Palaeosaniwa
Palaeosaniwa ("pravěká Saniwa") je rod pravěkého ještěra, žijícího na konci křídové periody (před 66 miliony let) na území západu Severní Ameriky (USA a Kanada).
Palaeosaniwa canadensis Stratigrafický výskyt: Pozdní křída, před 75 - 66 miliony let | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | ještěři (Sauria) |
Nadčeleď | Varanoidea |
Rod | Palaeosaniwa Gilmore, 1928 |
Binomické jméno | |
Palaeosaniwa canadensis Gilmore, 1928 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
editovatFosilie tohoto pravěkého plaza byly objeveny v kanadské provincii Alberta a formálně popsány v roce 1928 paleontologem Charlesem W. Gilmorem. Obvykle jsou objevovány zejména jednotlivé izolované zuby a obratle. Zajímavostí je, že s délkou asi 3,5 metru (srovnatelný s varanem komodským) patří k největším známým křídovým varanům. Spolu s dalšími zhruba 83 % ještěrů a neptačími dinosaury vyhynul na konci křídy před 66,0 miliony let v průběhu velkého vymírání K-T.[1]
V populární kultuře
editovatRod Palaeosaniwa je zmíněn například v knize Poslední dny dinosaurů, kde zaútočí na jednoho z cestovatelů časem (astronoma Kowalského) a způsobí mu zranění na noze.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Longrich, Nicholas R.; Bhullar, Bhart-Anjan S.; Gauthier, Jacques A. (2012). Mass extinction of lizards and snakes at the Cretaceous–Paleogene boundary Archivováno 10. 5. 2022 na Wayback Machine.. Proceedings of the National Academy of Sciences. 109 (52): 21396–21401.
Literatura
editovat- Marc Louis AUGÉ, Annelise FOLIE, Alain PHÉLIZON, Paul GIGASE & Thierry SMITH (2022). Revision of the oldest varanid, Saniwa orsmaelensis Dollo, 1923, from the earliest Eocene of northwest Europe, in FOLIE A., BUFFETAUT E., BARDET N., HOUSSAYE A., GHEERBRANT E. & LAURIN M. (eds), Palaeobiology and palaeobiogeography of amphibians and reptiles: An homage to Jean-Claude Rage Palaeobiology and palaeobiogeography of amphibians and reptiles: An homage to Jean-Claude Rage. Comptes Rendus Palevol. 21 (25): 511-529. doi: https://doi.org/10.5852/cr-palevol2022v21a25