Wikipedie

POPtical Illusion

album Johna Calea

POPtical Illusion je osmnácté[p. 1] studiové album velšského hudebníka a skladatele Johna Calea, vydané 14. června 2024 společností Double Six Records. Cale jej produkoval spolu se svou manažerkou Nitou Scott. Nahráno bylo v Caleově vlastním studiu v Los Angeles a vyšlo rok a půl po jeho předchůdci, desce Mercy z ledna 2023, která byla jeho prvním albem s novými písněmi po více než deseti letech. Standardní vydání obsahuje třináct písní, čtyři další byly dostupné na různých speciálních edicích.

POPtical Illusion
InterpretJohn Cale
Druh albastudiové album
Vydáno14. června 2024
NahránoARM Studios, Los Angeles
Žánryexperimentální pop, avant-pop[1]
Délka63:59 (standardní edice)
Jazykangličtina
VydavatelstvíDouble Six Records
ProducentiJohn Cale, Nita Scott
Profesionální kritika
John Cale chronologicky
Mercy
(2023)		 POPtical Illusion
(2024)
Singly z alba Mercy
  1. „How We See the Light“
    Vydáno: 26. března 2024
  2. „Shark-Shark“
    Vydáno: 8. května 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oproti albu Mercy, na němž se podílela řada doprovodných a hostujících hudebníků, nahrál album POPtical Illusion z převážné části sám Cale, obsluhující řadu různých nástrojů, převážně syntezátorů, se svou manažerkou Nitou Scott a dlouholetým spolupracovníkem Dustinem Boyerem. Hudba na albu je do značné míry inspirovaná hip hopem, z něhož Cale čerpá již řadu let, obsahuje však i přístupnější písně.

Před vydáním

editovat

V lednu 2023 vydal John Cale album Mercy, první kolekci nových písní po více než deseti letech,[7] nahranou z převážné části před pandemií covidu-19 a poté odloženou. Během pandemie napsal a nahrál ve vynucené izolaci základy pro šest až osm desítek dalších písní, z nichž by – jak uvedl ještě před vydáním Mercy – dokázal vybrat dostatek kvalitního materiálu pro další dvě alba.[8] V červnu 2024 v rozhovoru uvedl, že písně vznikaly coby fragmenty melodií, ke kterým následně dopsal texty a nakonec se vrátil k dokončení melodií a „pokusil se, aby to všechno fungovalo“.[9] Z desítek písní pak pro toto album vybral základní třináctku, která funguje jako celek.[10] Nita Scott k jeho pandemické produktivitě uvedla, že „začal psát nové písně, jako by to byla jediná věc, která ho drží naživu. Myslím, že pandemie v něm něco posunula a vše se vyvalilo ven.“[11] V psaní dalších písní Cale v rychlém tempu pokračoval i po skončení pandemických opatření.[12]

 
John Cale (2020)

Během roku 2023 odehrál řadu koncertů převážně v Evropě, a ve svém vlastním studiu v Los Angeles nadále pracoval na dokončování písní pro další album. Oproti albu Mercy, na němž se podílela řada doprovodných a hostujících hudebníků, nahrál album POPtical Illusion z převážné části sám Cale se svou manažerkou Nitou Scott a dlouholetým spolupracovníkem, kytaristou Dustinem Boyerem.[13] Album produkovali John Cale a Nita Scott.[14] Cale obsluhuje řadu rozličných nástrojů, klávesových, strunných a dalších. Bicí jsou v některých písních skutečný nástroj, jinde jsou elektronické, naprogramované počítačově. V rozhovoru Cale uvedl, že při tvorbě alba nevyužil umělou inteligenci, ale v principu proti její využití coby dodatečného nástroje nebo technika není. Zároveň dodal, že umělá inteligence by snadno dokázala napsat píseň podle nějaké jeho starší písně, ale nikoliv takové album, jaké by udělal v budoucnu.[15]

Vydání

editovat

Vydání alba bylo oznámeno dne 26. března 2024, kdy byl zároveň zveřejněn první singl „How We See the Light“ s doprovodným videoklipem režírovaným Pepi Ginsbergovou.[16][p. 2] Druhý singl s písní „Shark-Shark“ byl zveřejněn 8. května 2024. Videoklip režírovala Caleova dlouholetá spolupracovnice Abigail Portner.[17]

Album POPtical Illusion vyšlo 14. června 2024 ve vydavatelství Double Six Records. Název vzešel ze soukromého vtipu mezi Calem a jeho přáteli a měl označovat – Caleovými slovy – „jakýsi bipolární pocit ohledně některých momentů, které jsou vážné, a jiných, které nejsou tak vážné, ale které vám pomohou překonat den“.[9] Standardní vydání na kompaktním disku obsahuje třináct písní, zatímco vydání na dvojité gramofonové desce pouze dvanáct (vynechána je „All to the Good“). Gramofonová deska vyšla v standardní černé barvě, k dispozici byla také limitovaná barevná (růžový a světle modrý vinyl) verze v počtu 1000 kusů, která dále obsahovala dvě bonusové písně na přiložené 7" desce („Beethoven in the Old West“ a „News of Nicholas“).[18] V nezávislých hudebních obchodech byl dále k dispozici oranžový vinyl rovněž s dvanácti písněmi. Všechny LP verze obsahují alternativní verzi písně „Shark-Shark“ (zároveň byl přiložen kód na stažení té standardní, stejně jako vynechané „All to the Good“).[19] CD pro japonský trh obsahuje kromě základních třinácti dvě další písně, „Running Out“ a „Invention of Language“.[20]

Autorem obalu alba je výtvarník Bjorn Copeland. Název alba je na přední straně uveden jako POPtical uoᴉsnllI. Speciální edice obsahuje točitý papírový objekt (Objet) s názvem POPitem z dílny Kelli Anderson.[19] O celkový design nosičů se postaral Rob Carmichael, který pracoval již na Caleových albech Shifty Adventures in Nookie Wood (2012) a Mercy (2023). V tiskové zprávě k albu bylo zdůrazněno, že v žádném případě nejde o Mercy II, pokračování alba Mercy, ani o kolekci přebytků.[21] POPtical Illusion je oproti temnému albu Mercy přístupnější a lehčí, což odráží právě i název a obal: zatímco obal Mercy byl temný, červeno-černý, obal POPtical Illusion je kolážovitý, barevný.[6] Jsou na něm části Caleova obličeje, vodní hladiny, architektonické oblouky, objektiv fotoaparátu a další prvky.[10] Cale uvedl, že byl sám překvapený, jak odlišně tato alba znějí.[22]

Skladby

editovat

Stejně jako u většiny Caleových písní, i zde jsou jejich texty nejednoznačné, není možné dokonale porozumět jejich smyslu. Cale v rozhovoru uvedl, že má rád „nejednoznačnost, zmatek a intriky“ a jednoznačné věci mu rychle začnou připadat nudné.[15] Jinde řekl, že jeho písně „mají vnitřní logiku, ale také si myslím, že lidé chtějí objevovat věci sami, když je poslouchají, stejně jako když čtou báseň.“[23] Některé písně jsou inspirovány aktuální politickou situací, ale Cale se vyhýbá přímým protestsongům.[15] Navzdory omezenému počtu hudebníků jsou aranžmá písní plná beatů, hluků, samplů a instrumentace, žánrově rozkročené – jak je u Calea zvykem – mezi popem a avantgardou.[24] Cale se dlouhodobě nechává inspirovat hip hopem, používá nestandardní rytmy, a právě z hip hopu se mimo jiné naučil používat chyby, falešný zpěv a zdánlivě hloupé melodie k vytvoření nějakého konkrétního efektu.[22] Instrumentaci z převážné části tvoří různé druhy klávesových nástrojů, samply a syntezátory.[9]

 
Kelli Anderson (2022), autorka točitého papírového objektu dostupného s limitovanou edicí alba

Album otevírá píseň „God Made Me Do It (don't ask me again)“ s výrazným beatem a zvuky syntezátorů.[1] „Davies and Wales“[p. 3] je popová, téměř taneční píseň, do jisté míry připomínající Caleovo populární album Paris 1919 (1973), ale v moderním duchu.[1][6] Cale o písni také řekl, že je „spíše o současnosti“ než jako vzpomínka na dětství, o „vyrůstání na jednom místě a skončení na jiném“, a označil ji za humornou.[12][22][25] V následující písni, „Calling You Out“, se tempo zpomalí.[1] Provází ji opakovaný beat, minimalistické klávesy, akustická kytara a ženské doprovodné vokály.[6] V „Edge of Reason“, ovlivněné trapem,[26] Cale cituje názvy svých starších písní „Fear Is a Man's Best Friend“ (1974) a „Ready for War“ (1979).[13] Písni „I'm Angry“ – navzdory svému názvu hudebně poklidné – dominují minimalistické varhanní tóny, v pozadí jsou slyšet elektronické zvuky a brnkání na akustickou kytaru. Několikasekundový úryvek písně byl zveřejněn již v lednu 2022 na Caleových sociálních sítích.[27] Písni „How We See the Light“ dominuje klavír a její text podle Calea pojednává o rozdílech ve vnímání věcí různými lidmi (na příkladu světla), „ale měli byste být ochotni přijmout jiné pohledy“.[22]

Sedmou píseň, „Company Commander“, která otevírá druhou LP desku, provází výrazný industriální bicí part a zkreslený hlas.[4][28] Píseň má jasný politický nádech, Cale v ní zpívá mimo jiné o „pravičácích vypalujících své knihovny“ a ptá se, „kde jsme nad věcmi ztratili kontrolu?“, načež si odpovídá „bylo to v neděli, když do města přijel cirkus?“ V rozhovoru na vysvětlení dodal, že „jsme v cirkuse.“[15][29] Píseň „Setting Fires“ provází houpavý rytmus, zvuky syntezátorů a Caleovo sólo na elektrickou kytaru. Výrazným prvkem písně „Shark-Shark“ je jednoduchý robotický rytmus a Caleova hra na elektrickou kytaru, celkově je o hodně hlučnou píseň,[26] do jisté míry připomínající tvorbu Caleovy kapely The Velvet Underground z šedesátých let, například písně „Sister Ray“ (1967).[30] O minutu kratší „vinyl mix“ kytarový part neobsahuje, je mnohem jemnější.[28] Na otázky o původu nezvyklého názvu písně „Funkball the Brewster“ Cale v rozhovorech odpovídal vyhýbavě, jednou například řekl: „Vytvořil jsem ho. Vytvořil jsem ho stejně, jako si dělám snídani.“ Píseň začíná slovy „tell me to go to hell“ („pošli mě k čertu“), provází ji repetitivní sykavé perkuse, a po pěti a půl minutách končí neartikulovaným křikem.[23][26] „All to the Good“ je rychlejší píseň s mechanickým rytmem.[1] Předposlední píseň „Laughing in My Sleep“ má opět výrazný beat, provází ji melodie elektrického piana a syntetické smyčce.[1] Standardní verzi alba uzavírá jeho nejkratší píseň, balada „There Will Be No River“ s dominantním klavírem.[1]

Podpora alba

editovat

V době vydání alba Cale uvedl, že koncertování je jeho „životní míza jako umělce. A to je především důvod, proč dělám hudbu. Pokud nehraji pro lidi, nevím, co dělám a kdo jsem. Opravdu to potřebuji.“[29] První koncert na podporu alba byl oznámen koncem května 2024 a proběhne 7. září 2024 v Ciudad de México.[31] Cale v červnu 2024 v rozhovoru uvedl, že se chystá na plnohodnotné turné, které začne v lednu následujícího roku.[12]

Kritika

editovat
 
Dustin Boyer (2020)

Novinář Rob Sheffield z časopisu Rolling Stone album ve své recenzi uvedl slovy „po šesti desetiletích svého působení vytvořil avantgardní rocker album plné svěžího soustředění a naléhavosti,“ načež dodal, že navzdory tomu, že je album „plné ponurých písní o planetě v plamenech, je zároveň plné hravé energie, mísící syntezátory a kytary s elektronickými beaty.“[32] Victoria Segal ve své recenzi pro časopis Mojo uvedla, že navzdory faktu, že Cale album nahrál téměř celé sám, není z něho cítit taková osamělost jako z Mercy, na němž se podílela dlouhá řada hostů.[3]

Ross Horton desku pro web MusicOMH označil za „stejně konzistentní a soudržnou jako cokoli, co [Cale] kdy vytvořil“ a zároveň za „fantastický úvod do jeho sólové hudby pro lidi, kteří se ještě neodvážili.“[26]

Mark Deming desku ve své recenzi pro server AllMusic chválil a uvedl mimo jiné, že „ve 82 letech je Caleova hudba svěží a současná způsobem, jaký jen málokdo z jeho vrstevníků zvládne“ a vyzdvihoval také velmi dobrou kondici jeho hlasu.[2]

Hitparády a žebříčky

editovat

Album se umístilo v několika hitparádách, nejlépe v britské nezávislé (Official Charts Company), kde dosáhlo desáté příčky, ve skotské hitparádě pak sedmadvacáté.[33] V německé stovce (GfK Entertainment-Charts) dosáhlo 45. místa.[34]

Seznam skladeb

editovat

Autorem všech skladeb je John Cale.

Kompaktní disk

editovat
Základní verze
Pořadí Název Délka
1. God Made Me Do It (don't ask me again)   4:48
2. Davies and Wales   4:15
3. Calling You Out   4:49
4. Edge of Reason   5:23
5. I'm Angry   5:25
6. How We See the Light   4:45
7. Company Commander   4:07
8. Setting Fires   5:40
9. Shark-Shark   5:00
10. Funkball the Brewster   5:34
11. All to the Good   4:30
12. Laughing in My Sleep   5:34
13. There Will Be No River   3:58
Celková délka:
 63:59
Bonusy na japonském vydání
Pořadí Název Délka
14. Running Out   4:15
15. Invention of Language   5:38

Gramofonová deska

editovat
Strana 1
Pořadí Název Délka
1. God Made Me Do It (don't ask me again)   4:48
2. Davies and Wales   4:15
3. Calling You Out   4:49
Strana 2
Pořadí Název Délka
4. Edge of Reason   5:23
5. I'm Angry   5:25
6. How We See the Light   4:45
Strana 3
Pořadí Název Délka
7. Company Commander   4:07
8. Setting Fires   5:40
9. Shark-Shark (vinyl mix) 4:05
Strana 4
Pořadí Název Délka
10. Funkball the Brewster   5:34
11. Laughing in My Sleep   5:45
12. There Will Be No River   3:58
Bonusová 7" deska
Pořadí Název Délka
13. Beethoven in the Old West   6:08
14. News of Nicholas   4:25

Obsazení

editovat
 
Justin Raisen (2018), který mixoval několik písní z alba

Písně jsou číslovány podle vydání na CD (včetně japonských bonusů). Pod číslem 9 je níže uvedené obsazení ke standardní (CD) verzi písně „Shark-Shark“. Verze téže písně vydaná na gramofonové desce („vinyl mix“) má částečně jiné nástrojové obsazení a je zde označena znakem #.
Dvě bonusové písně dostupné na limitované 7" desce nemají v bookletu uvedené nástrojové obsazení.

Hudebníci

editovat
  • John Cale – zpěv (1–15, #), syntezátory (1–15, #), klávesy (15), elektrické klávesy (11), klavír (1, 2, 6, 13–14), elektrické piano (12), varhany (2–5, 9–10, #), basové varhany (13), kytara (9), kytarové sólo (8), rozladěná elektrická kytara (14), basy/baskytara (1–3, 6–10, 12, 15, #), bezpražcová baskytara (4), sampler (7, 10, 13, #), SampleTron (9), hluky (7–8, #), perkuse (14), bicí (1–4, 6–12, 14–15, #), smyčce (15)
  • Dustin Boyer – kytara (1–3, 6–7, 9, 15, #), akustická kytara (5), hluky (7)
  • Nita Scott – programování (4), programování bicích (7), sampler (10), samply (4, 12), syntezátory (15), klávesy (4, 7, 12), hluky (10), bicí (10, 12), basy (11, 14), doprovodné vokály (3, 15)

Technická podpora

editovat
  • John Cale – produkce
  • Nita Scott – produkce
  • Dustin Boyer – nahrávání (1–15)
  • Mikaelin „Blue“ BlueSpruce – mixing (2, 5–8, 10–13)
  • Seven Davis Jr. – mixing (1, 3–4, #)
  • Justin Raisen – mixing (9, 14–15)
  • Mike Bozzi – mastering
  • Bjorn Copeland – obal
  • Kelli Anderson – obal
  • Rob Carmichael – design

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Sedmnácté obsahující nové písně.
  2. ↑ Pepi Ginsberg režírovala již videoklip k písni „Noise of You“ z Caleova alba Mercy (2023).
  3. ↑ Davies je jedno z nejběžnějších příjmení ve Walesu, odkud Cale pochází, a Caleovo druhé rodné jméno (matčino příjmení).[12]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g POTTER, Jordan. John Cale – ‘POPtical Illusion’ album review: timeless avant-pop [online]. Far Out, 2024-06-12 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DEMING, Mark. John Cale: Poptical Illusion [online]. AllMusic, 2024-06 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SEGAL, Victoria. Trick of the light – John Cale: POPtical Illusion. Mojo. Červenec 2024, čís. 368, s. 87. ISSN 1351-0193. (anglicky) 
  4. ↑ a b SIMPSON, Dave. John Cale: Poptical Illusion review – counterculture icon finds his fun side [online]. The Guardian, 2024-06-14 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ TROUSSÉ, Stephen. John Cale: POPtical Illusion. Uncut. Červenec 2024, s. 31. ISSN 1368-0722. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d HEAVISIDES, Simon. POPtical Illusion radiates John Cale's peace with the past [online]. The Line of Best Fit, 2024-06-14 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ RIGOTTI, Alex. John Cale shares ‘How We See The Light’ and announces new album ‘POPtical Illusion’ [online]. NME, 2024-03-26 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ALLAN, Matthew. John Cale Makes It New Again [online]. The New Yorker, 2023-01-15 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c CASTRO, Alejandro. [Exclusiva] John Cale: Su única constante es el cambio [online]. El Sol de México, 2024-06-13 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. ↑ a b BENITEZ-EVES, Tina. John Cale on Living the ‘POPtical Illusion’ With New Album, Covering Leonard Cohen, and Why Writing the “Nonsensical” Still Works [online]. American Songwriter, 2024-06-20 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ HOGAN, Mike. At 82, John Cale Still Has the Velvet Touch [online]. Vanity Fair, 2024-06-13 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d SHEEN, Michael. “If It’s Not Grueling, It’s Not Worth It”: John Cale, in Conversation With Michael Sheen [online]. Interview, 2024-06-21 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b LOVE, Damien. “Is getting under people’s skins a constant goal for me? Yes…”. Uncut. Červenec 2024, s. 70-75. ISSN 1368-0722. (anglicky) 
  14. ↑ CORCORAN, Nina. John Cale Announces New Album Poptical Illusion, Shares Video for New Song: Watch [online]. Pitchfork, 2024-03-26 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b c d SIMONART, Serge. John Cale: ‘Zolang ik leef, is de dood er niet. Ik weiger toe te geven aan het verval’ [online]. Humo, 2024-06-10 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  16. ↑ RETTIG, James. John Cale – “How We See The Light” [online]. Stereogum, 2024-03-26 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ BREIHAN, Tom. John Cale – “Shark-Shark” [online]. Stereogum, 2024-05-08 [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ RICHARDS, Sam. Watch a video for John Cale’s new single, “How We See The Light” [online]. Uncut, 2024-03-26 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b John Cale: POPtical Illusion [online]. Domino Recording Company, 2024-03-26 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ John Cale（ジョン・ケイル）｜『POPtical Illusion』ヴェルヴェット・アンダーグラウンドのオリジナル・メンバーであり、永遠の異端者による最新アルバム [online]. Tower Records, 2024-03 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (japonsky) 
  21. ↑ HARRIS, Will. John Cale Teases Impending Release of New LP, 'POPtical Illusion,' by Issuing Its First Single, 'How We See the Light' [online]. Q, 2024-03 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ a b c d GROSS, Torsten. John Cale: "Mein Rat an junge Musiker: Werdet nicht alt" [online]. Die Zeit, 2024-06-16 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (německy) 
  23. ↑ a b O’HAGAN, Sean. ‘Hip-hop is the new avant garde’: John Cale on Lou Reed, anger and continual reinvention [online]. The Guardian, 2024-06-16 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ BIDDLES, Claire. John Cale: POPtical Illusion. The Wire. Červenec 2024, čís. 485. ISSN 0952-0686. (anglicky) 
  25. ↑ GROW, Kory. The Last Word: Here’s How John Cale Stays on the Cutting Edge at 82 [online]. Rolling Stone, 2024-06-12 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b c d HORTON, Ross. John Cale – POPtical Illusion [online]. MusicOMH, 2024-06-14 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ CALE, John. ...I’m angry [online]. Instagram, 2022-01-10 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ a b HOFMAN, Edwin. John Cale: POPtical Illusion [online]. Written in Music, 2024-06-17 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  29. ↑ a b FRANK, Arno. Velvet-Underground-Legende John Cale: »Ich kann einfach so tun, als könnte ich es« [online]. Der Spiegel, 2024-06-15 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (německy) 
  30. ↑ LOCKE, Jesse. John Cale Gets Redemptive and Playful on POPtical Illusion [online]. Paste, 2024-06-17 [cit. 2024-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ GONZÁLEZ, Jesús. Fecha, lugar, boletos y más detalles sobre el concierto de John Cale en México [online]. Sopitas.com, 2024-05-30 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (španělsky) 
  32. ↑ SHEFFIELD, Rob. John Cale’s ‘POPtical Illusion’ is the Sound of an Eightysomething Legend On a Hot Streak [online]. Rolling Stone, 2024-06-13 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Poptical Illusion by John Cale [online]. Official Charts, 2024 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ John Cale: Poptical Illusion [online]. Offizielle Charts, 2024 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=POPtical_Illusion&oldid=24023317“