro tehdy vybudovanou kapli ve Skocích toužimský malíř Johann Wolfgang Richter. Zobrazuje motiv pasovského oltáře se zázračným obrazem P. Marie Pomocnice (Mariahilf).[1]

Původ rčení

editovat

Původ od názvu obce

editovat
 
Kostel Navštívení Panny Marie ve Skocích

Fráze může být odvozena od místního označení, názvu zaniklé obce Skoky u Žlutic. Zkrácením vzniklo lidové označení Panenka skokovská či „Panenka ze Skoků“ – zkomolením pak Panenka Skákavá.[2]

Původ od umístění obrazu

editovat

Fráze mohla vzniknout také v souvislosti s neobvyklým řešením umístění obrazu na zdejším hlavním oltáři.[p 1] Obraz zde nebyl umístěn pevně, ale byl zavěšen ve zvláštním závěsu, který umožňoval horizontální pohyb obrazu mezi oltářním rámem a zadní stěnou oltářního prospektu. V průběhu bohoslužby se obraz pohyboval, občas při této manipulaci mohlo docházet k „poskakování“ obrazu.

Rčení v literatuře a tisku

editovat

Rčení vzniklo patrně již ve 2. polovině 18. století, tj. poté, co zde byl uctívaný obraz umístěn. V podobě „matičko skákavá“ se v tisku vyskytuje v roce 1862.[3] V roce 1871 je František Ferdinand Šamberk použil ve své frašce Sedmašedesátníci. Jeho košatější podobu „matičko skákavá a tatíčku kulhavej“ použil Karel Matěj Čapek-Chod v románu Vilém Rozkoč (první vydání 1929).[4] V dnes nejčastější podobě „panenko skákavá“ je najdeme například v Devateru pohádek od Karla Čapka (první vydání 1932).[5]

Užití úsloví Panenko skákavá lze v českém tisku nacházet od 19. století jako ilustraci lidové mluvy.[6]

Zajímavost

editovat

Překladatel Prokop Miroslav Haškovec použil opakovaně relativně nové úsloví „Matičko skákavá“ při překladu francouzského renezančního románu z let 1532–1564 Gargantua a Pantagruel. S cílem přiblížit českému čtenáři vyznění původního textu tak parafrázoval původní francouzskou slovní hříčku.[7] Rabelais totiž užil zvolání par la Mer Dé (ve smyslu u Matky Boží), jehož část při vyslovení zazní jako francouzské expresivní merde.[8]

Poznámky

editovat
  1. Hlavní oltář (z doby kolem pol. 18. století) v poutním kostele Navštívení Panny Marie ve Skocích má dvě části. Vlastní oltář s obětním stolem a svatostánkem je řešen jako baldachýnový oltář, za ním při závěrové stěně presbytáře stojí druhý díl – prospekt, jehož konstrukce vychází ze symboliky nebes. Mezi dvojici dřevěných stěn je vloženo schodiště, přístupné uzavíratelnými brankami, s podestou pod obrazem (symbolická nebesa se schody a nebeskými bránami). Obraz byl upevněn v pohyblivém rámu s postranními rolnami, které se pohybovaly v dřevěných kolejnicích upevněných mezi předním pevným rámem obrazu a zadní stěnou. S obrazem se pohybovalo prostřednictvím lan, která obsluhovali určení ministranti – oltářníci, ukrytí za oltářem. V první fázi došlo k otevření opony, která zakrývala obraz v pevném rámu, následně byl obraz vysunut z pevného rámu na zadní stěnu a tím byl umožněn následný přístup poutníků. Pod obrazem byla umístěna dřevěná schránka sloužící současně jako klekátko, stupínek a obětní pokladna, pro snazší přístup k obrazu zde také bylo madlo.

Reference

editovat
  1. VAŇÁKOVÁ, Klára. Dějiny poutního kostela Navštívení Panny Marie ve Skokách. Praha, 2008 [cit. 2017-10-15]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Jan Royt. Dostupné online.
  2. Rozhlas Plzeň, jazykový koutek: Proč se říká panenko skákavá a jak tento frazém vznikl
  3. Také jeden luftbalón. S. 317. Humoristické listy [online]. 1862-06-21. S. 317. Dostupné online. 
  4. ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. Vilém Rozkoč, s. 450 [online]. Praha: František Borový, 1936 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  5. ČAPEK, Karel; ČAPEK, Josef. Devatero pohádek..., s. 120 [online]. Praha: František Borový, 1946 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  6. Např. Fr. Flos: Mistr Baloun. Lidové noviny. 17. 3. 1901, s. 9. Dostupné online. 
  7. RABELAIS, François. Život Gargantuův a Pantagruelův, 49, 113, 668 [online]. Praha: Družstevní práce, 1930 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  8. RABELAIS, Francois. The Complete Works of Francois Rabelais/Glossary [online]. University of California Press. Dostupné online. (angličtina) 

Externí odkazy

editovat