Panavia Tornado ADV

Panavia Tornado Air Defence Variant (ADV) je přepadová varianta dvoumotorového proudového letounu s měnitelnou geometrií křídel Panavia Tornado s dlouhým doletem. První let proběhl 27. října 1979 a do služby vstoupil v roce 1986 u Royal Air Force (RAF). Také sloužil v italském letectvu (AMI) a saúdském královském letectvu (RSAF).

Tornado ADV
Britské Tornado F3 111. stíhací perutě
Britské Tornado F3 111. stíhací perutě
Určenízáchytný stíhací letoun
VýrobcePanavia Aircraft GmbH
První let27. října 1979[1]
Zařazeno1. května 1985
Vyřazeno2011 (Royal Air Force)
CharakterVyřazen
UživatelRoyal Air Force (dříve)
Aeronautica Militare (dříve)
Saúdské královské letectvo (dříve)
Vyrobeno kusů218
Vyvinuto z typuPanavia Tornado IDS
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letoun Tornado ADV byl původně navržen k zachycení sovětských bombardérů, které létaly nad Severním mořem, s cílem zabránit úspěšnému leteckému útoku na Spojené království. K tomuto účelu byl vybaven výkonným radarem a raketami vzduch-vzduch s dosahem za hranicí viditelnosti, nicméně prvním výrobním letadlům podle standardu F2 chyběly radary kvůli problémům s vývojem. Následný standard F3 byl konečnou variantou používanou RAF, stejně jako všechna letadla Tornado ADV, která si pronajímalo také italské letectvo a používalo i saúdské letectvo.

Během služby prodělalo Tornado ADV několik modernizačních programů, které zlepšily jeho letecké schopnosti a umožnily mu kromě stíhacích úkolů plnit mise SEAD (potlačení nepřátelské protivzdušné obrany). Royal Air Force a Saúdské královské letectvo své flotily letounů Tornado ADV vyřadily a nahradily novějším víceúčelovým letounem Eurofighter Typhoon.

Italské letectvo na začátku 90. let vydalo požadavek k posílení své protivzdušné obrany než bude zaveden Eurofighter Typhoon. Letouny měly sloužit společně s letitými stroji Aeritalia F-104S Starfighter. Vedle letounu Tornado ADV byly vybrány i stíhačky F-16. 17. listopadu 1993 Itálie podepsala s RAF dohodu o pronájmu 24 letounů Tornado F3 na dobu deseti let.[2] Tehdy se očekávalo, že Eurofighter Typhoon se začne uvádět do provozu kolem roku 2000.[2] Poslední letoun se vrátil na základnu RAF Saint Athan 7. prosince 2004.

Specifikace (Tornado F3)

editovat

Zdroj: Jane's All The World's Aircraft 1993–94,[3]

 

Technické údaje

editovat
  • Posádka: 2
  • Délka: 18,68 m
  • Rozpětí:
    • Rozložené: 13,91 m (25°)
    • Složené: 8,6 m (67°)
  • Výška: 5,95 m
  • Nosná plocha : 26,6 m²
  • Hmotnost (prázdný): 14 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 27 986 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Turbo-Union RB199-34R s přídavným spalováním

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 2 400 km/h ve výšce 9 000 m, 1 482 km/h na úrovni mořské hladiny
  • Bojový dolet: 1 853 km (podzvuková rychlost)
  • Přeletový dolet: 4 265 km se čtyřmi přídavnými nádržemi
  • Dostup: 15 240 m
  • Stoupavost:
  • Tah/Hmotnost:

Výzbroj

editovat
  • 1× kanón Mauser BK-27 ráže 27 mm se zásobou munice 180 ks[4]
  • 10 externí závěsů (4× polozapuštěné pod trupem, 2× pod trupem, 4× otočné pod křídly) s nosností až 9000 kg, dva závěsy na vnitřní straně křídel pro 2 × střely vzduch-vzduch) s krátkým dosahem

Reference

editovat
  1. EVANS, Andy. Panavia Tornado. Ramsbury Marlborough, Wiltshire: Crowood Press, 1999. 175 s. ISBN 1-86126-201-9. Kapitola Tornado Air Defence Variant, s. 123. (anglicky) 
  2. a b SACCHETTI, Renzo. Italy's British Tornados. AirForces Monthly. Key Publishing, October 2003, s. 50. 
  3. Lambert 1993, pp. 173–175.
  4. Tornado GR4. www.raf.mod.uk [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-05. 

Externí odkazy

editovat