Pancéřovka 27

Pancéřovka 27
Typ	Granátomet
Místo původu	Československo
Historie služby
Ve službě	Československo; Polsko; Biafra; Albánie; Nigérie; Jemen; Alžírsko; Guinea; Guinea-Bissau; Mosambik; Somálsko
Používána	1950–1969; (většina vyvezena)
Války	Nigerijská občanská válka (1967–1970); Alžírská válka
Historie výroby
Výrobce	Konstrukta Brno (Praha)
Výroba	1950-1955
Vyrobeno kusů	30 645
Varianty	Pancéřovka 27; Pancéřovka 27A
Základní údaje
Hmotnost	6,40 kg / 7, 25 kg (A)
Obsluha	2 osoby (střelec, nosič střeliva)
Ráže	45 mm - hlaveň / 98 mm střela
Princip střelby	Ruční granátomet (projektil odpalován zápalnou složí, samotný projektil není poháněn)
Účinný dostřel	150 m
Hledí	mechanická mířidla; 50, 75, 100, 125, 150 m

Pancéřovka 27 (P 27) byla československá protitanková zbraň používaná v 50. až 60. letech, kdy ji vystřídala sovětská RPG-7 (zavedena 1963) a československá RPG-75 (zavedena od roku 1975).

Vývoj Pancéřovky 27

Po 2. světové válce bylo v Československu ukořistěno velké množství německých protipancéřových zbraní, především typu Panzerfaust 60 (v čs. poválečné armádě označována jako Pancéřovka N) a Panzerschreck. Proto logicky začalo Československo s vývojem vlastní pancéřové pěsti, která by dokázala prorazit v té době jakýkoliv pancíř do tloušťky 200 mm.

Vývoj pancéřovky byl zadán v prosinci 1947, označení projektu bylo PPZ. Podmínkou byla hmotnost do 5 kg a účinný dostřel 100 metrů s možností opakované výstřelu. Jako náplň měl sloužit bezdýmý prach.

Vývoj prováděla Konstrukta Brno (Praha) a vedl jej Ladislav Urban. Od roku 1950 byla zbraň řešena jako nadkaliberní zbraň s hladkou hlavní. V květnu 1950 výzbrojní komise souhlasila se zavedením zbraně pod označením Pancéřovka 75, číslo bylo označení dostřelu na pohyblivé cíle. Výroba začala v podniku Zbrojovka Vsetín. Následovalo ještě několik úprav a zbraň se přeznačila na Pancéřovku 27. Cena zbraně byla v roce 1955 1 800,- Kčs.

Československá lidová armáda měla ve skladech v roce 1958 celkem 18 400 kusů této zbraně.^[1] Cena jedné pancéřovky 27 byla v roce 1953 (po reformě) 1 800,- Kčs.

Hlavní části P27
Schéma funkce P27

Pancéřovka 27

Pancéřovka 27A

Zbraň měla ovšem nízkou životnost díky použitým materiálům (tenká stěna hlavně a bakelit), kterou snižovalo i použití silnějších prachu - výmetná náplň byla původně německé výroby - vz.34 N označována. Po vypotřebování zásob byla výmetná náplň nahrazená náplní tuzemské výroby, která vyvíjela vyšší tlaky a způsobovala v kombinaci s používanými materiály destrukce části zbraně. V roce 1958 byl dokonce dán časově omezený zákaz používání. Zbraně byly ve skladech přebrány a asi 7000 kusů v nejlepším stavu prošlo zesílením a modernizací, modernizovaná zbraň byla označena jako Pancéřovka 27A. K nehodám docházelo i po modernizaci zbraně. Modernizované zbraně měly být uloženy do mobilizačních rezerv a nemodernizované měly být odprodány nebo sešrotovány.^[1]

Pancéřovka 27A

Pancéřovka PII a PIII

Pod vlivem nehod s pancéřovku 27 bylo v roce 1951 rozhodnuto pokračovat ve vývoji zbraně. Konečný výsledek se dostavil v roce 1953, pancéřovka byla označena jako P II, avšak i přes její nižší hmotnost a menší délku nebyla přijata do výzbroje a tak vývoj pokračoval pod označením P III. Zde měla mít střela v dříku raketový motor, a pro ochranu střelce přibyl na pancéřovce štít z plexiskla který se neosvědčil. Nakonec byl celý program zrušen ve prospěch sovětského granátometu RPG-7, který byl zpočátku od roku 1965 dovážen z Bulharska. Vzhledem k vysoké ceně granátometů RPG-7 začal od roku 1966 vývoj jednorázově použitelné RPG-75.

Charakteristika

Pancéřovka - hlavní části

úplná hlaveň, dlouhá 1030 mm, hladký vývrt ráže 45 mm
mířidla - označeny vzdálenosti 50, 75, 100, 125 a 150 m (označeno bílými číslicemi)
spušťadlo - fungující na principu elektromagnetického indukčního generátoru, který vytvoří elektrický impuls a následně iniciuje elektrický palník v nábojce.
dvojnožka
úplný dotek
jednotný popruhový řemen

Pancéřovka 27A
Zadní část P27A
Dvojnožka P27

Pancéřovka fungovala na principu bezzákluzového děla, kde byl zpětný ráz kompenzován ocelovým prachem unikajícím spolu s plynem směrem vzad a samotná střela směrem vpřed. Plyny ohrožený prostor za zbraní byl do vzdálenosti 40 metrů. Kromě ničení pancéřových vozidel, byla určena i k likvidaci různých palebných srubů a živé síly.

Části ostrého náboje / střely P27

Hlava, kde se nacházela výbušná směs a kumulativní vložka
Dřík, kde byl zapalovač Z2 a počáteční náplň
Nábojka, zde se nacházela výmetná směs rozdělená na dvě části a mezi oběma částmi byla zápalná vložka v níž se nacházela rozbuška spojená s měděným páskem. Na konci se nacházela nábojnice s ocelovým prachem.

Kumulativní střela

Účinný dostřel na pevné cíle byl do 100 metrů, na pohyblivé do 75 metrů a na živé do 150 metrů. Probíjel pancíř do 200 milimetrů.

Druhy nábojů / střel P27 a jejich označování

náboj P 27 - ostrý náboj. Označen červeným proužkem.

Řez kumulativní hlavicí
Ostrá kumulativní hlavice
Výmetná náplň

náhradní náboj P 27 - je stejného provedení jako náboj ostrý, místo trhaviny, počinové náplně a zapalovače je v těle střely výplň z kamenouhelné smůly se živcem. Náplň je utěsněna papírovou a ocelovou podložkou. Je určen pro balistické zkoušky. Označen červeným proužkem a na dvou místech označen křížem
cvičný náboj P 27 - je určen k výcviku. Má zesílené stěny, aby jej bylo možno použít opakovaně. Neobsahuje trhavinu. Střela bez označení (barva khaki). Váha střely 3,35 kg, délka 412 mm, průměr max. 98 mm
školní náboj P 27 ^[2] - vyráběl se z poškozených nebo z výroby pro boj nevhodných nábojů.

Náboje byly baleny v dřevěných bednách po 4 kusech. Na víku bedny byl označen směr jízdy vozidel, které měly munici převážet. Jednotlivé náboje bylo možné nosit ve speciálních nosítkách.

Cvičný náboj P27
Nosítka pro náboj P27

Nabíjení a střelba

Pro nabití zbraně je nutné zbraň zajistit. Následně se vloží náboj / střela. Vložením střely do hlavně se zapojí střela do elektrického okruhu (vložením do zbraně se dotek spojí se střelou). Pro střelbu následně se přepne pojistka do polohy "0" - odjištěno. Následně je možné střílet. Po výstřelu je tlakem plynů dotek vrácen zpět do výchozí polohy, takže je možné následně zbraň opětovně nabít.

Parametry

Délka zbraně: 1030 mm (nenabitá)
Hmotnost zbraně: 6,4 kg
Hmotnost náboje: 3,75 kg
Hmotnost střely: 3,3 kg
Délka náboje: 412 mm
Maximální průměr střely: 98 mm
Obsluha: 2 muži (střelec, nosič nábojů)
Rychlost střelby: 4 rány za minutu

Uživatelé/Export

Biafra Biafra^[3]
Československo Československo
Polsko Polsko
Albánie Albánie
Nigérie Nigérie
Jemen Jemen
Alžírsko Alžírsko
Guinea Guinea
Guinea-Bissau Guinea-Bissau
Mosambik Mosambik
Somálsko Somálsko^[4]

V letech 1951-1953 se do Polska vyvezlo 2600 kusů. Albánie objednala v roce 1954 1000 kusů. V první pololetí roku 1957 byly Pancéřovky exportovány do Jemenu (1000 ks). Alžírská Fronta národního osvobození v letech 1957-1959 obdržela celkem 48 kusů, dalších 100 kusů v roce 1961. Další bývalá francouzská kolonie Guinea obdržela v letech 1958-1960 150 kusů. V letech 1967-1970 byly Pancéřovky 27 exportovány jak do Nigérie, tak do Biafry. Přesný počet není jasný, např. v roce 1967 do Nigérie bylo vyvezeno 75 kusů. V roce 1967 byl též schválen prodej zbraní do Egypta a Sýrie a ve stejném roce bylo dodáno do Mosambiku 10 kusů. V letech 1964-1968 se dostalo 55 kusů do Portugalské Guiney (dnes Guinea-Bissau).^[5]

3d vizualizace P27
3d vizualizace P27
3d vizualizace P27
3d vizualizace P27

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pancierovka vz. 27 na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b DUBÁNEK, Martin. Utajená obrana železné opony : československé opevnění 1945-1964. 1. vyd. vyd. Praha: Mladá fronta 213 pages, 16 leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-204-1758-9, ISBN 80-204-1758-3. OCLC 268694340
↑ Pěch-III-120 PŘEDPIS PRO VÝCVIKS PANCÉŘOVKOU 27. Praha: [s.n.], 1951.
↑ JOWETT, Philip, 2016. Modern African Wars (5): The Nigerian-Biafran War 1967-70. Oxford: Osprey Publishing Press. ISBN 978-1472816092. S. 23.
↑ Nalezeny a zlikvidovány v roce 2010 v Somálsku Švédskou pyrotechnickou jednotkou.
↑ FRANCEV, Vladimír. Československé zbraně ve světě : v míru za války. Praha: Grada Publ 230 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5314-0, ISBN 80-247-5314-6. OCLC 915358191

Literatura

Dubánek, M., 2011, Od bodáku po tryskáče. Mladá fronta, Praha, ISBN 978-80-204-2515-7
Dubánek, M., Lakosil.J., Minařík, J., 2008, Utajená obrana železné opony. Mladá Fronta, Praha, ISBN 978-80-204-1758-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pancéřovka 27 na Wikimedia Commons
Pancéřovka 27 na forum.valka.cz

[Nejmenovaný-20230526101105-1] DUBÁNEK, Martin. Utajená obrana železné opony : československé opevnění 1945-1964. 1. vyd. vyd. Praha: Mladá fronta 213 pages, 16 leaves of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-204-1758-9, ISBN 80-204-1758-3. OCLC 268694340

[2] Pěch-III-120 PŘEDPIS PRO VÝCVIKS PANCÉŘOVKOU 27. Praha: [s.n.], 1951.

[auto-3] JOWETT, Philip, 2016. Modern African Wars (5): The Nigerian-Biafran War 1967-70. Oxford: Osprey Publishing Press. ISBN 978-1472816092. S. 23.

[4] Nalezeny a zlikvidovány v roce 2010 v Somálsku Švédskou pyrotechnickou jednotkou.

[5] FRANCEV, Vladimír. Československé zbraně ve světě : v míru za války. Praha: Grada Publ 230 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5314-0, ISBN 80-247-5314-6. OCLC 915358191

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]